Malé ohlédnutí

11.04.2017 11:44

Už jedenáct let existovala Pionýrská organizace Československého svazu mládeže (PO ČSM). Organizační struktura odpovídala systému třída rovná se pionýrský oddíl, škola tvořila pionýrskou skupinu. Byly samozřejmě různé výjimky, někde například vznikaly zájmové, obvykle turistické oddíly, jež sdružovaly děti z několika tříd. Většinou šlo o vrstevníky. Ojediněle, spíše na menších či vesnických školách, pracovaly i oddíly věkově smíšené. Vedle této základní organizační struktury existovaly při školách zájmové kroužky, zejména sportovní, technicko-modelářské, přírodovědné nebo různě kulturně zaměřené. Jejich činnost byla ponejvíce soustředěna do domů pionýrů a mládeže (DPM Podstatně méně už byla využívána školní zařízení, tělocvičny, dílny a pozemky. Řadu zájmových kroužků, zejména technicko­modelářských, vedli členové Svazarmu (Svaz pro spolupráci s armádou), a pracovali též v zařízeních této organizace, někde i v propůjčených školních prostorách. Pionýři se ke svým oddílovým schůzkám obvykle scházeli hned po vyučová­ní ve třídách, zvláště tam, kde děti do školy dojížděly. Jen málokde existova­ly samostatné klubovny pro pionýrskou činnost. Časovým regulátorem schůzek i akcí pak bývají vlakové a autobusové spoje. Trvalý nedostatek oddílových vedoucí se obvykle řešil zapojením třídních učitelů. Je přirozené, že někteří učitelé–vedoucí brali pionýrské schůzky, a pionýrskou činnost vůbec, jako nutnou povinnost, jako nějaké nepovinné předměty či dokonce doučování. O tom, s jakým nadšením děti leckdy do pionýrské organizace vstupovaly, a jaké mají na „pionýra“ vzpomínky, není třeba pochybovat. Kupodivu takový – přece jen zjednodušený – pohled na pionýrskou organiza­ci, jako by leckde přežíval dodneška. I když právě v pionýrské organizaciuž v průběhu šedesátých let došlo k celé řadě počinů směřujících k odstra­nění formalizmu v činnosti této jednotné dětské organizace, a k rozvoji činností, jež více a lépe uspokojovaly zájmy a záliby dětí. Jedním takovým, navíc úspěšným pokusem byl návrh na rozvíjení pionýrské činnosti v místě bydliště, který až na malé úpravy, byl Ústřední radou PO ČSM v roce 1960 schválen. Byl to docela velký průlom do stávajícího (poškolštěného) systému pionýrské organizace. Jako šéfredaktor časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců jsem byl přizváván na plenární zasedání Ústřední rady PO ČSM, a protože jsem byl i předsedou komise mladých techniků ústřední rady, byl jsem s připravova­ným materiálem dobře seznámen. Věnovali jsme se mu i v redakci ABC, neboť jsme od samého vzniku časopisu hledali cestu, jak oživit jednu ze zajímavých časopiseckých forem práce s dětmi, jíž byly čtenářské kluby. Krátce se proto vrátím do období přípravy nového časopisu koncem roku 1956. Při vytváření profilu časopisu ABC jsme do jisté míry hledali inspiraci i u populárního týdeníku Vpřed, který vydával Svaz české mládeže ve svém nakladatelství a vydavatelství Mladá fronta. Zejména to byl třetí ročník z let 1947-48 (časopis vycházel podle školního roku). V redakci tehdy pracovali spisovatel Jaroslav Foglar a novinář dr. Karel Bureš, dvojice známá už z předválečného časopisu Mladý hlasatel (vydavatel Melantrich). Byl to právě J. Foglar, který v Mladém hlasateli uskutečnil svoji myšlenku čtenářských klubů, malých, obvykle čtyř až pětičlenných kolektivů, pracujících podle námětů časopisu. Ten se jim stal jakýmsi kolektivním vedoucím a rádcem. Jaroslav Foglar, dlouholetý skautský vedoucí, dokonce vytvořil pro klubisty jednoduchý, ale přitažlivý program, vycházející ze skautského výchovného systému. Jádrem byly, a dodnes jsou, takzvaní „bobříci“ (bylo jich třináct – pozn. aut.). Kromě toho začal už v Mladém hlasateli psát scénář kresleného seriálu, jehož hrdiny se stala pětice chlapců, kteří svůj klub nazvali Rychlé šípy. Příhody tohoto klubu obvykle motivovaly ke klubové činnosti tisíce chlapců i děvčat. Ukázal tak, jak lze propojením obsahu časopisu a jeho organizátorské funkce zesílit vliv na dětskou populaci, dát určitý program i neorganizovaným dětem. I tyto poznatky jsme brali v úvahu při vytváření obsahu a poslání ABC, i když s přihlédnutím na jeho zaměření – věda, technika, příroda. Budoucnost ukázala, že jsme udělali dobře, když jsme možnost zakládání čtenářských klubů ABC posléze odložili na pozdější dobu. Mimo jiné i proto, že jsme nemohli vědět, jak bude nový časopis přijat nejen dětmi, ale celou veřejností. Naštěstí se naše, byť opatrně vyjadřované obavy z možného neúspěšného startu ABC ukázaly jako liché, a časopis měl takřka raketový start. Náklad 50 000 výtisků pro rok 1957 se ukázal naprosto nedostatečný. Ábíčko, jak mu vbrzku začali sami čtenáři říkat, si získávalo stále větší a větší oblibu (na Moravě a Slovensku se vžil i název Ábécéčko – pozn. aut.).

 

 

 

 


 

 

Zpět