Spisovatel a zakladatel klubovního hnutí v Československu-Jaroslav FOGLAR

05.02.2017 20:02

* 6. 7. 1907, Praha 

† 23. 1. 1999, Praha

Autor chlapeckých románů a kreslených seriálů

Po otcově smrti (1911) žil jen s matkou a s bratrem. V roce 1925 absolvoval v Praze obchodní školu v Praze, potom krátce pracoval v informační kanceláři firmy Wys Muller, ale ještě v roce 1925 nastupuje jako úředník do papírenského velkoobchodu firmy Oskar Stein.

Od 1935 externě spolupracoval s nakladatelstvím Melantrich, 1938 nastoupil do jeho propagačního oddělení a od téhož roku vedl spolu s Karlem Burešem redakci týdeníku Mladý hlasatel. V Melantrichu Foglar zůstává i po úředním zastavení časopisu v květnu 1941. V roce 1943 krátce spolupracoval s redakcí časopisu Správný kluk.

V roce 1946 nastupuje opět s Karlem Burešem do Mladé fronty jako redaktor mládežnického týdeníku Vpřed.

V letech 1948–53 se Foglar věnoval jen literární práci, ovšem bez možnosti ji publikovat.

V letech 1954-55 pracoval v městské stanici mladých turistů při odboru školství ÚNV hl. města Prahy, 1955–64 byl vychovatelem v Domově středoškolské mládeže v Praze.

Od 1964 se věnoval jen literární práci. Po nástupu normalizace mohl Foglar publikovat jen příležitostně časopisecky, v letech 1974–80 nepublikoval vůbec. Od 1995 dlouhodobě hospitalizován.

Mladý hlasatel (1940-41 vkládaná příloha Záhada hlavolamu), Správný kluk, Vpřed (1946–47 dokončení románu Devadesátka pokračuje, 1946–47 vkládaná příloha Stínadla se bouří), ABC mladých techniků a přírodovědců, Ostravský kulturní zpravodaj (1967–68 vkládaná příloha Stínadla se bouří), Pionýr, Signál (1966 Kronika Ztracené stopy, 1990 Život v poklusu), Pionýrská stezka, Zlatý máj, Tělesná výchova, Naše rodina (1989 Strach nad Bobří řekou) aj.


Kreslený seriál Rychlé šípy (RŠ) vycházel na pokračování v periodikách Mladý hlasatel (1938–41), Junák (1946), Vpřed (1946–48), Rychlé šípy (reedice starších příběhů a 87 nových, 1967–71) a ve sborníku Píseň úplňku (1986, 7x), kromě toho ovšem vyšla řada různě sestavených výborů a souborů. Příběhy RŠ postupně kreslili Jan Fischer, Václav Junek, Bohumír Čermák a Marko Čermák. V různých časopisech vycházely další Foglarovy kreslené seriály či komiksové adaptace jeho povídek: Svorní gambusíni (Správný kluk, 1943–44);

Pim a Red (Vpřed, 1947); Za poklady starých Inků (Vpřed, 1948); Kulišáci (ABC mladých techniků a přírodovědců, 1963–66); K pramenům neznámé řeky (Mladá fronta, 1964–65); Váhy života a smrti (Pošumavský hlasatel, 1968–69); Chata v jezerní kotlině (Svět v obrazech,1969–70); Příběh ze tmy (Svoboda, 1990); Lov na netvora (Svoboda, 1990); Boj na Čertovce (Kometa, 1990); Nyam, nejlepší z dobrých (Bobří stopou, 1993); Nikdy nevzdávej! (Bobří stopou, 1994); Modrá rokle (Svobodné slovo, 1988–89); Ztracený kamarád (Svobodné slovo, 1989); Jeskyně Saturn (Svobodné slovo, 1990–91).


Foglar napsal scénář hraného dokumentárního filmu Tábor černého delfína (1966) a podílel se na scénáři krátkého televizního dokumentu Příběh skautského totemu (v cyklu Lapidárium, 1996). Podle jeho románu Záhada hlavolamu byl natočen stejnojmenný televizní seriál (1969, r. Hynek Bočan) a film (1993, r. Petr Kotek; k filmu knižní fotokomiks, 1993). Foglarův nejúspěšnější kreslený seriál inspiroval vznik krátké filmové grotesky Rychlé šípy zakládají klub (1980, r. Tomáš Vorel). Foglar též spolupracoval s Čs. rozhlasem. O jeho životě a díle byly natočeny dokumentární filmy Cesty za modrým světlem (1992, r. Petr Kotek), Návštěva u Jaroslava Foglara (1992, r. Rudolf Chudoba), Návraty Rychlých šípů (1993, r. Vojtěch Štursa), Jestřáb od Bobří řeky (1994); Hlavolam jménem Jaroslav Foglar (2003, r. Petr Kotek).


Podle románu Chata v jezerní kotlině napsal Jaroslav Nedvěd divadelní hru Tajemství jezerní kotliny (rozmn. 1970). Příběhy Rychlých šípů inspirovaly inscenaci pražského Divadla Sklep Rychlé šípy soutěží (1987), inscenaci Městského divadla v Mostě Rychlé šípy a Záhada hlavolamu (1991, dramatizace Vlastimil Novák a r. Zbyněk Srba), muzikál Františka Zacharníka a Evžena Zámečníky Rychlé šípy (2000),
Foglar byl nositelem Ceny Pangea za úsilí o nápravu věcí lidských (1992). – Užíval pseudonymů A. Hickok, Dug Savigan, Jestřáb a šifry Fgr.

Jádrem Foglarova díla jsou chlapecké romány nejčastěji z prostředí chlapeckých a dívčích klubů. Jejich předpubertální hrdinové se obvykle snaží identifikovat se svými dospělými vzory, které se pohybují ve stejném prostředí a které jsou ztělesněním ideálu, jenž si i v dospělém věku ponechává respekt k základním morálním hodnotám deklarovaným v ryzí a dětsky jednoznačné podobě. Jakkoli Foglar mravní poselství svých děl předává čtenářům zcela otevřeně až didakticky, patřily jeho knihy v generacích svých adresátů po celé 20. století k nejvyhledávanějším. Přispíval k tomu zejména sice poněkud schematický, přesto však čtenářsky účinný model vývoje hlavního dětského hrdiny, který se v expozici příběhů svým průměrným životem podobá většinovému čtenáři, ale zásluhou klubu prožije velmi nevšední dobrodružné příběhy. V některých raných textech Foglar akcentoval dobové sociální kontrasty (Přístav volá, Boj o první místo, částečně i pozdější Když duben přichází), ale tato problematika záhy ustupuje ve prospěch dobrodružných zápletek románů v podstatě však i autorova skutečná prvotina Hoši od Bobří řeky), v nichž Foglar často kombinoval smyšlené příběhy se skutečnými zážitky členů čtenářských klubů. Fiktivní chlapecký klub Rychlých šípů, jehož příběhy Foglar zpracovával v jednom z prvních původních komiksových seriálů, mimoděk definujícím charakteristické prvky jedné podstatné linie českého kresleného seriálu (Rychlé šípy), si našel místo i v autorových prózách. Bezmála detektivní trilogie (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta), jejíž hrdinové pátrají po osudech tajemného vynálezce létacího kola, se stala kultovní četbou dětských čtenářů i pamětníků několika generací. Z řady téměř shodně komponovaných próz Jaroslava Foglara se výrazně vymyká román Chata v jezerní kotlině, průzračný příběh romantického chlapeckého přátelství, stále ohrožovaného a snadno zranitelného nechápajícím okolím, a také román Dobrodružství v zemi nikoho, v němž se autor dokázal vymanit z některých zřejmých nedostatků svých ostatních knih (tezovité rozvržení charakterů, schematický vývoj postav, absence dívčího elementu ve světě chlapeckých hrdinů apod.).

 

Nepominutelnou součástí Foglarova díla jsou publikace inspirující a motivující činnost  klubů (Kronika Ztracené stopy), a také knižně vydávané zápisy a dokumenty o Foglarově pedagogické práci.

Foglarovo dílo bylo po roce 1948 zásadně postiženo nepřízní komunistické moci: knižně publikováno mohlo být jen ve druhé polovině šedesátých a koncem osmdesátých let. Ideologická kritika odmítala ideálů a idejí především individualismus Foglarových hrdinů, otevřeně deklarujících vůli odlišovat se od většiny, a jako záminky k potírání Foglarova díla využívala i některých jeho zřejmých nedostatků (počínaje nedbalým či poněkud plochým jazykem přes nadužívání některých prvků pokleslé literatury až po neschopnost hrdinů – a pravděpodobně i autora – reflektovat reálný svět vně toho chlapeckého).

-khzs-

Zpět