Filosofie fantasy

16.12.2017 16:29

Filosofie fantasy

Ve své eseji O pohádkách představuje svůj poněkud svérázný pohled na pohádky. Neshodl se s žádnou slovníkovou definicí pohádky, nejblíže mu byla ta, podle které je pohádka vyprávění o faeries (malých nadpřirozených bytostech). Podle něj je ale pohádka definovaná především Faerií, místem, kde se odehrává. Je to kouzelný svět, kde žijí faeries, přítomnost faeries však není nezbytně nutná, důležité je samotné prostředí, většinou příroda. Tolkien popisuje také širokou škálu toho, co podle něj pohádka není. Mezi pohádky nezařazuje především příběhy, které se neodehrávají v kouzelném světě, nebo se ho nijak tematicky nedotýkají. Vyřazuje z nich příběhy, které odehrávající se ve snu (např. Alenka v říši divů) a příběhy o zvířatech s lidskými vlastnostmi (např. pohádka O třech prasátkách).           

V hledání původu pohádek nepovažuje podstatné metody folkloristů, čili hledání podobných motivů a jejich porovnávání, je pro něj důležitý konkrétní nápad autora a následné šíření příběhu v prostoru a čase. Samotný vznik pohádky přirovnává k vytahování různých motivů z jakéhosi kotle, což je podle něj důvod, proč se v pohádkách mohou setkávat božské bytosti s bytostmi z lidského světa apod.              

Ve vztahu mytologie a pohádek upozorňuje na to, že mytologické postavy vznikaly inspirováním se přírodními jevy a následným připojením určitých lidských vlastností, tím pádem by se většina božstev dala zařadit do pohádkového světa. Zamýšlí se také nad tím, zda byl první člověk s typickou vlastností, kterému byla přidělena přírodní moc nebo naopak.

Dalším velkým tématem, kterým se zabývá, je vztah pohádek a dětí. Nesouhlasí s tím, že by pohádky měly být určené primárně dětem, tvrdí, že je důležité, aby je četli i dospělí, jak tomu bylo v minulosti. Tím, že pohádky čtou i dospělí a vypráví je pak svým dětem, se pomáhá tomu, aby byly předávané dál. Děti mají za svůj život mnohem méně zkušeností než dospělí, jsou proto schopné spíše uvěřit tomu, co se vymyká logice, naopak dospělí však mají plně rozvinuté abstraktní myšlení, jsou proto schopni odhalit skryté souvislosti v příběhu. Smysl pro pohádky mají jen některé děti a s přibývajícím věkem se jejich zájem o pohádky (stejně jako u něj) prohloubí. Protože byly pohádky původně určeny pro dospělé, obsahují různé motivy nevhodné pro děti, které se z nich postupně odstraňují, aby byly pro děti vhodné, s čímž Tolkien příliš nesouhlasí. Nesouhlasí ani s tím, že děti mají pohádky v oblibě právě proto, že jsou schopné uvěřit nadpřirozeným věcem, argumentuje tím, že on sám měl v dětství rád pohádky např. s draky, ale věděl, že skuteční nejsou.

Zpět