Účinná pomoc obětem DN

28.05.2017 18:55
Má-li být pomoc obětem domácího násilí kvalitní a účinná, je třeba dodržet základní pravidla:
  1. Hlavní prioritou by mělo být zajištění bezpečí oběti.
  2. Policie by v žádném případě neměla shledávat oběť odpovědnou za násilí. Násilné činy jsou trestné a podle toho se musí posuzovat. Pro násilí není žádná omluva – pachatelé musejí převzít zodpovědnost za své chování.
  3. Policie by neměla podceňovat závažnost případů domácího násilí.
Práce s obětí domácího násilí by měla vycházet z těchto pravidel:
  • je třeba reagovat co nejrychleji na telefon oběti;
  • je nutné zajistit bezpečnost ženy a dětí, myslet přitom ale i na vlastní ochranu;
  • je třeba zajistit krizovou intervenci a lékařskou pomoc;
  • oběti a pachatelé musejí být vždy vyslýcháni odděleně;
  • policista by měl vyhodnotit situaci a je-li k tomu patřičný důvod (vyhrožování zabitím, má doma střelnou zbraň), zatknout pachatele;
  • v případě zranění by měla policie zajistit doprovod oběti na pohotovost;
  • policie informuje oběť násilí o jejich právech a možnostech;
  • policejní intervence a výslech skončí sestavením bezpečnostního plánu (to zahrnuje i poskytnutí kontaktu na krizová centra, specializované organizace, azylová zařízení atd.);
  • policisté by měli zapsat záznam o tom, co se stalo (a uschovat tyto záznamy pro případ, že žena podá trestní oznámení, a v takovém případě je k němu přiložit);
  • chce-li žena opustit byt, mohou ji policisté podpořit – např. počkat až si zabalí nejdůležitější věci;
  • musí-li se žena vrátit do bytu pro důležité osobní věci a má strach z násilníka, policie by ji měla doprovázet;
  • posoudí-li policie násilný čin jen jako přestupek, postoupí ho příslušnému přestupkovému oddělení na obecní úřad či městkou část příslušného obvodu.
Zásah v případě domácího násilí může být nebezpečný a může ohrozit i samotné policisty- proto je dobré, mohou-li provést určitý ODHAD NEBEZPEČÍ.
Pokud v dané rodině již zasahují poněkolikáté, mohou jim posloužit dosavadní informace (je vhodné vést si o nich záznamy):
  • historie týrání (zda již k týrání docházelo a v jakých formách);
  • frekvence a závažnost zranění;
  • používání zbraní;
  • chování ohrožující život;
  • drogy;
  • násilník je agresivně žárlivý;
  • týrání dětí;
  • období kolem rozvodu;
  • konflikty kvůli dětem;
  • výhrůžky sebevraždou;
  • obecně násilnické chování.

Pokud policisté tyto informace nemají dopředu k dispozici, měli by je získat při zásahu od oběti (při odděleném výslechu se např. dotázat, zda má pachatel v bytě zbraň apod.).

-khzs-

Zpět