Koutek české hádanky

07.07.2019 20:12

Koutek české hádanky tvoří poslední část zábavné části Vpředu. Vycházel od 1. čísla I. ročníku, kdy jej vedl V. Hais. Spolu s JAROSLAVEM FOGLAREM přechází do Vpředu populární Strýček Tomy (Erik Sterzinger) a ujímá se v 18. čísle koutku české hádanky. Vyhlašuje I. ročník soutěže o titul MISTR ČESKÉ HÁDANKY na rok 1946-47 (obdobou hlasatelské soutěže o titul Krále hádankářů). V koutku  české hádanky se uplatňují všechny  druhy hádanek-od křížovek po odsuvky, pravěkovky, doplňovačky, rébusy, královské procházky a další formy. Soutěž o titul MISTRA měla tři části: řešitelský turnaj, autorský turnaj a turnaj duševních úloh a rychlostí. Soutěže se zúčastnilo na 4000 hádankářů a mistrem se stal Milan Brož z Prahy XII. Ve II. ročníku se uskutečňuje MEZIZEMSKÉ UTKÁNÍ V HÁDANCE ČECHY- MORAVA 15 členských družstev nejlepších hádankářů. Další soutěží byl KŘÍŽOVKÁŘSKÝ PŘEBOR 1947 se 7000 účastníky (zvítězil J. Modr z Kročehlav) a PŘESMYČKÁŘSKÝ TURNAJ 1947 (zvítězil J. Přenosil z Prahy). Ve III. ročníku byla obnovena „hlasatelská“ soutěž AUTORSKÝ PĚTIBOJ (Vítěz Jarka Kyzivát z Mladé Boleslavi), proběhl II. ročník PŘESMYČKÁŘSKÉHO TURNAJE  1948, jenž měl opět velký počet účastníků a hodně správných rozluštění: zvítězil Vojtěch Nováček z Uhlířských Janovic. Znovu se soutěžilo také o titul MISTR ČESKÉ HÁDANKY 1948, jehož součástí  byla  i HÁDANKÁŘSKÁ MATURITA. Aby „maturant“ získal titul „výborný hádankář“, musel ze 100 hádanek vyluštit 95, velmi dobrý 70 a dobrý 50 hádanek. Mistr žel vyhlášen být nemohl pro zánik Vpředu. Koutek české hádanky odchoval řadu vynikajících hádankářů.

Jedním z nich byl odchovanec Mladého Hlasatele Jaromír Podešva z Brna, který se z průměrného hádankáře v roce 1946 vypracoval na nejlepšího českého hádankáře vůbec. Předčil staré hádankářské hvězdy a v turnajích dobýval vždy první cenu. A takových hádankářů bylo mnoho. Po vzoru Strýčka Tomyho pracovali i v jiných časopisech-např. v časopise Klas zavedli ligu hádankářů atd. Značnou část svého místa věnoval Vpřed naučným článkům, seriálům a hlídkám. Naučná část časopisu byla úplně  v rovnováze s částí zábavnou. Hned 2. strana v čísle přinášela ZAJÍMAVOSTI domova a ciziny krátkými zprávami, fotografiemi a kresbami, a to ze všech oblastí: politiky, techniky, vědy, kultury, umění, života mládeže, sportu, oslav různých výročí a událostí. Jinou naučnou stránkou byla KULTURNÍ STRÁNKA, jejíž funkci zpočátku plnila stránka  zajímavostí, kde vycházely informace o kulturních novinkách-knihách, filmech a divadle. Od II. ročníku má časopis celou stránku věnovanou kultuře. Její vedení bylo svěřeno mladému básníkovi Fr. Listopadovi (Jirkovi-Sirkovi). Stránka přináší články a fotografie o literatuře, filmu, divadle, hudbě, malířství, sochařství atd. Později kulturní  stránka nese-podle volby čtenářů-název Jirka-Sirka o kultuře. STRÁNKA O PŘÍRODĚ navazuje na oblíbené Toulky přírodou Mladého Hlasatele.  Příspěvky do této stránky píše docent dr. Jan Obenberger od 4. čísla I. ročníku. V témže ročníku od čísla 18 do čísla 38 vychází zajímavý seriál DOPIS Z VENKOVA, v němž formou dopisů píše chlapec z venkova svému kamarádovi ve městě o životě a práci v zemědělství. Seriál dopisů je doprovázen řadou fotografií. Dalším seriálem naučných článků v I. ročníku je politicko naučný seriál  J. Skřivánka OD KAMENE KE STROJI, který se stal velmi vítanou pomůckou pro  vyučování občanské nauky na školách, pojednává o vývoji jednotlivých společenskovýrobních formacích. Od 2. čísla II. ročníku vychází sloupek 10 MINUT HUDBY, jejž vede profesor Vilém Prokop Mlejnek a přibližuje v něm čtenářům časopisu populární formou svět hudby. ŽIVÁ MINULOST, vycházející od 5. čísla III. ročníku,  zavádí čtenáře do světa stavebních památek a stavebních slohů. Píše ji Stanislav Sohr a obrázky doprovází Radomír Pleiner. O železnici a provozu v ní vypráví v cyklu SVĚT ŽELEZNIC J. Čada, vrchní adjunkt ČSD, od 25. čísla II. ročníku. Michael Bernard, autor románu Srub u Zlatého klíče, vede naučnou rubriku HRADY A ZÁMKY od 38. čísla III. ročníku. Od 7. čísla II. ročníku vychází seriál VLAJKY STÁTŮ z celého světa. Pod vyobrazením vlajky je  vždy uveden přehled nejdůležitějších údajů o příslušné zemi. Ve třetím ročníku je tento seriál vystřídán hned dalšími dvěma: VOJENSKÝ STEJNOKROJ, zachycující obrazem a slovem vývoj vojenské uniformy, a VOJENSKÉ ŘÁDY československé  i cizí, informující vyobrazením i slovem o vzniku řádů a podmínkách jeho udílení. Nejvýznamnějším naučným seriálem  byla bezesporu OBRAZOVÁ ŠKOLA. Vycházela již v Mladém Hlasateli, ale zdaleka ne v tak dokonalé podobě a cílevědomě jako ve Vpředu. Začíná již v I. ročníku pěti tématy, ve druhém  ročníku  pak pokračuje dalšími 14 tématy, z nichž některá mají několik pokračování, ve III. ročníku vychází pak 13 témat z oblasti techniky, politiky, průmyslu, chemie, zoologie, fyziky, biologie, dějin. FILM MINULOSTI přináší české dějiny v obrazech od 14. čísla III. ročníku. Seriál píše učitel V. Kamelský a kreslí Přemysl Kubela. Oba poslední seriály se staly výbornou pomůckou školy. Práce našich čtenářů - tak byla pojmenována stránka literární a výtvarné tvorby čtenářů  již v Mladém Hlasateli a jako velmi osvědčená a oblíbená se objevila hned v 18. čísle I. ročníku Vpředu. Jejím prostřednictvím nejenže redakce podporovala užitečnou činnost u svých čtenářů, ale zároveň tímto způsobem se utužovala vazba čtenářů a jejich časopisu. Na stránce byly otiskovány básně, krátké povídky a kresby. Vedením stránky byl od 29. čísla I. ročníku pověřen velmi úspěšný přispívatel z dob hlasatelských Stáňa Sohr. Hned v 18. čísle I. ročníku byla vyhlášena soutěž v básnické tvorbě a kresbě a příspěvky oceňovány  1.-3. cenou a bodovány. Od 28. čísla I. ročníku je zavedena Strana starších čtenářů (pro chlapce a děvčata 15-18 leté tj. „ty staré přátele Mladého Hlasatele, kteří nezapomněli a hlásí se  znovu k časopisu, jehož předchůdce jím byl přítelem v jejich školním věku“. V každém ročníku soutěž pokračovala a postupně se formovala špička úspěšných  mladých básníků a kreslířů. Mezi úspěšné tvůrce veršů patřili: B . Sobotka. H. Dvořáková. V. Šedivá. V. Dibeliková. V. Šilhánová. J.A. Vaňous. V. Škvára. H. Aršán. B. Hanzlovská. J. Krist. K. Božetěch aj. Nejvíce kreseb měli otištěno: J. Strnad. M. Šimek. V. Toman. V. Urbášek. J. Kaňka. J. Božka. Z. Nováková. B. Borovský a další. Časopis Vpřed  byl veden tak, aby nebyl pouze časopisem zábavným, ale zároveň podněcoval mládež k bohaté činnosti. Proto velká jeho část měla charakter instruktážní-návodný.  Jistěže podněty pro užitečnou činnost dávaly i povídky a seriály Rychlých šípů, kromě toho však tu byly specifické stránky a hlídky. Nejproslulejší z nich byla stránka Z BOBŘÍ HRÁZE, jejíž tradici založil v Mladém Hlasateli JAROSLAV FOGLAR, který byl jejím duchovním otcem a také ji po celou dobu připravoval a řídil. Byla to stránka plná zálesáckých a tábornických rad, nevyčerpatelná studnice námětů k činnosti v různých sdruženích, klubech, zásobárna her. Nejvíce námětů, rad a her zde uveřejnil JAROSLAV FOGLAR, ze své mnoho leté práce s mládeží. Pravidelnými přispěvovateli do Bobří Hráze dále byli: J.K. Baby (Jaroslav Kratochvíl). Grizzly (Mirko Vosátka). Caleb (Jiří Vodenka-Stopař, odchovanec JAROSLAVA FOGLARA a Alfréd Zahradník. Ve III. ročníku vycházely na pokračování stručné životopisy slavných. Druhou velmi významnou instruktážní stránkou ve Vpředu byla stránka FOGLAROVY ČTENÁŘSKÉ KLUBY, určená klubům a plně připravovaná JAROSLAVEM FOGLAREM. Vycházely zde pokyny a náměty pro činnost klubů, zprávy z jejich činnosti (mající zároveň charakter motivační), Klubovní pošta, oznámení a výzvy. Pravidelně zde byly otiskovány také drobné hry na schůzky a výpravy. Záhlaví stránky se příliš často neměnilo. Na hlasatelskou tradici navazovaly vpředovské sportovní školy.  Vycházely na sportovní stránce, kterou řídil dr. Karel Bureš, odborník na tělovýchovu a sport. Sportovní školy  psali přední sportovci. Samozřejmě, že na prvním místě to byly kursy nejpopulárnějšího sportu-kopané: BICAN VYPRÁVÍ (č.18-22 v I. ročníku a č. 1.-25 ve III. ročníku) a ŠKOLA DOBRÝCH FOTBALISTŮ, psaná Tomanem Lawtonem, nejlepším útočníkem týmu CHELSEA LONDÝN (č.4.-36. ve II. ročníku). Školu nazvanou PLAVÁNÍ psal R. Štorkán (č.22-38 v I. ročníku a č. 1-4 ve II. ročníku) a CRAWL M. Bubník (č.27-45 ve II. ročníku). ŠKOLU LEHKÝCH ATLETŮ psal nejprve Otakar Jandera (č.20-38 I. ročníku), pak E. Šimon (č.34-45 ve III. ročníku). Škola košíkové vycházela pod názvem POD BEZEDNÝM KOŠEM a psal ji Josef Klíma (v 1.-36. čísle II. ročníku). Velký ohlas měla ZÁBRODSKÉHO ŠKOLA ledního hokeje (č. 1.-26. ve III. ročníku). Poslední skupinou instruktáží byly – LÉTAJÍCÍ MODELY a DOMÁCÍ DÍLNA, vedené Mirko Musilem, ve kterých byly uveřejněny desítky námětů, návodů a plánků na postavení  leteckých modelů a řady praktických a užitečných věcí a pomůcek. Některé plánky-na žádost čtenářů – vydala redakce samostatně (např. závodní a turistická pramice aj). Velmi oblíbenou se stala také CHEMICKÁ DÍLNA vedená J. Skřivánkem (Ivan), ve které čtenáři našli mnoho námětů k chemickým pokusům a zajímavých poznatků, které neposkytovala žádná učebnice chemie.

Vpřed byl časopisem všestranným, proto věnoval dost místa řadě speciálních hlídek z nejrůznějších oblastí: Z oblasti filatelie to byla hlídka SBÍRÁNÍ ZNÁMEK (od 32. čísla I . ročníku)-řídil ji  Milan Motejl, dále HLÍDKA FOTOGRAFŮ (od 11. čísla II. ročníku)-řídil Svatopluk Sova, RADIOTELEGRAFIE, navazující na populární kurs Otakara Batličky z Mladého Hlasatele (od 1. čísla II. ročníku) - řídil T. Wild, DÍVČÍ SVĚT (od 4. čísla II. ročníku), branné hlídky ARMÁDA HLÁSÍ (od 9. čísla II. ročníku)  -řídil kpt. V.R. Bozděch, a MLADÝM LETCŮM (od 32. čísla III. ročníku) -  řídil M. Janák, sportovní  a tělovýchovné hlídky- sokolská hlídka V TĚLOCVIČNÁCH A NA HŘIŠTÍCH (od 1 čísla II. ročníku) - řídil Viktor Heller, SPORTOVNÍ VŠEVĚD (od 6. čísla I. ročníku), ve které František Žemla zodpovídal nejrůznější dotazy o sportu, sportovních výsledcích a sportovcích, FOTOGRAFIE VÝZNAMNÝCH SPORTOVCŮ (od 1.čísla II. ročníku). Nezapomnělo se ani na jazykové hlídky-redakce vybrala neobvyklý jazyk-ESPERANTO (od 30. čísla III. ročníku.) – řídil Jan Filip - Stepní Vlk.

REDAKCE A ČTENÁŘI

Práce redakce nezačínala a nekončila pouze přípravou časopisu. Široká obec čtenářská si časopis oblíbila natolik, že psala jeho redaktorům, svěřovala se redakci se  svými starostmi a problémy, psala o tom, jak se  časopis líbí či nelíbí. Prvořadou snahou redakce bylo mít úzký kontakt se čtenáři, spolupracovat s nimi, ale také vést je nejen ke čtení a rozšiřování časopisu, nýbrž především čtenáře vychovávat jako správné chlapce a děvčata, čestné, ušlechtilé a dobré mladé občany.  Chtěla mít ze  svých čtenářů všestranné vzdělané, tělesně i duševně zdatné hochy i děvčata. Proto věnovala velkou péči obsahu časopisu, získávala co nejvíce odborníků pro spolupráci ve snaze dávat mládeži co nejvíce  a co nejlepší. A zájem čtenářů redakci nesmírně těšil a zároveň zavazoval. Do redakce přicházejí tisíce hlášení klubů, chlapci a děvčata píší pro stránku Práce našich čtenářů básně a povídky, posílají své kresby, přicházejí dopisy a výsledky soutěží, hádanek, ale také dopisy s dotazy, připomínkami, prosbami o radu, návrhy a nápady. Redakce žádný z dopisů neopomíjí, žádný z dopisů nekončí v redakčním koši, ale pečlivě na všechny odpovídá. Malá rubrika na stránkách časopisu, v níž redakce odpovídá, samozřejmě nemůže dávat skutečný obraz kontaktů redakce se čtenáři. Na víc jak 95% dopisů čtenářů redakce odpovídá přímo, písemně. A protože si je vědoma, že dopis na obyčejném či úředním papíře není to pravé a přitažlivé, dává si zhotovit dopisní papíry se záhlavím.  První dopisní papíry, určené na odpovědi všem čtenářům, mají v záhlaví vyobrazeny tváře pěti chlapců z klubu  Rychlé šípy, u některých Indián vystřeluje z luku pět šípů. Tyto dopisní papíry jsou v černobílém provedení a dvojího formátu-A4 a A5. Později dává redakce natisknout tytéž dopisní papíry v barevném provedení na jemně světle modrém podkladu. Třetím druhem dopisních papírů jsou pak papíry s obrázkem hocha a dívky čtoucích Vpřed v záhlaví, v černém provedení na šedobílém papíře. (Pro styk se čtenářskými kluby používala redakce papírů odlišných - se záhlavím jiným a hlavičkou Foglarovy Čtenářské Kluby). Ani dopisní obálky nejsou jen tak obyčejné, i na nich je vidět snahu redakce dávat čtenářům co nejpoutavější věci, aby jim připomínaly jejich časopis, jeho snahy a úsilí. Většina z nich měla na levé straně vyobrazení některých nálepek, vydávaných redakcí. Propagovaly Rychlé šípy, časopis Vpřed, čtenářské kluby a lov 13 bobříků. Obálky formátu A5  měly zase v dolním levém rohu vyobrazení čtenáře a čtenářky Vpředu. Dopisní obálky byly zdánlivě pouhou maličkostí-a přece tolik znamenaly ! Takové dopisy se schovávají po léta a v životě mladého člověka mají nesmírně velký význam. Vždyť jimi k němu promlouval svět dospělých - a hned takovým milým a přátelským způsobem. A tyto dopisní papíry měly ještě jeden výchovný význam: vedly čtenáře k tomu, aby i oni své dopisy psali hezky, pečlivě.

Propagační funkci měly barevné nálepky, což byl další hodnotný nápad redakce (konkrétně JAROSLAVA FOGLARA). Jejich vydávání bylo oznámeno ve 2.čísle II. ročníku Vpředu v září 1946. Nálepky redakce přikládala čtenářům a klubům do dopisů, odpovědí na hlášení a jiných zásilek. Záhy se rozšířilo jejich sbírání a vyměňování. Touhou každého čtenáře bylo mít je všechny. První desítka nálepek byla vydána v průběhu II. ročníku, druhá desítka pak v průběhu  III. ročníku. Čtenářské kluby využívaly nálepek převážně ve spojení s nějakou činností, výkony, soutěžemi, při hrách, takže tím nálepky začaly plnit další funkci – motivační a hodnotící. Například FČK 1250 „RUDÝ BLESK“- Kyselovice je vydával  svým členům jen jako odměnu za slušné chování a za pilnou docházku do klubu.  Díky nálepkám se docházka  značně zlepšila a stoupla i nálada v klubu. FČK „Rychlé Blesky“-Liberec uděloval nálepku č. 1 za splnění  podmínek  soutěže  Nemluvme hrubě, trvající 32 dní. Všichni hoši z klubu toužili po nálepce, zobrazující Rychlé šípy, a udělali tedy vše pro splnění podmínek soutěže. FČK 2002 „Zelený Šíp“- Ostravice odměňuje nálepkami vítěze soutěže docházky. FČK „Svištící Šípy“ nálepky zase dává za 5 odpracovaných hodin pro klub nebo za ulovení 3 bobříků. Další kluby pořádají dlouhodobé soutěžní hry (podobné hře ALVAREZ z románu DEVADESÁTKA POKRAČUJE) a nálepky používají jako lístečky za vítězství nebo získání bodů v jednotlivých úsecích. 5941. klub z Pouzdřan o nálepkách napsal redakci: „Vždy, když se díváme na nálepky Vpředu a čteme si jejich slova, máme pocit, jako by nám dodávaly větší sílu a věrnost mezi námi a větší chuť do  klubovní činnosti.“ Pekařský učeň Josef Máslo z Volfartic píše redakci: „Děkuji za dopisy a nálepky. Prosím Vás, v příští zásilce, můžete-li, mi jich opět trochu pošlete. Věřte, že kdybych jich měl tisíc, tak bych je rozdal. Takový je o ně u nás zájem. Dříve jsem Vpřed odebíral sám, pak jen několik kamarádů. Všichni jsme jej propagovali u nás ve vsi. A dnes ? Odebírají jej všichni chlapci od 8 do 21 let (opravdu – je to můj spoludělník, který v něm nachází „svoje“, jak říká).“

Poněvadž redakce časopisu měla zájem na tom, aby čtenáři časopisu byli co nejzdatnější, co nejdokonalejší a aby k tomu čtenáře nějak vychovávala, zavedla pro čtenáře ČESTNÝ ODZNAK RYCHLÝCH ŠÍPŮ, kterým chtěla své čtenáře podnítit, aby se dokonalými stávali. Čestným odznakem mohli být vyznamenáváni chlapci a děvčata ve stáří 10-16 let, ve výjimečných případech i mladší. K odznaku  příslušelo osm stužek v různých  barvách, z nichž každá mohla být udělena pouze jedné stovce chlapců a děvčat ročně. Podmínky pro získání čestného odznaku a některého z jeho stužek byly zveřejněny ve  32. čísle I. ročníku Vpředu 16. července 1946. Názvy stužek a podmínky k jejich získání byly následující:

ZA STATEČNOST- ve žluté barvě, udělovanou za záchranu lidského života nebo zabránění nějakému neštěstí. ZA HOUŠEVNATOST- v zelené barvě, udělovanou na něčí návrh za překonání různých životních útrap a obtíží, za projev nezměrného úsilí a vytrvalosti při překonávání překážek. ZA OBĚTAVOST- v oranžové barvě, udělovanou za projev obětavosti v péči o cizího nemocného, opuštěného či starého člověka nebo zřeknutí se něčeho cenného ve prospěch druhého, potřebnějšího apod. ZA VĚRNOST- ve fialové barvě, udělovanou za dvouleté členství ve FČK. ZA DUŠEVNÍ ZDATNOST- ve žluté barvě, udělovanou za dosažený průměrný školní prospěch ve výši 1,5.  ZA TĚLESNOU ZDATNOST- v oranžové barvě, udělovanou za splnění předepsaných limitů v lehké atletice a dalších  sportech. ZA PRACOVITOST- v modré barvě, udělovanou za odpracování 150  hodin zdarma ve veřejném zájmu. ZA POCTIVOST- v růžové barvě, udělovanou za projev poctivosti – odevzdání cenného nálezu.

Každá stužka mohla být ročně udělena pouze jednomu stu čtenářů. Při udělení čestného odznaku a stužky obdržel  vyznamenaný navíc pěkný diplom.

Zavedení čestného odznaku RŠ vyvolalo  mezi čtenáři obrovský rozruch a zároveň nevšední zájem. Sotva se čtenáři o udělování čestného odznaku dočetli, začaly do redakce přicházet první žádosti o udílení některé ze stužek od těch čtenářů, kteří vyhověli podmínkám. A zároveň řada čtenářů se dožadovala rozšíření věkové hranice až po 18 let (!), což dokazovalo, že Vpřed neovlivňoval toliko dětské čtenáře, ale také dospívající. Redakce tomuto zájmu a požadavku vyšla vstříc. Již v průběhu prázdnin sešlo se na redakčním stole množství krásných vysvědčení, potvrzených sportovních výkonů, vřelých dopisů od těch, kteří žádost o udílení odznaku doporučují (občanů, škol, MNV aj.), že redakce je sama překvapena. Během dvou měsíců u dvou stužek – „za duševní zdatnost“ a „za pracovitost“- je dosaženo stanovené horní hranice – stovky. A hned v 1. čísle II. ročníku může redakce s chloubou uveřejnit přehled o prvních udělených odznacích. V roce 1946-prakticky od srpna do prosince – byl  čestný odznak Rychlých šípů udělen 307 čtenářům a bylo k němu uděleno 373 stužek, což znamená, že někteří čtenáři získali i více stužek.

Jednotlivé stužky získalo:

 

ZA STATEČNOST   3 čtenáři

ZA HOUŠEVNATOST  6 čtenářů

ZA OBĚTAVOST 3 čtenáři

ZA VĚRNOST 45 čtenářů

ZA DUŠEVNÍ ZDATNOST 100 čtenářů

ZA TĚLESNOU ZDATNOST  69 čtenářů

ZA PRACOVITOST 100 čtenářů

ZA POCTIVOST 47  čtenářů

 

Radostná je skutečnost, že zároveň se žádostí o udílení stuhy „za duševní zdatnost“, ke které je doloženo vysvědčení studenta se samými výbornými od shora až dolů, přichází i přehled vynikajících výsledků pro stužku „za tělesnou zdatnost“ (Rudolf Malý ze Semil). Stužkou „za houževnatost“ byl vyznamenán chlapec, který při pádu ze stromu přišel o pravou ruku. Svůj osud snáší hrdinně, dodává sám sobě dobrou náladu a útěchu svým rodičům. Naučil se psát a dokonce i kreslit levou rukou (Lad. Bánovský z Kvačic). Stejnou stužkou byla vyznamenána Libuše Šmigrová, která vede za nemocné rodiče celé hospodářství a ještě se stará o malého bratra. Přitom ve škole dobře prospívá. Čestný odznak měl svůj motivační vliv. V. Jelínek z Prahy XIV., k žádosti o udílení stužky „Za duševní zdatnost“ připsal: „Jsem studentem reálného gymnásia. Ve čtvrtletí mně vycházel průměr známek 1,7. Umínil jsem si, že v pololetí musím mít aspoň průměr 1,5., abych získal čestný odznak Rychlých šípů. Dokázal jsem to. Polepšil jsem se ve třech předmětech a průměr vyšel na 1,4 ! Za zlepšení prospěchu děkuji časopisu Vpřed, který mně vnukl myšlenku získat čestný odznak Rychlých šípů“.

 

V roce 1947 (leden-srpen) získalo jednotlivé stužky:

 

ZA STATEČNOST   6 čtenářů

ZA HOUŠEVNATOST  6 čtenářů

ZA OBĚTAVOST  10 čtenářů

ZA VĚRNOST 9 čtenářů

ZA DUŠEVNÍ ZDATNOST  100 čtenářů

ZA TĚLESNOU ZDATNOST   15 čtenářů

ZA PRACOVITOST  53 čtenářů

ZA POCTIVOST  44 čtenářů

 

 

Udělování čestných odznaků bylo v průběhu II. ročníku upraveno, některá kritéria byla zpřísněna (např. u stužky „za duševní zdatnost“, „za tělesnou zdatnost,“) a stužka „za věrnost“ byla vyhrazena toliko pro čtenářské kluby Vpředu. Další udělování čestných odznaků  bylo také upraveno tak, aby se shodovalo s ročníkem časopisu.

 

 

V roce 1947-1948 (září-červen) pak jednotlivé stužky získalo:

 

ZA STATEČNOST   2

ZA HOUŠEVNATOST  2

ZA OBĚTAVOST  6

ZA VĚRNOST  100

ZA DUŠEVNÍ ZDATNOST  100

ZA TĚLESNOU ZDATNOST   10

ZA PRACOVITOST  100

ZA POCTIVOST  23

 

Román JAROSLAVA FOGLARA Stínadla se Bouří, který vycházel jako příloha časopisu Vpřed, zanechal mezi čtenáři nevšední ohlas. Redakce využívá čtenářského ohlasu a 23.9. 1947 zavádí „ŽLUTÝ KVÍTEK“, jako odznak čtenářů Vpředu vedena úsilím o svornost, ohleduplnost a mír mezi chlapci a děvčaty. Kdo nosí žlutý kvítek, odmítá jakékoliv násilí, bezpráví, hrubost a nečestnost. Je naplněn dobrou vůlí pomoci každému, kdo ji potřebuje, a touhou po míru mezi jednotlivci i celky. ŽLUTÝ KVÍTEK byl vyroben ze žlutého skla a dal se buď upevňovat špendlíkem, nebo našívat na klopy kabátů či klopy košilových kapes, mohl se nosit i na baretech nebo čepicích-lodičkách.

 

LEGENDA ODZNAKU:

 

V tajuplné čtvrti Stínadel byl od nepaměti  žlutý špendlík odznakem Vontů. O jeho zvolení za odznak  se ve staré kronice psalo:

 

Ve Stínadlech panovaly mezi chlapci jednotlivých ulic ustavičné rozbroje a nepřátelství. Boje mezi nimi byly na denním pořádku, rány padaly vždy na obou stranách. Pojmy přátelství, čestnost a mír byly neznámé většině tamějších chlapců. Za jedné z bitek, horší a ostřejší než všechny předchozí, vydal se vůdce jedné skupiny, Bert Komour, k nepřátelské skupině, aby ji požádal o zastavení nepřátelství. Na cestě však byl zasažen kamenem do hlavy tak nešťastně, že za několik dní nato zemřel. Chlapci ve Stínadlech rázem vystřízlivěli.  Ustali v bojích a ústy moudrého a šlechetného chlapce Vojtěcha Vonta prohlásili, že chtějí na věčné časy žít mezi sebou jen ve vzájemné úctě, přátelství a trvalém míru. Rakev BERTA KOMOURA byla zasypána žlutými kvítky, které rostly po celých Stínadlech. A ty si chlapci připínali na kabáty, aby jim stále připomínaly přísahu věčného míru. Nakonec se tato žlutá barva stala ve Stínadlech symbolem míru a přátelství. Vadnoucí kvítky v klopách byly nahrazeny žlutým špendlíkem.

 

Reakce čtenářů na toto úsilí je obdivuhodná. Stačí, aby redakce dala k něčemu popud, a jsou tu tisíce chlapců a děvčat, kteří jsou ochotni vždy splnit to, co se po  nich požaduje.  Tak je tomu i u „žlutého kvítku.“ Za první týden po oznámení, že „žlutý kvítek“ se stává odznakem čtenářů Vpředu, redakce rozeslala 8000 kusů. Ještě týž den, kdy vyšlo 4. číslo III. ročníku s oznámením, redakce vydala 800 žlutých kvítků pražským čtenářům a klubům, kteří si pro ně přišli do redakce. Ale i mimopražští čtenáři si pospíšili. FČK 1598 „Bratrstvo Zelená Hvězda“-Žilina si odebral Vpřed na nádraží už v pondělí 22.9. večer a tentýž den rychlíkovou poštou si poslal objednávku do redakce. Čtenáři si neponechávají „žluté kvítky“ pouze pro sebe, ale šíří je i mezi další hochy a děvčata. Pilnými šiřiteli jsou především čtenářské kluby. V říjnu např. FČK 5956 „Bílý Klíč“ z Mostu píše: „Pokračujeme dále v šíření žlutého kvítku po celé škole. Snažíme se vysvětlit jeho význam a daří se nám to. Objednáváme dalších 87 těchto odznáčků.“ Počátkem listopadu nosí žlutý kvítek na 40 000 čtenářů. Žlutý Kvítek sehrává rovněž svou úlohu v práci čtenářských klubů. V listopadu se například redakci přihlašuje řada nových klubů s názvy, které přímo prokazují odezvu čtenářského odznaku: Žlutý květ, Nositelé žlutého kvítku, Kvítek míru, Za žlutým kvítkem apod.

 

V prosinci 1947 píše Vláďa Holeček z 4182. FČK „Hoši Ohnivého Blesku“-Praha XI., do redakce:

 

„Paní profesorka dějepisu se při hodině zeptala, co znamenají žluté kvítky, které mají skoro všichni chlapci ze třídy na klopách. Hoši jí vysvětlili že je to žlutý kvítek, odznáček dobra, svornosti a míru, vydaný pro čtenáře Vpředu. Paní profesorka pak již neříkala nic, ale druhý den přišla do třídy s číslem Vpředu v ruce a ozdobena žlutým kvítkem, který jí věnovali chlapci z jiné třídy.“

 

DOPIS Z TÉ DOBY: „Žluté kvítky, které jsme v redakci objednali, jsme věnovali žákům naší školy. Pan učitel byl tím potěšen a pravil, že za jeho mladých let nic takového nebylo a že mládež ve čtenářských klubech vede samu k lepšímu životu.“

 

FČK 7671 „Družina lvů“ Vedrovice-Zábrdovice

 

V dubnu 1948 nosí žlutý kvítek již více jak 60 000 hochů a děvčat. Tolik z nich zatoužilo stát se dobrými, žít podle jeho zásad ! Samozřejmě, že úspěch žlutého kvítku a zájem o něj byl výrazem uznání jeho inspirátoru a autoru JAROSLAVOVI FOGLAROVI, který své pocity vyjádřil slovy: „Jsem šťasten, že tolik hochů a děvčat pochopilo myšlenku žlutého kvítku. Nenapsal jsem tedy svůj román Stínadla se Bouří zbytečně ! Příběh vykonal dobrý vliv na čtenáře.“

 

REDAKTOR PÍŠE ČTENÁŘŮM

 

Se „žlutým kvítkem“ souvisí pak i další výzva redakce Vpředu k vytvoření ARMÁDY VZORNÝCH chlapců a děvčat. V 37. čísle III. ročníku je otištěn dopis  JAROSLAVA FOGLARA, Redaktor píše čtenářům, jenž je výzvou k ustavení Armády vzorných. Redakce se snažila získat co nejvíce čtenářů pro myšlenku veliké  ofenzívy proti špatnosti a neslušnosti. Postavit Armádu vzorných proti Armádě ničemů. „Bojištěm“ těchto  armád jsou ulice, domov, škola, klubovna. Hodnosti nejsou žádné, všichni bojovníci Armády vzorných jsou si rovni. Jejich odznakem je žlutý kvítek. A odezva ? Například FČK 4377. „Hoši od Radbuzy“- Dobřany píše: „Pořídily jsme si sešit, v němž na první stránce je podepsán význam žlutého kvítku z románu Stínadla se Bouří a slib jeho zásady zachovávat. Na dalších stránkách se pak podepisují ti, které jsme získaly do Armády vzorných.“

 

Škoda, že boj obou armád nemohl být doveden do vítězného konce ! Záhy totiž přišly události, které nedovolily dokončit myšlenku. V nových poměrech totiž záležitosti výchovy chlapců a děvčat k dobru a ušlechtilosti se staly jaksi podružnými, pomíjenými…

 

Další formou kontaktu redakce časopisu se čtenáři byla rubrika Návrhy, nápady, názory čtenářů. Byla zavedena od 1. čísla II. ročníku, ale už v I. ročníku bylo otištěno několik zajímavých postřehů čtenářů, které se tak staly předchůdcem vlastní rubriky. V rubrice byly otiskovány např. názory čtenářů na knihy, filmy, divadla, časopis Vpřed, na dění ve společnosti, v organizacích mládeže různé návrhy na zlepšení, ale také kritické postřehy k tomu, co mládeži neprospívalo. Rubrika se neobjevovala sice pravidelně, což rozhodně nebylo znakem nezájmem čtenářů, ale především z důvodů nedostatku místa-a pak: řada těchto námětů a názorů byla otiskována také na jiných stránkách-na stránce pro kluby, Z bobří hráze aj.

 

ZÁPISNÍK 13 BOBŘÍKŮ

 

Redakce se snažila získat čtenáře také v mimo časopisecké publikační činnosti. Velmi cenným doplňkem časopisu se staly Zápisníky 13 bobříků. Byly to vlastně zápisníky pro čtenáře, jejichž dominujícím prvkem byl lov 13 bobříků. První vyšel k vánocům 1946 a sestavili jej dr. Karel Bureš a Jaroslav Foglar. Obrázky pro něj nakreslili Bohumír Čermák s Radomírem  Pleinerem. Vyšel  v nákladu 20 000 výtisků. Obsahoval podmínky 13 bobříků a místo pro záznamy o jejich splnění, tabulky modrého života podle knížky Přístav Volá pro každý měsíc, zálesácká pozorování v jednotlivých měsících, řadu zajímavých článků, pravidla sportů, hodně her, rad a informací, také jeden z příběhů Rychlých šípů-Rychlé šípy u vodotrysku. Ohlas na Zápisník 13 bobříků byl až nečekaný. Záhy bylo celé vydání rozebráno.

 

V hlášení FČK 2179 „Svorná Čtyřka“ píše: „V naší měšťanské škole objednal  pan učitel tyto zápisníky celé třídě. Jeho obsah se mu velice líbí.“

 

Po tak velkém úspěchu prvního zápisníku redakce připravila k vánocům 1947 II. zápisník 13. bobříků s podobnou skladbou obsahu. Opět jej sestavili dr. Karel Bureš a Jaroslav Foglar, ilustrovali jej Bohumír Čermák, Radomír Pleiner a František Nedvěd. Zápisník byl výtvarně lépe proveden, zejména báječné kresby B. Čermáka k podmínkám  13 bobříků přispěly k celkově vyšší úrovni. Články, hry, rady a sporty byly samozřejmě jiné než v I. zápisníku. Také zde byl popsán vznik knihy Hoši od Bobří řeky. Zápisník vyšel ještě vyšším nákladu než před rokem. Zdálo se, že Zápisník 13 bobříků bude tradičním dárkem redakce čtenářům k vánocům. Čtenáři přijali druhý zápisník s neméně příznivým zájmem, takže v průběhu roku byl vydán jeho dotisk.

 

Na podzim 1946 vznikla myšlenka vydávání zvláštní knižní edice pro čtenáře časopisu Vpřed, která vedle KNIŽNICE RYCHLÝCH ŠÍPŮ, tvořené vkládanými romány, měla přinášet pro čtenáře časopisu dobrou literaturu pro mládež. Tak v dohodě s nakladatelstvím Mladá fronta byla vypracována koncepce Knihovny časopisu Vpřed. Na jejím obsahovém zaměření měla mít rozhodující podíl redakce časopisu. I. svazkem Knihovny časopisu Vpřed se stala proslulá knížka Jaroslava Foglara HOŠI OD BOBŘÍ ŘEKY-kniha o sdružení dvanácti chlapců pod vedením Rikitana, kteří prožili nezapomenutelné příhody při skládání zájmových zkoušek-bobříků v táboře ve Sluneční zátoce. Bylo to již osmé vydání této knihy. Ilustrace nakreslil Bohumír Čermák. Knížka vyšla po delším zdržení v létě  1947. II. svazkem měla být další Foglarova knížka ZÁHADA HLAVOLAMU. Její tisk byl stále oddalován a nakonec odsunut. Když konečně měla jít do tisku, přišlo období nechutné kampaně proti J. Foglarovi, což definitivně rozhodlo o nevydání této knížky. A tak na podzim 1947 vychází jako náhradní II. svazek Knihovny časopisu Vpřed kniha povídek o leteckých bojích za II. světové války z pera V.R.BOZDĚCHA GENTLEMENI SOUMRAKU. K těmto „gentlemenům soumraku,“ letcům vzlétajícím za večerů a nocí od britských břehů na Německo, patřil i sám autor. Další svazky vyšly poměrně v rychlém sledu za sebou na jaře 1948: III. svazek KOMANDO PLUKOVNÍKA BRENTA napsal František Běhounek. Je to knížka skutečného příběhu bojů v Tichomoří proti Japoncům. IV. svazek nazvaný STATEČNÍ HOŠI Z PŘÍMOŘÍ s námětem z partyzánského prostředí v Jugoslávii napsal Jaroslav Šulca. V. svazek, knížku o táboření a vzrušujících příhodách uprostřed krásné přírody STAN V LESÍCH, napsal Jan Hostáň. Od III. svazku neměla redakce Vpředu prakticky na vydávání žádný vliv, toto se stalo výhradně záležitostí nakladatelství Mladá fronta.

 

Hned v I. ročníku se čtenáři nesčetněkrát dotazovali, zda budou vydány staré příběhy Rychlých šípů z dob Mladého hlasatele.  Jaroslav Foglar usiloval o to, aby podobně jako v roce 1940 vyšel sešit s kreslenými příběhy Rychlých šípů. Podle původního příslibu měl sešit vyjít koncem roku 1946. Nedostatek papíru však vydání oddálil. Nakonec bylo k vydání použito papíru na nevydaná čísla 39-42, II. ročníku Vpředu (vzhledem k opožděnému vycházení) a na podzim 1947 spatřil světlo světla sešit s příběhy RŠ, tzv., čtyřčíslo (podle označení 39.-42. číslo II. ročníku časopisu Vpřed), které obsahovalo 60 příběhů Rychlých šípů ze 4. a 5. ročníku MH, povídku, stránku zajímavostí, hlídku Z bobří hráze, sport aj. Úmysl redakce pokračovat ve vydávání dalších sešitů nebyl uskutečněn.

 

 

ČTENÁŘI O SVÉM ČASOPISU

 

VPŘED byl velmi oblíbeným časopisem-a čtenáři se velmi rádi řídili jeho pokyny, plnili je k zlosti všem závistníkům a nepřátelům. Dalo by se to charakterizovat asi slovy Dlouhého Bidla z Bratrstva Kočičí Pracky z jednoho příběhů, když říká na adresu Rychlých šípů:  „Vpřed si něco vymyslí-a Rychlé šípy div se nepřerazí, jen aby redakci poslechli !“Jenže Vpřed si vymýšlel“ opravdu jen a jen užitečné a dobré věci-a mnohdy úkoly ne právě snadné !

Zpět