Respektujte věk dítěte a jeho schopnosti

28.05.2017 17:01
  • Hovoříte-li s dítětem, akceptujte jeho slovník a pojmenování, která používá k tomu, aby popsalo, co se stalo. Některé děti neznají adekvátní označení některých částí lidského těla nebo sexuálních praktik nebo používají označení užívaná v rodině. Neopravujte dítě a neměňte slova, která používá.
  • Nepoužívejte slova, která by dítě mohla vystrašit nebo kterým nerozumí, např. znásilnění, incest, týrání a zneužívání dětí, partnerské násilí apod.
  • Pokud dítě vypráví, naslouchejte mu, nepřerušujte ho.
  • Pokud dítě mlčí, nenuťte jej, aby hovořilo.
  • Nenuťte dítě, aby se svléklo, pokud máte podezření, že by mohlo mít na těle zranění.
Co by mělo v rozhovoru určitě zaznít?
  • Násilí není vina dítěte. To, co se doma odehrává, není jeho vina.
  • Za násilí nemohou ani sourozenci.
  • Za násilí je odpovědný ten, kdo se ho dopouští.
  • Je velmi dobře, že se rozhodlo o situaci někomu říci.
  • Nikdo nemá právo se k někomu chovat násilně, a to ani v rodině, ani když je silnější, ani když je to rodič.
  • Dítě nemůže násilí zastavit samo, ale jen s pomocí okolí, proto je tak důležité, že se svěřilo.
Dítě můžete podpořit např. tím, že mu sdělíte, že:
  • Je velmi statečné, že vám vše otevřeně sdělilo.
  • Že jste rád/a, že s vámi o tomto problému mluví.
  • Že je vám líto, co se jí/mu stalo/co zažilo.
  • Že to není její/ho chyba.
  • Že v tom není samo, že se takové věci staly i jiným dětem.
  • Že má právo na své pocity.
  • Že se pokusíte udělat vše pro to, abyste jí/mu pomohl/a (ale neslibujte jim věci, o kterých si nejste jisti, zda je můžete učinit).
  • Že jste tam od toho, abyste ji/ho podpořil/a.
  • Tím, že o násilí hovoří, může pomoci sourozencům i rodičům.
  • Pokud je dítě ohroženo násilím v rodině, je důležité, abyste zjistili, zda dítěti hrozí bezprostřední nebezpeční nebo zda hrozí opakování násilí. K tomu je potřeba znát i historii násilí v rodině, minimálně poslední incident.
Klaďte dítěti otevřené otázky, které umožňují, aby vám svými slovy popsalo, co se stalo
  • Řekni mi, co se stalo…
  • Co se stalo potom?
  • Kde jsi přišel/a k této modřině?
Nepokládejte otázky, které:
  • již obsahují domněnky, co se stalo nebo kdo to způsobil, např.: „Tu modřinu máš od toho, jak tě maminka uhodila?“
  • se ptají znovu na to, co vám již dítě řeklo, např: „Jsi si jistý, že to byl strýček Pavel?“
  • se dotazují na to, proč se to stalo (děti si pak často myslí, že je za násilí obviňujete).
  • Neptejte se opakovaně na stejné věci jen proto, že se snažíte dokázat, zda k násilí skutečně došlo.

Pro komplexní vyhodnocení situace dítěte je potřeba zmapovat hned několik oblastí spojených s násilím v rodině: k jakým formám násilí dochází, jak je ohrožena oběť, jak je ohroženo dítě, zda dítě ví, jak se ochránit a jak reagovat na násilný incident. Následující otázky berte jako námět, jak s dítětem na tato témata hovořit. Rozhovor vždy přizpůsobte aktuální situaci, ve které se dítě nachází, jeho věku a mentální úrovni.

-khzs-

Zpět