Dokončení

01.04.2019 14:04

Členové čtenářských klubů byli mezi prvními, kteří tímto odznakem byli vyznamenáni a získali některou z jeho stužek. Když se koncem srpna sešlo v redakci několik tisíc hlášení, vysvitlo z nich, že členové čtenářských klubů odpracovali více jak 100 000 hodin při plnění klubovního zákona o prázdninové pomoci a podmínek čestného odznaku Rychlých šípů pro získávání stužky ZA PRACOVITOST. Jak kluby plnily předprázdninové výzvy redakce, dokumentuje například hlášení FČK 1773 „Modrý šíp“ ze Vsetína:

„…O prázdninách jsme se změnily na výpomocnou brigádu a šli jsme pomoci zemědělcům do Velkých Karlovic. Měli jsme  vypůjčené dva stany a tábořili jsme u tamního jezera. Hned ráno jsme šli vždy do vesnice pomáhat. Pracovali jsme od sedmi ráno do pěti odpoledne. Pak jsme se šli vykoupat a večer jsme se sešli na návsi s místními hochy a děvčaty, kterým jsme přibližovali naší klubovní činnost. Velmi se jim to zalíbilo a tak se rozhodli, že si založí také čtenářský klub…“

Růst klubů se nezastavil ani o prázdninách. Jejich počet začátkem srpna překročil číslo 2000 (8.srpna 1946 bylo přiděleno FČK „Ohnivé šípy“ Třebařov číslo 2093). Vpřed  končil svůj první ročník číslem 38, které vyšlo 27. srpna 1946. Redakce připravovala II. ročník časopisu. Měl-li Vpřed být lepší, bylo třeba připravit jeho obsah, ale také zajistit jeho tisk v Praze. V rámci příprav byl vydán také propagační leták o II. ročníku časopisu s obrázkem Rychlých šípů v záhlaví. A redakce se obrátila na kluby s prosbou o rozdání letáků mezi chlapce a děvčata, aby se každý z nich o novém ročníku Vpřed dověděl a stal se jeho čtenářem. Kluby se tohoto  úkolu zhostily s nadšením a pomohly tak šířit nejen časopis, ale zároveň také klubovní myšlenku. Redakci časopisu píší a hlásí se také staré hlasatelské kluby:

„…Po pěti letech  se radostně  hlásíme ke spolupráci s vámi. Rádi bychom totiž dodrželi slib, který jsme si dali při založení klubu bývalého Mladého Hlasatele 9.11.1940, že svůj klub udržíme. I přes válku, kdy Mladý Hlasatel nevycházel, jsme vyvíjeli činnost, a to jako sportovní klub. Těšíme se na spolupráci s vámi.“

Bývalý hlasatelský klub 9905 „Věrní kamarádi“.

„…Ozýváme se vám jako členové klubu Mladého Hlasatele č. 13530 „Bílý Tesák“-Vesec pod Kozlovem. Všichni rádi vzpomínáme na chvíle, které jsme strávili s vámi. Vyrostli jsme a jsou z nás dnes učitel, studující sklářské školy, gymnasista, žák měšťanky a tesař. Se zájmem sledujeme činnost čtenářských klubů a vašeho časopisu vůbec. Při čtení poslední stránky vzpomínáme na činnost našeho bývalého  klubu a říkáme si, jak by to bylo krásné…“ 

„…Je nás pět dvacetiletých mladých mužů. Kamarádíme spolu od chlapeckých let, kdy jsme všichni odebírali časopis Mladý Hlasatel, který jste tehdy řídili. Dnes, kdy jsme vyrostli z chlapeckých dob, považujeme za svou povinnost napsat vám několik řádků. Doporučujeme všem hochům a děvčatům Vpřed, protože nejen že jsme i my v něm našli mnoho zajímavého a poučného, ale že víme, jak způsob vašeho psaní  na nás dobře působil. Měli jsme tehdy také čtenářský klub „Pevný Srub.“ Zůstali jsme dodnes pohromadě a zůstaneme i nadále, neboť jste nás  naučili svornosti a věrnosti.“

Karel Knoll, Zdeněk Leifer, Josef Kaplan, Jiří Kryšík, František Kocourek z Plané u M.L.

 

„…Náš klub měl číslo 21787 a jmenoval se „Dívky z České Vesnice.“ Bylo nás pět a držely jsme se, i když MLADÝ HLASATEL pak už přestal vycházet. Dvě starší děvčata se od nás později odtrhla, ale my tři jsme si dobře rozuměly a naše přátelství vydrželo celou válku. Až 17.4. 1945 zahynula při náletu Jiřka a p revoluci Maruš se odstěhovala do pohraničí. A tak jsem  zůstala sama. V našem klubu jsme se učily být vždy čestnými občankami našeho státu-a v Rychlých šípech mám dosud jasný a zářivý vzor pravého a upřímného přátelství…“ J.L., Plzeň-Bukovec

 

„…Jsem bývalý vedoucí dřívějšího klubu MLADÉHO HLASATELE „Malí Hrdinové.“ Z naší bývalé klubovny se stal dřevník, který jsem nyní ale upravil v krásnou klubovničku. Jsem ochoten ji propůjčit některému klubu z okolí, který je bez klubovny…“

„… Náš klub se tenkrát jmenoval „Hoši z Vysočiny“ a měl číslo 13318. To byl, panečku, krásný život ! Však náš bývalý vedoucí má  schovanou naší kroniku. Nyní je v Aši lesníkem. Jeho zástupce je v Českých Budějovicích, já se učím v Kamenici nad Lipou. Tak už je po všem. Jen já zůstal v místě, kde náš klub žil. Často v neděli odpoledne si zajdu na naše stará místa. Když si vzpomenu na naše krásné výpravy, na hry a vůbec na celý náš život v klubu, říkám si, jaká je to škoda, že se ty doby nemohou už nikdy vrátit !“  

Stanislav Kubů, 17 let, Kamenice nad Lipou

 

„…Kniha Hoši od Bobří řeky a náš klub Mladého Hlasatele 1947 „Modrá Eskadra“ z nás obyčejných kluků vytvořil vzorné chlapce se samozřejmým smyslem pro kamarádství a poctivost.  S kamarády jsme zakopali na Radhošti úmluvu věrnosti a přísahali bílé záři úplňku s prsty složenými na talisman poctivost chlapectví a věrnosti do nejdelší smrti. Bylo v tom kouzlo, pohádka mládí, ale byla v tom i skutečnost…“ 

Jiří Stano, Moravská Ostrava-Přívoz

 

„…Loni na podzim jsme oslavili pět let trvání svého klubu. Původně jsme jej měli přihlášený v Mladém Hlasateli pod číslem 525, později-když Němci zakázali -přešli jsme za JAROSLAVEM FOGLAREM do čtenářských kroužků Správného kluka, kde jsme byli tak dlouho, dokud odtud neodešel. Jakmile J. Foglar mohl po okupaci znovu veřejně pracovat, přihlásili jsme se podle tradice zase do jeho klub.“

10.klub „Hoši od Bobří řeky“ Lahovice

 

„…Jsme starý klub, v červnu slavíme šestileté trvání. V Hlasateli jsme měli číslo 18004. Po zastavení Hlasatele jsme klub nezrušili.  Pracovali jsme dále. Scházelo jsme se, konali vycházky a snažili se být prospěšní svému okolí. Loni jsme si sami postavili klubovnu. Máme svou šestku na volejbal, hrajeme hry, učíme se morseovku, píšeme si vlastní noviny. Naše kronika je vedena šest let. Snažíme se být dobrými, slušnými a ukázněnými členy klubu. Časopis VPŘED odebíráme všichni a propagujeme jen mezi ostatními hochy.“

22. Klub „Mars“ Benešov

 

„… Náš hlasatelský klub stále pracuje, již od roku 1937 jej obětavě vede B. Trousil. Pracovali jsme celou dobu okupace a na tuto práci chceme navázat i jako klub časopisu Vpřed.“

1442. Klub „Věrní Kamarádi“ Havlíčkův Brod

 

„…Byli jsme přihlášeni v Hlasateli jako klub 14141. Když byl Hlasatel zrušen, usnesli jsme se, náš klub nikdy nerozpadne a bude trvat i ve válce. Během té doby se mnoho členstva vyměnilo, ale klub trval a odolal.“

688. klub „Osada Bobrů“ Dvůr Králové

„…Jaroslav Foglar nás přivedl svými knihami do náruče přírody a my posléze pochopili…  Stojíme pevně za ním, budeme přesně plnit jeho pokyny. On je snad jeden z milionu, který nezapomíná, že byl také kdysi chlapcem, a přesvědčuje dospělé lidi, že chlapecká duše je odvážná, ale i citlivá. Byl naším již v hlasatelském klubu.  13449 „Žlutá Hvězda“ a doufáme, že přijme i nyní náš nově utvořený klub.“

1000.klub „Rikitanovi Hoši“-Louny

 

Mezi přihláškami nových klubů se objevily přihlášky dalších hlasatelských klubů-např. klubu č. 11572“Černí Bobři“ Kralupy, č. 1021“Rudá Lebka“, č. 819 „Sázaváci“ z Ledče nad Sázavou, č. 574 „Mladí Kamarádi“ z Vinoře a jiných. Dokazovalo to, že myšlenka čtenářských klubů ani po celé dlouhé válečné době, kdy se nemohla plně rozvíjet, neztratila  na přitažlivosti. Při přihlašování hlasatelských klubů mezi kluby časopisu VPŘED došlo k neuvěřitelné náhodě. Do redakce přišla mezi jinými přihláška s doprovodným dopisem, v němž nový klub píše:

„…Už před válkou jsme byli ve vašich klubech. Tenkrát jsme měli číslo 1724 a název Svorná Pětka. Název si teď dáváme tentýž a snad nám dokonce přidělíte i nějaké přibližné číslo, jako jsme měli tenkrát… „A co se stalo ? Podle pořadí přihlášených klubů dostává nový klub ze Spáňova u Domažlic zase číslo 1724 ! II. ročník časopisu VPŘED začíná vycházet sice se zpožděním, ale přináší klubům na klubovní stránce pravidelně pro každý měsíc sloupeček rad a námětů, co mohou v tom kterém měsíci dělat. S novým ročníkem pokračuje i růst počtu klubů, přestože myšlenku klubů při časopisech napodobují  další časopisy pro mládež. Tak k 1. říjnu 1946 je 2462 klubů, 10. prosince 1946  přiděluje redakce nově přihlášeným klubům čísla  do 3760 a na rozhraní roku 1946-1947 dosahuje počet kubů 4000 ! To není ale konec. Za měsíc nového roku přibývá  další tisícovka klubů klubů. 8. února 1947 dostává jubilejní číslo 5000 čtenářský klub „Bílé Pero“ Radovesnice.  24. února 1947 je dosaženo čísla 5310, 13. dubna redakce oznamuje, že je přihlášeno celkem 6314 klubů, a že denně přichází 30-40 přihlášek nových klubů. Za rok existence klubů časopisu VPŘED  tedy  vzniklo  více jak 6000 klubů !  Na 8. květen  1947 připadlo významné výročí: DESET LET ČTENÁŘSKÝCH KLUBŮ !

Vedle toho, že myšlenky čtenářských klubů  používají také jiné časopisy, musí  v červnu 1947 redakce čelit tendenci tzv. sdružování klubů, kterou kdysi propagoval  časopis  Kulíšek  a nyní  ji začali rozvíjet různí  jednotlivci z nejrůznějších organizací-SČM, Junák, Sokol, aj. Jejich snahou  bylo získat kluby pro vlastní organizaci,  bez námahy získat aktivně  pracující skupiny chlapců a děvčat a jejich činnost si pak přisvojovat. Požadují po klubech , aby jim posílaly hlášení, dokonce jim dávají i svá čísla atd. Tyto výzvy a akce byly podnikány samozřejmě bez vědomí redakce VPŘEDU a Jaroslava Foglara. Redakce nesouhlasila s takovýmto ustavováním klubovních celků, plně podporovala vzájemnou spolupráci  a pomoc mezi kluby, podporovala i spolupráci klubů s organizacemi mládeže, ale nechtěla aby kluby byly někým sdružovány do jiných organizačních celků, které  se vymykají jakékoliv kontrole ze strany redakce. Je jasné, že šlo o útok na čtenářské kluby. Ve všech mládežnických  organizacích docházelo k poklesu členstva, zatímco kluby soustavně rostly. A tak  „moudré“ hlavy vymyslely strategii, jak snadno a rychle získat nové členy. Agilně si v této akci vedl např.  I. Oddíl Junáka z Pačejova, který použil adres klubů, zveřejněných ve výzvách k dopisování  a spolupráci na klubovní stránce Vpředu, a neváhal psát své výzvy ke sdružování klubů i těm nejvzdálenějším klubům do všech koutů republiky. Naštěstí kluby prohlédly tyto záměry a nedaly se vlákat do osidel organizátorů sdružování, takže akce neuspěla a vzala brzy za své. V druhé polovině roku 1947 byly v Praze pořádány tzv., Předsletové a studentské školní hry. Při té příležitosti se do Prahy sjížděli chlapci a děvčata z celé republiky-a mezi nimi byli i samozřejmě i členové čtenářských klubů, kteří přicházeli na návštěvu do redakce Vpředu. Byly to dny plné radostných setkání. Redakce se setkala i s celými kluby, které doposud znala jen z hlášení. Rozhovory jednoznačně potvrzovaly oblíbenost a užitečnost  práce, kterou dělala redakce časopisu Vpřed i její čtenářské kluby (zatímco kritikové časopisu měli názory odlišné, vycházející pouze z jejich hlav, nikoliv z praxe). Končí 2. Klubovní rok. Byl rokem velmi úspěšným. Vzniklo v něm  více jak 5000 nových klubů. V klubech se vykonalo, mnoho užitečné práce (jen střízlivý odhad větších dobrých  skutků činí 120.000). Většina klubů ve své práci vytrvala, protože se řídila pokyny redakce a jejich členové byli mezi sebou svorní. Nestálí a věčně omrzelí si klub samozřejmě udržet nedokázali. V průběhu druhého roku práce klubů se zvýšil i zájem dospělých lidí o kluby. Z hlášení klubů vysvítá, že rodiče členů i lidé cizí, nezúčastnění, učitelské a profesorské sbory, kluby podporují. Je to radostný poznatek proti oné dřívější nevšímavosti a někdy i zaujatosti. Na konci 2. klubovního roku počet klubů dosahuje čísla 7200. Pro prázdninovou činnost 1947 jsou zdůrazněny především 4. a 5.klubovní zákon a je vyhlášen 7. zákon ochrany přírody (nelámat větve, netrhat zbytečně květiny, neničit ptačí hnízda, uklízet po sobě důkladně tábořiště, uklízet po „takytábornících“ střepy a papíry, zahlazovat ohniště apod). Kluby jsou také vyzvány k pomoci při česání chmele. Mnohé kluby o prázdninách  nevyvíjely pravidelnou činnost, protože jejich členové se rozjeli do různých míst: řada klubů však uspořádala klubovní tábory, několika denní výpravy či společné zájezdy na žně, na česání chmele apod. Nový, 3. klubovní rok, je zahájen v září 1947.V průběhu prázdnin přibylo několik desítek klubů a redakce připravovala nový, III. Ročník časopisu Vpřed, který měl přinést opět nejedno milé překvapení. Podobně  jako v minulém roce byl vydán propagační leták ke III. Ročníku a kluby opět byly jedním z distributorů. 23. září 1947 zavádí redakce jako čtenářský odznak žlutý kvítek. Kluby se staly jeho horlivými nezištnými šiřiteli a jejich členové se stali prvními, kdo  jej hrdě  začali nosit. V průběhu měsíce září se redakci přihlásilo 505 nových klubů. Nejvíce přihlášek došlo 6. září 1947-46. Dne 21. října bylo přiděleno číslo  8300. V průběhu 3. klubovního roku vydala redakce klubům několik velmi užitečných výzev:

Výzva klubům k účasti na Národní směně mládeže v neděli 26. října 1947. Výzva k boji proti ledové smrti-proti neopatrnosti a nerozvážnosti, s jakou chlapci a děvčata  vbíhají na první led. Výzva proti  plýtvání  elektrickým proudem, kterým  bylo nutno šetřit  v důsledku  tíživého nedostatku uhlí v zimě  1947-1948. Výzva k posypávání zledovatělých chodníků a cest. Výzva k obnovení činnosti rozpadlých čtenářských klubů. Výzva klubům k účasti na Soutěži tvořivosti mládeže. Výzva  klubům k pomoci při vysazování vrbových proutků a netrhání kočiček. Výzva klubům k pomoci při Týdnu dětské radosti. Výzva klubům k pomoci řeckým dětem, které byly evakuovány ze své vlasti z důvodů občanské války. Výzva klubům ke sběru léčivých rostlin.

Všechny tyto výzvy našly svůj ohlas. Ani jedna z nich nezapadla, ani jedna z nich nezůstala přehlédnuta. Svědčí o tom nejrůznější zprávy:

„…Článek ze 13. čísla o boji proti ledové smrti opsal náš člen Luděk několikrát na stroji a rozdali jsme jej pak mezi hochy, kteří neobírají Vpřed. Budeme se podle této výzvy řídit. Hned, jak začnou zamrzávat naše dosti hluboké Polní rybníky, doneseme k nim prkna pro případnou záchranu těch, kdož by se snad na tenkém ledě  probořili.“

FČK 3935 „Svištící šípy“ Polanka n. O.

 

„…Všechny vaše výzvy jsme splnili, a tak jsme také podle vašich rad v článku Boj proti ledové smrti zachránili sedmileté děvče před utopením pod prolomeným ledem. Rodiče děvčete nám poděkovali-a hoši, kteří se nám dříve smáli, teprve nyní pochopili, co je to čtenářský klub Vpředu. Každý z nás také zhotovil jedno krmítko pro ptáky. Nyní  pomáháme panu lesnímu rozvážet po lese seno a zrní pro zvěř. Místní národní nás velmi chválí, a když  něco potřebuje, vždy nás zavolá.

FČK 6232 „Ochránci přírody“ Radvanice

 

„…Na vaši výzvu a podle příhody v obrázcích Rychlých šípů posypáváme kluzké chodníky popelem a pískem. K našim rybníkům jsme přinesli několik dlouhých tyčí a dva staré žebříky pro případ, že by se někdo probořil na tenkém ledě.

FČK 8063 „Svištící Šíp“ Sedletín

 

„…Podle vašeho návodu posypáváme při náledí cesty  a vchody k domům pískem.“

FČK 8040 „Stříbrný Čtyřlístek“ Slepotice

 

„… 11.dubna 1948 Čs. rozhlas ohlásil výsledky soutěže ve vysazování vrbových proutků, které jsme se zúčastnili na základě výzvy na  Klubovní stránce. Náš klub byl jmenován mezi nejpilnějšími vysazovateli.“

FČK 9821 „Modrá Hvězda“ Kostelec n. Vltavou

 

„…Na vaši výzvu k pomoci řeckým dětem jsme sesbírali mezi sebou šaty i potraviny.“

FČK 8710 „Veselý Čtyřlístek“ Ondřejov

 

„…Četly jsme vaši výzvu na klubovní stránce o pomoci čtenářských klubů řeckým dětem, tak jsme se všechny zeptaly doma, co bychom mohly darovat. Každá z nás něco obstarala a odesíláme řeckým dětem pěkný balíček.“

FČK 11064 „Dráčata“ Dvůr Králové n. Labem

 

Podobných zpráv o splnění svých výzev dostala redakce celou řadu. To jen dotvrzovalo skutečnost, že redakce měla u klubů autoritu a dokázala kluby získat pro každou užitečnou práci. V měsíci listopadu 1947 se do velké rodiny čtenářských klubů přihlásilo 549 nových klubů (rekord dne byl zaznamenán 15. listopadu, kdy došlo 67 přihlášek) a počet klubů překročil počet 9000. Počet klubů nezadržitelně spěl k 10.000. Ale na dosažení tohoto čísla se muselo čekat až do 12. února 1948. V ten den přišlo 27 přihlášek nových klubů. Byly srovnány na hromádku a postupně číslovány. Jubilejní číslo 10.000 dostal dívčí čtenářský klub „SEBADURY“ z Ústí nad Labem. (Neobvyklý a na pohled nesrozumitelný název klubu  vznikl složením prvních slabik z příjmení členek klubu: SEdlmayerová, BAtalová, DUšková, a RYtinová). DESET TISÍC KLUBŮ !!! Kolik dobré práce vykonala většina z nich ! Kolik krásných chvil v nich bylo a ještě bude prožito! Deset tisíc klubů za necelé dva roky ! To byla nejlepší odpověď na hanlivé řeči zavilých a závistivých odpůrců. To byl  nejlepší projev důvěry časopisu VPŘED a jeho redakci. Převratné únorové dny roku 1948 čtenářské kluby zatím nezasahují. Naopak-zdá se, že Svaz české mládeže jim bude příznivě nakloněn. Ale ostrá kritika-víc než nespravedlivá - vedená proti Vpředu prakticky již od roku 1946 neustává. 9.dubna 1948 jsou tomu dva roky, kdy se v časopisu Vpřed objevila poprvé Klubovní stránka s výzvou k zakládání klubů. Za pouhé dva roky  vzniklo víc než 11 000 klubů. Činnost klubů v této době je na vrcholu. Do redakce docházejí stovky nádherných hlášení o užitečné a prospěšné činnosti, docházejí desítky žádostí o udílení čestných odznaků Rychlých šípů, záplava zpráv  o šíření čtenářského odznaku žlutého kvítku, stovky příkladů, jak kluby napodobují  svůj vzor Rychlé šípy. Hrdě se hlásí k Armádě Vzorných a zavazují se plnit zásady správných chlapců a děvčat, získávat nové bojovníky proti Armádě ničemů. V polovině května je přihlášeno 11700 klubů. V polovině června pak 12300 klubů. Koncem června 1948 jsou přidělována čísla přes 12500.

JUBILEJNÍ KLUBY

1 „Rychlé šípy“

50 „Bratrstvo Bílého Lva“

100 „Lví srdce“ Myslejovice

1000 „Rikitanovi hoši“ Louny

5000 „Bílé pero“ Radovesnice

7000 „Jednota mladých“ Liberec

10000 „SEBADURY“ Ústí nad Labem

 

PROČ FOGLAROVY ČTENÁŘSKÉ KLUBY

Proto, že vedle čtenářských klubů, vedených jejich zakladatelem JAROSLAVEM FOGLAREM, objevují se čtenářské kluby nebo jejich napodobeniny i v jiných časopisech. Časopis Junák i po  odchodu Jaroslava Foglara pokračuje v zakládání klubů a snaží se kluby při časopisu udržet, i když  tyto nemají dlouhé trvání. Také časopis Vpřed v době, kdy jeho redakci ještě řídil Ota Šafránek, zakládá ve snaze zachránit svou prestiž u čtenářů 5. března 1946 jakousi obdobu klubů, Družbu chlapců a děvčat, ve které se měli sdružovat především dopisovatelé časopisu. Šlo tedy o jakési dopisovatelské a zpravodajské kroužky. Tato činnost se však nemá čas ani pořádně rozvinout, protože dochází ke změně v redakci časopisu a s příchodem Jaroslava  Foglara do redakce  jsou při časopisu zavedeny čtenářské kluby. Již na jaře 1946 používá myšlenky čtenářských klubů náboženský časopis pro mládež s bigotní katolickou tendencí ANDĚL STRÁŽNÝ a zřizuje své Svatovojtěšské družiny Anděla Strážného. Jejich „velký náčelník,“  spisovatel  a junácký činovník J.K.Baby, zcela bezostyšně přebírá systém práce  Foglarových Čtenářských Klubů, jejichž činnost podřizuje náboženské tendenci. Družinky Anděla Strážného“… jsou kroužky dětí katolického náboženství, které chtějí pěstovat přátelskou zábavu a poučení“. Kromě plnění náboženských povinností, dodržování náboženských zásad a jejich propagace se požaduje, aby družinkář byl zbožný, veselý, odvážný, věrný a spolehlivý, miloval svou vlast a byl hrdý na svou víru. Družinky mohou mít 3 až 12 členů, vyberou si jméno družinku, zvolí svého náčelníka (vedoucího)  a přihlásí se redakci, která družince schválí název a přidělí číslo. Družinky nemají ani legitimace, ani odznaky. Názvy si dávají nábožensky zaměřené, po různých svatých a „božích bojovnících.“ Jak je ale zřejmé, proniká  i sem vliv obyčejného chlapeckého světa-mezi názvy družinek se objevují názvy ryze světské, jako Veselí Hoši, Věrní Kamarádi, Lví Srdce, Zálesáci,  Silní Bobři a dokonce Hoši od Bobří Hráze a Rychlé Šípy (č.22) ! I sem proniká vliv časopisů jiných, vliv Foglarových a jiných chlapeckých knih. Redakce vypisuje pro družinky zkoušky:  náboženskou, nováčkovskou a druhotřídní, 12 zkoušek zdatnosti, což jsou v podstatě Foglarovy bobříky, mrštnosti, záchrany, velkého plavce, přírodopisce, velikého  mlčení, zručnosti, k nimž připojuje zkoušku poslušnosti, ministranta, zpěváka, junáka a poutníka. Od 1. října 1947 do 1. dubna 1948 redakce pořádá mezi družinkami soutěž a hodnotí je. Všechny úkoly jsou však spojovány s náboženskou činností. Například znalost sovky květin se zdobením křížů, oltářů a soch květinami apod. V časopise je družinkám věnována celá strana, na niž vycházejí pokyny k činnosti, tu a tam drobné zprávy z práce družinek  a seznam nových družinek. Na  každé stránce dominují náboženské úkoly pro příslušný měsíc. Družinky Anděla Strážného pracovaly do června 1948 a bylo jich celkem kolem 500. Časopis Anděl Strážný zanikl koncem roku 1948. Podobně na jaře 1946 začíná se čtenářskými kluby další časopis, třetí největší časopis pro mládež RADOSTNÉ MLÁDÍ, vydávaný Svatováclavskou ligou a nakladatelstvím Atlas v Praze. Časopis řídí spisovatel Jaroslav Janouch. Jedná se o časopis s katolickou náboženskou tendencí, poněkud umírněnější ve srovnání s Andělem Strážným. Redakce dává svým klubům název Družiny Radostného Mládí (DRM).  Zakládá prý je s cílem „připravovat v nich chlapce a děvčata, aby se stali dobrými Čechy, věrnými syny a dcerami naší republiky a statečnými obránci svobody naší vlasti.“

Družiny Radostného Mládí jsou přípravou pro to, aby se jejich členové stali junáky a skautkami (pochopitelně katolickými). „Jsou to skupinky správných chlapců a děvčat, které konají schůzky a vycházky jako junáci a kteří se snaží  naučit se všemu, co umějí junáci, a žít tak, jako žijí junáci.“ Družinu může založit 3 až 8 chlapců nebo děvčat ve věku od 10 do 14 let. Družinu vede rádce, zvolený ostatními. Každá družina se snaží získat duchovního rádce-nějakého kněze, který jí radí v náboženských povinnostech. (Družinu je možné bez tohoto duchovního rádce založit jen výjimečně !) Název si družiny mohou dávat jen podle zvířat s nějakou vynikající vlastností (analogicky jako názvy junáckých družin) a kromě toho každá družina si volí ochránce z národních světců nebo ze světců národů či mládeži blízkých… Povinností družiny je slavit svátek těchto světců. Redakce přiděluje družinám čísla. Odznaky mají být zavedeny, až bude družin aspoň 200. Program družin radostného mládí je doslova skautský, jak to nakonec dotvrzuje slib:

„Slibujeme sobě i svým druhům, že s pomocí Boží se vynasnažíme: 1. Seznámit se s řádem čs. junáků a tento řád zachovávat. 2. Naučit se vědomostem a dovednostem junáckým. 3. Usilovat o to, aby z naší družiny se stala brzy družina bratrstva čs. junáků. „Družiny se scházejí týdně nebo čtrnáctidenně na schůzkách nebo na vycházkách. Redakce organizuje soutěž o název Nejlepší Družina Radostného Mládí a vyhlašuje  výzvy podobné klubovním zákonům čtenářských klubů Vpředu. Například každá družina je povinna vykonat  jednou měsíčně dobrý skutek. Každý družinkář odpracuje ve dvouletce 40 hodin. Do srpna 1946 vzniklo přes 30 družin radostného mládí. Při vstupu do II. ročníku časopisu redakce vytyčuje cíl: „Letos musí být DRM nejméně 200 !“ Tímto číslem je podmíněno vydání odznaků pro DRM a  „družinkový sněm“ v Praze na jaře 1949, bude-li do konce roku 1948, 5000 členů DRM. V prvních čtyřech číslech je DRM věnována celá stránka. V 5. čísle je to už jen sloupec, v němž redakce sděluje, že „DRM rostou-denně pošta přináší nějaké družiny, někdy i několika“ a slibuje, že v příštím čísle přinese seznam všech dosud přihlášených družin. Redakce se neobává, že by do prázdnin nebylo oněch 200 plánovaných družin, ale je přesvědčena, že  tento počet bude určitě překročen. Slíbený seznam klubů v 6. čísle a ani v následujících číslech nevyšel. V 6. čísle se stránka družin scvrkává už jen na pouhý jeden odstaveček. V 8. čísle je znovu družinám věnována celá stránka, jejíž větší část zabírá text a noty Pochodu družin Radostného mládí („Družinky Radostného mládí /půjdeme do nich všichni rádi/tam se pobavíme,/četbou potěšíme,/vesele zazpíváme:/Prapor náš tu vlaje,/jdeme v české kraje,/svoláváme všechny k nám./Hola, hola, hou, hola…“).

 

K 15.12. 1946 je přihlášeno 70 družin. V 9., 10., a 11. čísle jsou zase jen malé odstavečky. Celá stránka v časopise je družinám naposled věnována v č. 12, kde se mimo jiné píše o klubovní symbolice-pokřiku a vlajce (obojí vychází opět z junácké praxe). A v dalších  číslech pak není vůbec nic nebo jen odstavečky a stručné provolání jako: „Do družin radostného mládí patří všichni, kteří čtou časopis Radostné Mládí !“ – „Místo každého správného chlapce je v DRM!“ V 16. čísle redakce znovu slibuje uveřejnit seznam nových družin a přidělit jim čísla. Skutečně k tomu došlo, ale je to spíše fiasko: v 17. čísle jsou uvedeny jen 4 nové DRM ! V 18. čísle redakce slibuje pravidelnou rubriku pro  DRM a zveřejňuje seznam  nových  DRM od čísla 89 do čísla 100. V 19. a 20. čísle o DRM není opět ani zmínka. Do III. ročníku vstupuje časopis  v menším formátu A5 a redakce v 1. čísle slibuje zlepšení a také stránku věnovanou DRM. V čísle 3 píše:

„Milí družinkáři ! V prvních dvou číslech jsme zatím neuváděli nic o vás. Bylo třeba si znovu celou DRM znovu si ověřit a zahájit s jednotlivými DRM styky po prázdninách. Při této příležitosti jsme zjistili, že se mnoho činovníků změnilo a že bude třeba DRM znovu v mnohém změnit…“ A to je faktický konec družin radostného mládí. V čísle 4 je ještě kratičká zpráva  o velké účasti družin na pracovní soutěži-a pak  už nic. Jen  v č. 10 povídka Klub  neviditelných o  vzniku DRM. Po  č. 14, které vyšlo 15.3. 1948, časopis přestává vycházet. Počátkem června je vydáno šestičíslo 15-20, v němž redakce oznamuje zánik časopisu a dokončuje kreslený seriál.  

ČASOPIS KLAS MLADÝCH

Na podzim 1946 ohlašuje 15.9. ve svém 2. čísle XXII. ročníku časopis KLAS MLADÝCH vznik klubů čtenářů Klasu (KČK). Časopis už v dobách Mladého Hlasatele byl jedním z těch, kteří napodobovali kluby, a nyní v tom pokračuje. Je to časopis tvářící se vysoce umělecky. Vydává jej Výzkumný ústav pedagogický v Praze, jeho redaktory jsou Jar. Jelínek a Pravoslav Hykeš, stojící proti Vpředu. Přesto neváhají používat osvědčených prvků hlasatelských, mezi nimi  i myšlenky čtenářských klubů. Redakce dává klubům typicky „uměleckou“ náplň činnosti-úkolem klubů Klasu je  číst jen dobré knihy a drobné časopisy, zakládat školní čítárny pro třídy nebo školu, pořádat pravidelné čtenářské besedy, besídky, recitační večery a soutěže ve čtení a přednesu, pořádat výstavky krásné české knihy, číst a propagovat Klas Mladých. Tedy náplň ne zrovna moc přitažlivá pro chlapce… Také funkce v klubu jsou označeny vysloveně spolkařsky-předseda, jednatel, pokladník, knihovník. Každý klub je zapsán v „ústředí“ (redakcí),  dostává číslo, pod kterým si bude s redakcí dopisovat. Kluby mají přislíbeny legitimace a odznaky (návrhy odznaků byly zveřejněny ve 3. čísle a kluby měly hlasováním rozhodnout, který z nich se stane odznakem KČK). Obojí není realizováno. Kluby posílají redakci každý měsíc hlášení o své činnosti, o získaných nových odběratelích Klasu Mladých a tím i svých nových členech. V 7. čísle – 1. prosince 1946 – redakce konstatuje, že „kluby sice nerostou jako houby po dešti,“ ale že už jich je tolik, že by se jejich členové mohli sejít jen v Lucerně. (To jich muselo být opravdu mnoho !) Pak se zprávy o klubech prakticky ve XXII. ročníku  neobjevují. Kluby však přece jen vyvolaly vzruch kolem četby mládeže. Přísným vymezením „dobré četby“ pro kluby je vyvolána diskuse. Ozývají se hlasy bránící dobrodružnou a chlapeckou četbu. Zřejmě je těchto hlasů drtivá většina, neboť redakce několikrát otiskuje dopisy čtenářů a snaží se vysvětlit, že v podstatě proti „dobré dobrodružné a chlapecké“ četbě nic nemá, ostře však napadá kreslené příběhy. A znovu doporučuje jen hodnotnou literaturu. Další zpráva o KČK je až ve dvojčísle 4-5. ročníku XXIII/1947-48: „Co je s čtenářskými kluby ? Dostali jsme několik dotazů, co mají dělat čtenářské kluby letos. Za nejdůležitější práci považujeme získávat nové odběratele Klasu. KČK čtou časopis, účastní se, soutěží, dopisují si s redakcí, co se jim líbí a co ne a co by chtěly mít v časopise. Klub čtenářů se  schází vždy po přečtení čísla. Na čem se usnese, ihned napíše redakci.“ (Časopis KLAS byl čtrnáctideník). A to je poslední zvěst o klubech čtenářů Klasu. Časopis ukončil XXIII. ročník a dále již nevycházel.

ČASOPIS ORLÍK

A konečně v létě 1947 přichází se čtenářskými kluby časopis ORLÍK, jehož vydavatelem je ústředí Orla, katolické tělovýchovné organizace. Časopis rediguje Vítězslav Horyna a organizátorem klubů je „osvědčený“ J.K. Baby. Čtenářské družiny orlíků zahajují svou éru v 1. čísle ročníku 1947-48, vydaném 20. července 1947. V úvodním článku zde J.K. Baby píše: „Naši hoši a dívky se hlásí o to aby byly zřízeny také čtenářské kluby či družinky. Je to dnes obvyklá forma sdružování čtenářů určitého oblíbeného časopisu, kteří mají za úkol rozšiřovat svůj časopis mezi kamarády a kamarádkami, kteří se společně scházejí k přečítání časopisu, rozprávějí o jednotlivých článcích, povídkách a románcích a pak případně dopisují redakci, co by si  přáli v časopisu mít…“ Organizování družinek orlíků probíhá v obdobných intencích jako u družinek Anděla strážného a Radostného mládí. Jejich činnost je poznamenána rovněž náboženskou katolickou tendencí, mají své „ochránce“ – světce. Práci družinky řídí náčelník družinky. Ve 2. čísle ORLÍKA-15.8.1947-redakce radostně oznamuje, že se přihlásily už tři čtenářské družiny: 1. Orelská Žákovská družina-Náchod. 2. Stateční Orlíci-Hradčovice a 3. Zálesáci- Lhotka u Hradčovic. K 1. říjnu 1947 má redakce 6 družinek, za měsíc vzrůstá jejich počet na 15, do konce roku 1947 se jejich počet zdvojnásobuje – a do konce února dosahuje asi čísla 50. Po vydání 9. čísla, 1. března 1948 je vydávání orlíka zastaveno v souvislosti s ukončením činnosti tělovýchovné organizace Orel a jejím začleněným do Sokola. Časopis Orlík věnoval v každém čísle celou stránku čtenářským družinkám, což při jejich malém počtu bylo ze strany redakce dobré gesto. O kluby se pokoušely ještě další časopisy – například v roce 1948 časopis MÁJ – ale zůstalo zpravidla  jenu pokusů. Žádná z redakcí časopisů napodobujících Foglarovu klubovní myšlenku se nemůže vykázat širokou obcí klubů. Vždy se přihlašuje jen několik desítek, či snad pár stovek klubů-a i to malé množství záhy upadá, takže redakce mnohdy od dalšího organizování klubů upouštějí. Foglarovy čtenářské kluby ve Vpředu zatím sílí a mohutní. Avšak i z těchto méně  či více vydařených pokusů je zřejmé, že myšlenka čtenářských klubů  je věcí dobrou, proto se jí snaží  využít kromě zakladatele klubů JAROSLAVA FOGLARA i další.

Zpět