Změny v chování

27.05.2017 16:37

Každé dítě reaguje na násilí v rodině a týrání jiným způsobem. Pokud dítě znáte delší dobu a všimnete si změn v chování a prožívání dítěte, může to být důležitým signálem toho, že se něco děje. Děti, které jsou aktivní, společenské a komunikativní se mohou stáhnout a být zamlklé, bojácné, vyhýbající se přímému kontaktu. Naopak děti, které byly spíše stažené, samotářské, tiché, mohou překvapit častým vyrušováním, výbušností a podrážděností.


Dlouhodobý stres, který se s násilím v rodině pojí, způsobuje také vyčerpanost a kolísavost pozornosti. Tak se může stát, že i výborný žák či žákyně podává v různých vlnách horší výsledky. Děti často reagují na traumatické a náročné situace tzv. regresí. Znamená to, že se vrací k již překonaným vývojovým obdobím. V praxi to může znamenat to, že se u dítěte, které již dobře vyslovovalo, objeví znovu dětská patlavost nebo začne koktat, dítě, které již zvládalo veškeré hygienické návyky se začne pomočovat apod. Také za šikanou a agresivitou mezi vrstevníky se často skrývá historie násilí v primární rodině. Děti nemusí agresivitu obracet jen vůči svým spolužákům nebo sourozencům. Nikoli neobvyklé je, že ji namíří samy proti sobě. Takové chování může mít podobu sebepoškozování (vytrhávání vlasů, řezání, škrábání do krve, vpichování různých předmětů do kůže apod.) nebo sebevražedných myšlenek či pokusů. Děti, které jsou vystaveny velkému stresu či násilí mohou reagovat tak, že jejich emoční reakce na týrání vymizí, děti své emoce jakoby odštěpí. Prožívat jakékoli emoce je pak velmi obtížné. Děti, které jsou vystaveny násilí mezi rodiči na tuto situaci reagují podobnými symptomy, jako děti, které jsou samy týrány a zneužívány. Strach a bezmoc totiž zažívají i ty děti, které násilí „jen vidí nebo slyší“.

Podle čeho poznám, že se něco děje?

Děti a dospívající, kteří jsou vystaveni násilí v rodině mohou vykazovat některé z následujících znaků. Jedná se o takzvané nespecifické symptomy, což znamená, že se vyskytují u dětí z rodin s domácím násilím, ale nejen u nich:

  • Bolesti břicha , bolesti hlavy, zimomřivost, únava, ospalost
  • Potíže udržet pozornost ve třídě, koncentraci na práci a učení se novým informacím, zhoršená krátkodobá paměť
  • Smutek, stažení se, pokles přirozené zvídavosti
  • Zvýšená aktivita, výbušnost, podrážděnost (u dětí, které byly před tím zamlklé)
  • Úzkost a strach, nízké sebevědomí, nedostatek sebedůvěry, nejistota
  • Zvýšené napětí, lekavost
  • Poruchy příjmu potravy
  • Záškoláctví, útěky z domova
  • Zhoršení prospěchu, výkyvy ve výkonnosti
  • Sebevražedné myšlenky nebo pokusy
  • Obviňování se za násilí, ke kterému doma dochází
  • Agresivita vůči vrstevníkům
  • Regrese
  • Opoždění psychomotorického nebo psychického vývoje

Následující charakteristiky jsou již specifické pro různé formy násilí. Obvykle se vyskytují v kombinaci s některými z nespecifických symptomů, ať už se jedná o projevy v prožívání dítěte nebo chování.

  • Modřiny, oděrky, zlomeniny a jiná poranění
  • Neadekvátní vysvětlení nebo vyhýbání se vysvětlení vzniku poranění
  • Zakrývání zranění či modřin oblečením (např. dlouhé rukávy, kaloty či sukně i v horkém počasí)
  • Vyhýbání se hodinám tělesné výchovy nebo převlíkání se společně s jinými dětmi
  • Strach z fyzického kontaktu
  • Strach z odhalení a z toho, že by mohl být pachatel kontaktován

Specifické symptomy sexuálního zneužívání:

  • Zdravotní potíže jako chronické svědění nebo bolest v oblasti genitálií, pohlavní choroby
  • Sexuální chování neadekvátní věku dítěte
  • Znalosti o sexuálních praktikách neodpovídající věku dítěte
  • Strach a vyhýbání se fyzickému kontaktu

Role učitele v této situaci:

Po prvním hovoru a otevření se dítěte s touto problematikou je vhodné zbavit se pocitu, že musím okamžitě zasáhnout (odloučit dítě od rodiny, kde se vykytuje násilí). Důležité je napomoci dítěti se zbavit jeho břemene. Učitel/ka by měl/a zasáhnout v okamžiku, kdy zjistí, že sociální pracovnice/k Oddělení Sociálně Právní Ochrany Dětí (OSPOD) situaci neřeší a nadále dochází k násilí v rodině. Jako každý občan má i učitel (ředitel školy) povinnost oznámit podezření na sociálně právní ochranu dětí a na policii. Než ale dojde k zásahu do rodiny, je nutné znát mechanismus domácího násilí.

-khzs-

Zpět