Znásilnění na schůzce

28.05.2017 16:31

Sexuální násilí patří mezi nejméně oznamované činy, i když je považováno (mimo vraždu) za nejvíce zraňující. Setká se s ním v průběhu svého života asi až 25 % žen a 6 až 10 % mužů. O násilí panuje stále řada mýtů. Ale násilníci nejsou většinou ohavní psychopatičtí zločinci, kteří skáčí na oběť ve tmě z křoví. Většinou ( v 70 % až 80 % případů) jsou to lidé, které známe. Známí, přátelé, partneři, spolužáci, příbuzní. Jen menší část násilníků jsou ti, co neznáme a ti čekají na místech na jakoukoli oběť, která půjde okolo. Většinu z násilníků ale známe a další se o znásilnění pokusí na první schůzce. Znásilnění není neplánovaným aktem sexuálního pudu. Přibližně 60 % všech znásilnění je přesně plánovaná s cílem ovládnout, zdeptat, ponížit. Znásilnění je více o moci a násilí než jen o sexu.

K častému znásilnění dochází na právě na schůzce, třeba i prvním rande.

Dej na intuici. Pokud tě někdo obtěžuje, dotýká se tě tak, jak se ti nelíbí, máš z jeho chování strach, dej na svůj instinkt. Pokud ti tvůj vnitřní hlas dává signály, že hrozí nebezpečí, poslechni ho.

Nedůvěřuj, plánuj. Své rande si naplánuj: kam půjdete, v kolik, kdy půjdeš domů. Nesděluj o sobě hned všechny detaily jako přesné bydliště, telefon. Nedovol, aby tě vezl domů někdo, koho neznáš.

Komunikuj zcela jasně. Nepředpokládej. Stanov si předem hranici, kam až smí rande dojít. Pokud něco nechceš, hned řekni jasné ne.

Na bezpečí mysli předem. Před odchodem na schůzku dej rodičům nebo kamarádům vědět, co máš za program a kdy plánuješ návrat domů.
Pozor na alkohol a drogy.

Chraň si své hranice. Nikdo by neměl pronikat do tvého nejosobnějšího prostoru, líbat tě, pokládat ti ruku kolem ramen, pokud se ti to nelíbí. Musíš ale předem vědět, co budeš tolerovat a co už ne, kde přesně tvoje hranice jsou. Pokud si nejsi jistá, můžeš být ohrožená, protože si nebudeš jistá ani tím, jak zareagovat.

Pokud dojde ke znásilnění

  • Snaž se dostat ze všeho nejdřív do bezpečí.
  • Pak teprve telefonuj: přítelkyni, známým, rodičům, komukoli dalšímu blízkému, kdo tě podpoří a komu důvěřuješ.
  • Nenič stopy po napadení.
  • Volej Policii: oznam znásilnění bez ohledu na to, zda to byl někdo cizí, přítel či příbuzný.
  • Vyhledej lékařskou pomoc a to i tehdy, když ostatní kroky vynecháš. Je zde riziko vnitřních zranění, komplikací, přenosných nemocí. Nejprve můžeš jít na pohotovost, pak ke gynekologovi. Můžeš si nechat udělat testy na AIDS.
  • Neobviňuj se. Ať jsi udělala cokoli, nebyla to tvoje vina.
  • Vyhledej pomoc psychologa nebo specializovaného centra pro oběti znásilnění. Případně se později nestyď vyhledat pomoc psychiatra. Řada dívek a žen pro prožitém znásilnění trpí posttraumatickou stresovou poruchou a celý zážitek se jim ve flashbacích vrací a je pro ně opakovaně zraňující. Pokud zažiješ znásilnění, můžeš mít strach ze smrti, cítit ponížení, bezmocnost, hnus. Můžeš být přecitlivělá, prožívat stud, ztrátu sebeúcty, mít deprese, trpět nespavostí, nočními můrami, nemůžeš se soustředit, odmítáš kontakt s okolím, ztratíš schopnost prožívat intimitu.

-khzs-

Zpět