14/ ČTENÁŘSKÉ KLUBY VPŘEDU

10.12.2016 13:32

Po vynuceném odchodu z redakce Junáka přijímá JAROSLAV FOGLAR nabídku vydavatelství Mladá fronta a ujímá se řízení časopisu VPŘED.

VPŘED-časopis pro chlapce a děvčata začal vycházet již 18. července 1945 jako časopis Svazu české mládeže. Řídil jej Ota Šafránek. Zprvu má časopis čtvercový formát, je tištěn černobíle a dokonce na krásném křídovém papíru. Jenže úroveň prvních čísel je nevalná. Odráží se tu tápání a hledání nezkušených redaktorů. U čtenářů časopis příliš velkou odezvu nevyvolává  a zaznamenává jen nepatrný úspěch. I když časopis postupně zavádí po vzoru dřívějších úspěšných časopisů populární hlídky-sportovní, hádankářskou, junáckou, stránku našich čtenářů, a napodobuje jiné časopisy i v povídkách a otiskování románu na pokračování, ani to  další čtenáře nepřitahuje. Zatím je toho v časopise příliš málo, co by skutečně připoutalo. Kromě toho časopis je zatím čtrnáctideníkem.  Přáním i toho malého počtu čtenářů VPŘEDU bylo, aby časopis  byl barevný, aby měl více stran, více hlídek, obrázkový seriál, sportovní kursy, články o přírodě, občas pěknou soutěž, jak to dokazují výsledky průzkumu, publikované v 9. čísle časopisu. Vydavatel musí rozhodně něco podniknout. Časopisů pro mládež přibývá a je nebezpečí, že nastane úplný odklon čtenářů od časopisu. Proto od 10. čísla  (20.12. 1945) je Vpřed tištěn barevným ofsetem a objevují se aspoň náznaky splnění toho, po čem  volají čtenáři. Je tu soutěž Obrazy se ptají, je vyhlášena anketa Kdo je  nejoblíbenější a také se objevuje seriál velmi slabé úrovně Máček a Ráček. Snaha po zlepšení je pak patrná od čísla k číslu.  Seriál je vystřídán poučným Frantíkem Novákem, rozšířena je sportovní stránka o Sportovního vševěda, hlídku z přírody vede dr. Jan Obenberger (tato má velmi pěknou úroveň), je zavedena filatelistická hlídka. Úroveň povídek se zatím nezměnila. Ale od 15. čísla vedle Šafránkových Bosých rytířů začíná vycházet na pokračování další, tentokrát skutečně dobrodružný román Františka Běhounka V Horách Větrné řeky, což představuje zatím obrat k lepšímu. V 16. Čísle je pak vyhlášena družba chlapců a děvčat-jakási obdoba čtenářských klubů, kterou řídí J. Ostrý. Výtvarně časopis upravuje  Ota Štembera, od něhož pochází též většina ilustrací. I přes všechny tyto  změny však má časopis daleko do kýžené podoby a úspěchů u čtenářů. Vydavatel si uvědomuje, že toto vše pro pozvednutí časopisu nestačí, že je třeba získat zkušeného redaktora, který dobře zná potřeby a zájmy mládeže. A když vyvstává možnost takového redaktora získat v osobě JAROSLAVA FOGLARA, vydavatelství ani na chvilku neváhá. V březnu 1946 se ujímá řízení redakce Jaroslav Foglar spolu s dr. Karlem Burešem, spoluredaktorem z Mladého Hlasatele, kteří spolu se starými spolupracovníky Strýčkem Tomym, Mirko Musilem, dr. Janem Fischerem, Bohumilem Konečným-Bimbou a novými V. Skřivánkem-Ivanem, dr. Fran. Běhounkem, doc. Dr. Janem Obenbergerem, Frant. Žemlou a dalšími přetvářeli skomírající Vpřed na největší časopis pro mládež, který se stává důstojným nástupcem Mladého Hlasatele. Slavná éra časopisu VPŘED je zahájena 18. číslem 1. ročníku, které vyšlo 9. Dubna 1946 a kterým byl časopis zároveň změněn ze čtrnáctideníku na týdeník. Již samotný obsah tohoto čísla dosvědčuje, že Vpřed se prakticky mění od základů. Objevují se Rychlé šípy, hlídka Z Bobří  hráze, začíná Soutěž všestrannosti, povídky O. Batličky (poslední, které napsal, než zahynul), přicházejí i Mrzuté příhody kačera Donalda a postupně další věci, známé a oblíbené v dobách hlasatelských. Vpřed se nestává nástupcem Mladého hlasatele jen pokud jde o obsah, ale stává se je nástupcem i pokud jde o čtenářské kluby.

DNE 9. DUBNA 1946 SE ZAČÍNÁ PSÁT HISTORIE FOGLAROVÝCH ČTENÁŘSKÝCH KLUBŮ ČASOPISU VPŘED. Teprve tyto kluby plně navazují na práci čtenářských klubů Mladého hlasatele.

Teprve tyto kluby plně navazují na práci čtenářských klubů Mladého Hlasatele. První stránka  čtenářských klubů vychází již ve slavném 18. čísle I. ročníku. Jsou tu základní pokyny pro zakládání a práci klubů. A pak v každém čísle klubovní stránka přináší nezbytné informace, zajímavosti, náměty pro práci, zprávy o činnosti klubů a klubovní poštu. Základní zásady a pravidla pro činnost čtenářských klubů, náplň jejich práce, způsob vedení a řízení zůstávají v podstatě shodné, jako měly kluby Mladého Hlasatele. Klub je přijímán do svazku Foglarových čtenářských klubů na základě přihlášky. Musí jej tvořit nejméně čtyři hoši nebo děvčata a v jeho čele stojí volený vedoucí klubu. Každý klub si zároveň zvolí název klubu. Volba názvu klubů je různě motivovaná a objevují se nejrozmanitější  názvy. Mnohé kluby volí názvy podle hrdinů  z knih nebo filmů-„Psohlavci“, „Hoši od Bobří Řeky“, „Tři Mušketýři“, „Bratrstvo Bílého Klíče“, „Bílý Tesák“, apod. Jiné kluby zahrnují do názvu různé údaje číselné, místní apod.: „Veselý Čtyřlístek“, „Svorná Sedma“, „Hoši od Rabůzy“ aj. Hodně klubů si dává zálesácky znějící název- „Stopaři“, „Zálesáci“, „Šedí Vlci“, „Polární Lišky“, atd. V jiných názvech je zachycen cíl klubu „Za Vlast“, „Vpřed“, „Čistý Štít“, „Lví Síla“, „Bobříci“… Řada klubů se inspiruje přímo obsahem časopisu: objevují se názvy klubů podle článků a akcí časopisu jako „Strážci Ginga“, „Ježek v Kleci“, „Stínadelská Hlídka“, „Alvarezova Družina“, „Alvarezovi Chlapci“, podle románu DEVADESÁTKA POKRAČUJE, „Žlutý Květ“, „Nositelé Žlutého Kvítku“, podle odznaku čtenářů Vpředu. Studnice pro nápady je jakoby nevyčerpatelná.  A mnohdy jde o názvy velmi originální-např. složené ze zkratek jmen členů klubu. Jindy volené podle události-„Dvouletka“- či podle osobnosti, která členy nějak zvlášť upoutala-„Foglarova Čtyřka“, „Rikitanovi Hoši“, „Luďkova Družina“. Jen název RYCHLÉ ŠÍPY není  na rozdíl  od dob hlasatelských klubů povolován  a zůstává vyhrazen pouze pro původní klub Rychlých šípů.    

Podle pořadí, v jakém docházejí přihlášky klubů do redakce, jsou redakcí klubům přidělována klubovní čísla a každému klubu je zaslána potvrzovací listina o přijetí do svazku čtenářských klubů. Původní cyklostylované oznámení je od počátku II. ročníku nahrazeno nádherným diplomem a kouzelnou kresbou  v záhlaví. Kluby si diplom vlepují do kronik nebo zarámovaný vyvěšují v klubovně na čestném místě. Potvrzovací listina má pro klub takřka posvátný význam a stává se důležitým symbolem. (V době od 19.2. do 25.2. 1947 obdržely kluby 5182-5370 tuto potvrzovací listinu na listu, v jehož záhlaví byla kresba Rychlých Šípů v barevném provedení. Šlo o dočasné řešení za situace, kdy tiskárna nedodala včas nové exempláře potvrzovacích listin s původní úpravou).

Jedním z prvních činů redakce VPŘEDU bylo vydání legitimací pro kluby, které měly sloužit výhradně pro klubovní potřeby a meziklubovní styky. V podstatě se nelišily od legitimací klubů Mladého  Hlasatele. Do legitimací se vlepovaly klubovní známky, vystřihované z Klubovních stránek Vpředu. Legitimace byly zaslány klubu při jeho založení a dále pro každého nového člena, jakmile byl redakcí oznámen jeho vstup do klubu. Po zalepení všech okének klubovními známkami si klub vyžádal v redakci nové legitimace. Vydání nových legitimací bylo někdy podmíněno úhradou neupotřebené 60 haléřové známky. (To aby se legitimacemi neplýtvalo).

ODZNAK ČTENÁŘSKÝCH KLUBŮ

Vedle odznaků či symbolů, které si kluby samy zvolily a vyrobily, redakce časopisu VPŘED zavedla pro kluby 16. července 1946 jednotné členské odznaky. Odznak čtenářských klubů byl látkový, tkaný tříbarevný. Bylo jej možno přišívat na sportovní trička nebo levý rukáv kabátu či košile. Základ odznaku tvoří štít ve žluté barvě s modrým lemováním. Ve štítu je  pak pět modrých šípů směřujících k červenému slunci. Po straně  jsou pak písmena  R a Š, pod šípy číslo klubu-vše v červené barvě. Později místo  zkratky  RŠ na odznaku  byla na obou  stranách uváděna zkratka FČK, aby nedocházelo k záměně s čestným odznakem RYCHLÝCH ŠÍPŮ.

LEGENDA ODZNAKU:

Slunce znázorňuje cíl čtenářských klubů – ušlechtilost, dobro, radostný život, pět šípů pak symbolizuje vzor všech čtenářských klubů-pět chlapců z klubu Rychlé Šípy. Odznaky vyráběla firma Zdeněk Plesnivý, z Prahy III. Důležitou součástí symboliky klubů vedle klubovních znaků a odznaků jsou klubovní vlajky. Návod k jejich  zhotovení redakce časopisu klubům dává na klubovní stránce ve 25. čísle I. Ročníku 28. května 1946:

Klubovní vlajka má tvar rovnoramenného trojúhelníka o základně rozměru 25 cm a délce ramen 44 cm. Vlajka  může mít různou barvu. Má být dvojstranná. Na lícní straně by měl být uprostřed umístěn  název klubu a jeho číslo (např. 608. „Věrná Stráž“), a v rozích pak zkratky ČK a RŠ. Název klubu může být například umístěn na pruhu jiné barvy, než je  základní. Na rubu vlajky by měl být název místa klubu (např. SEZEMICE) a v rozích zkratky ČK a RŠ a číslo klubu (608.). Kluby mohou na vlajku našívat  či vyšívat také své klubovní znaky, případně i odznak čtenářských klubů. Klubovní vlajku mají kluby umístěnou na čestném místě v klubovně-např. pod zarámovaným potvrzením o přijetí do svazku čtenářských klubů nebo připevněnou na ozdobné tyči a postavenou v rohu klubovny. Klubovní vlajku nosí kluby na výpravy, vyvěšují na  ji při meziklubovních závodech, a jiných slavnostních příležitostech. Na vlajku zpravidla členové klubu skládají slib.

Řada klubů si zhotovila za pomoci maminek nebo i dívčích klubů velmi pěkné vlajky v pestrých barvách, s vyšitými znaky a symboly. Mnohé z nich měly i jiný než trojúhelníkový tvar.

Podobně jako za dob Mladého Hlasatele i teď začala firma Zdeněk Plesnivý v Praze  III vyrábět po  dohodě s redakcí Vpředu  standartní klubovní vlajky (od  11.2.  1947). Vlajka byla trojúhelníkového tvaru, na lícní i rubové straně shodná. Tvořilo ji červené trojúhelníkové pole se znakem FČK (bez čísla klubu) a žlutý pás s číslem, názvem a místem klubu.

Významným pro každý klub byl slib. I když  řada klubů si slova slibu volila sama, přece jen základním pro všechny kluby zůstával lib, uvedený v legitimaci čtenářských klubů. Po vzoru Hochů od Bobří Řeky probíhalo skládání slibu slavnostně. Text slibu kluby vkládaly do krabiček a zakopávaly na památném místě nebo sepisovaly slavnostní slibovací listiny.

Znění slibu čtenářských klubů:

SLIBUJI ŽE…

-budu vždy čestným, poctivým člověkem, budu užitečným svému okolí, a ochráncem slabších,

-nebudu nikdy používat hrubých a neslušných slov,

-nebudu lhát, vynasnažím se být rozvážným  člověkem, který se nedá unést hněvem, neztratím nikdy náladu při neúspěchu klubu ani v nesnázích vlastních,

-v našem klubu budu  snášenlivým člověkem, nezavdám nikdy příčinu k roztržce, raději ustoupím, než aby mou neústupností klub utrpěl újmu,

-činnost klubu nebude na závadu ve vykonávání mých školních a domácích  povinností, budu cvičit a otužovat své tělo a rozšiřovat své vědomosti, abych se stal dokonalým občanem.

Redakce Vpředu  postupně vypisovala KLUBOVNÍ ZÁKONY, mobilizující výzvy a úkoly pro kluby. Ty se osvědčovaly již v době klubů Mladého Hlasatele právě pro svou konkrétnost a návodnost. Redakce Vpředu vyhlásila celkem 8 klubovních zákonů:

  1. Zákon cyklistický: Každý člen  klubu se naučí jezdit na kole. (Vyhlášen 16. dubna 1946).
  2. Zákon zdravého života: Každý člen klubu denně aspoň 10 minut důkladně cvičí. (Vyhlášen 23. dubna 1946).
  3. Zákon plavecký: Každý člen klubu se vynasnaží naučit se plavat. ( Vyhlášen 7. května 1946).
  4. Zákon prázdninové pomoci: Každý člen podle možností odpracuje o prázdninách alespoň 30 hodin na poli či v hospodářství. (vyhlášen 18. června 1946).
  5. Zákon užitečnosti: Každý klub vykoná společně ,každý měsíc nějaký větší užitečný čin či službu. ( Vyhlášen 19. února 1947).
  6. Zákon abstinenční: Členové čtenářských klubů nepijí lihoviny a nekouří. Návrh na tento zákon podal FČK 4985 „Zlatá Střela“ Žatec. (Vyhlášen  8. dubna 1947).
  7. Zákon ochrany přírody: Členové čtenářských klubů milují  a ochraňují přírodu. Návrh na tento zákon podal FČK 2968 „Orlí Srdce“  Běrunice. (Vydán 15. července 1947).
  8. Zákon boje proti ledové smrti:  Členové čtenářských klubů pomáhají při  boji proti ledové smrti a posypávání zlidovělých chodníků a cest. (Vyhlášen  5. ledna 1948).

 

Další návrhy na klubovní zákony nebyly přijaty. Návrh na 9. klubovní zákon podal 9. března 1948, FČK 2415 „Jupiter“. Podle tohoto návrhu  měl každý klub za úkol vysadit jeden ovocný strom. Zákon nemohl být vyhlášen,  protože kluby z měst by jej mohly sotva splnit. Návrh na 10. klubovní zákon podal FČK 2093 „Ohnivé  Šípy“ Třebařov. Podle  tohoto návrhu  se měl každý člen klubu zařadit do Armády vzorných. Zákon nemohl být vyhlášen, protože byl navržen až v roce 1950 Jaroslavu Foglarovi a nemohl být tedy vyhlášen na klubovní stránce.

Jako klubovní zákon  sice boj proti Kazimírům vyhlášen nebyl, ale bylo nutno s ním počítat. Klub se má pokusit  odnaučit „kazimíra“ nepěkným vlastnostem, nehádat se s ním ale smírně mu vysvětlovat, proč jeho  názor není správný, že jeho jednání může rozbít dobrou pohodu v klubu. A v případě, že nebude mít snahu se „kazimírství“ oprostit, pak se s ním klub rozejde.

KLUBOVNÍ KROJE

Stejně jako kluby Mladého Hlasatele ani kluby Vpředu nemají jednotný KLUBOVNÍ KROJ, ale jednotlivé kluby se mohou  dohodnout na stejném oblečení (zpravidla na jednotných košilích a krátkých kalhotech). Některé kluby-pokud všichni jejich členové byli organizováni v nějaké tělovýchovné organizaci nebo spolku-používaly kroj těchto organizací nebo spolků zároveň jako klubovní kroj. Například  FČK 3210 „Žižkovská Letka“ z Prahy XI používal kroje DTJ. Jiné kluby kroje sokolského apod.

Klubovní kronika

Každý klub si vedl o své činnosti klubovní kroniku, do které zapisoval  všechny události, týkající se klubu, jeho členů, práce a života, vlepoval do ní fotografie a psaný text doprovázel kresbami. Mnohé kluby do  kroniky vlepovaly i odpovědi redakce na klubovní hlášení, výstřižky z klubovní stránky či novin, kde se psalo o jejich klubu,  a jiné důležité písemné dokumenty (pochvaly, dopisy od jiných klubů apod.).  Do kroniky byly zaznamenávány výsledky z meziklubovních utkání, záznamy o lovu bobříků, plnění klubovních zákonů, získání čestného odznaku Rychlých Šípů. Kroniku měl na starosti písař klubu, který do ní také ponejvíce psal. Ale mohli do ní psát a kreslit všichni členové klubu, čímž  kronika získávala  větší hodnotu. Kluby si na kroniku pořídily silné sešity s nelinkovaným papírem nebo si daly kroniku zhotovit u knihaře. Některé kluby psaly kroniku na volné listy, které  pak po uzavření klubovního roku dávaly vázat do knihy. Tento způsob vedení kroniky umožňoval vřazovat do  kronik nejrůznější matriály jako diplomy, dokumenty,  listy s fotografiemi apod.

Klubovní razítko

Kluby mít nemusely, ale nebylo snad jediného klubu, který b si je nepořídil. Redakce dala výzvu k jejich výrobě už 7. května 1946. Klubovní razítka se používala k razítkování klubovních hlášení, různých klubovních a meziklubovních dokumentů a listin. Na klubovním razítku mělo být uvedeno označení klubu (třeba ve zkratce) - čtenářský klub, Foglarův čtenářský klub, čtenářský klub Vpředu apod., číslo, název klubu a místo, odkud klub je. Nejsnadnější způsob výroby klubovního razítka byl z tiskárničky, prodávané v každém papírnictví. Většina klubů  si ovšem dala zhotovit razítko v závodě na výrobu razítek, protože chtěla mít na razítku třeba i svůj symbol nebo odlišný typ písma, chtěla mít razítko určitého tvaru atd. Redakce zařídila u firmy Josef Štefka v Praze od 11. února 1947 výrobu jednotných klubovních razítek, čehož hodně klubů využilo. Když do redakce Vpředu přicházela nová hlášení s otisky pěkných razítek, vznikl nápad rozvinout sběratelství otisků klubovních razítek. Sama redakce se stala zprostředkovatelem jejich výměny. Nebylo snad jediného klubu, který by této vášni nepodlehl. Byla to zajímavá sbírka, která nebyla jen mrtvým koníčkem, ale dala podnět k navazování meziklubovních styků, k dopisování i ke společným akcím.

K symbolice čtenářských klubů Vpředu náležely také klubovní pokřiky, hesla, a písně.

Klubovní pokřik

Vyjadřoval zpravidla radostné nadšení a touhu po činorodé práci. Měl funkci obřadní a deklamační, provolávací. Pokřiku kluby používaly především při zahajování klubovních schůzek, výprav a jiných podniků, ale také k pozdravům, při setkání s jinými kluby, při oslavě vítězství ve sportovním utkání, na zakončení schůzky či při rozchodu po výpravě apod.

Pokřiky klubů:

„Nic těžkého se nám nezdá, my jsme z kubu Zlatá Hvězda“  !  FČK 534 „Zlatá Hvězda“ Praha XIII

„Nedáme se v cestu špatnosti, jsme ze čtenářského klubu SVORNOSTI“! FČK 1548 „Svornost“ Ústí u Hranic

„My jsme BOBŘI zdatní, silní, splnit chceme svůj  ideál, chceme býti stále pilní, chceme jíti výš a dál !“ FČK 7677 „Bobři“ Benešov u Prahy

„Zdar klubu Ohnivý Šíp! Kupředu, do práce, my chceme žít !“  FČK 4861 „Ohnivý Šíp“ Obora u Kaznějova

 

„My jsme Bobři, statní hoši, republice sloužit chcem, prapor českých bohatýrů celý život ponesem !“ FČK 9080 „Bobří Čtyřka“ Košumberk

„Modrá Hvězda, to je klub ! V něm musí být každý kluk. Naše heslo: odpovědnost – kázeň, u nás nezná nikdo bázeň!“  FČK 2123 „Modrá Hvězda“ Uhříněves

„Práci, pravdu máme rádi, jsme z klubu Kamarádi!“ FČK 660 „Kamarádi“ Hrušová

„Musíme být na stráži jako věrní Ostříži!“  FČK 501 „Ostříži“ Praha XII

„Hurá, hurá, hej-hej-hej, přírodě své srdce dej ! Ať je svorná naše čtyřka, jsme vzorný klub Vlaštovička“! FČK 1605 „Vlaštovičky“ Světice

„Slunce-lesy-voda, to nám zdraví dodá. Stále dobrá nálada, to je Lišek zásada „! FČK 2448 „Stříbrné Lišky“ Hořátev

„My jsme hoši z Krkonoš, jméno naše Krkonoš. Učíme se, pracujeme, republiku budujeme !“ FČK 2372 „Krakonoš“ Roztoky

„Hej-hejsa-hola. Jasná Hvězda volá. Klub časopisu VPŘED, pozdravuje celý svět!“ FČK 2232 „Jasná Hvězda“ Kyjov

„My jsme hoši hraničáři, naše jméno Čistý Štít, chcem být strážci pohraničí za pravdu se vždycky bít !“ FČK 7333 „Čistý  Štít“  Benešov n. Plouč.

„My sme velmi malý klub, ale silný ako dub. Musime stáť všetki svorne, ako stoja stromy horne“! FČK 7433  „Verná Štvorka“ Bratislava

 „Rychlé šípy-skalní orli, v přátelství jsme si vždy rovni, v přátelství jsme tvrdí-a na to jsme hrdí!“ FČK 8551 „Skalní Orli“ Rousínov

„My jsme si klub udělali, Jitřenka mu jméno dali!“ FČK 2112 „Jitřenka“ Merklín

„Hip-hip-hurá, naše Letka čilá všemu zlému vždy odolá!“ FČK 1073 „Statečná Letka“ Kyšperk

„Naše heslo: Pevným být, nikdy se nerozdvojit ! Dobré skutky dělat stále, Ať se stane, co se stane !“ FČK 6080 „Pevný Strom“ Světec

„Našemu mládí voláme rádi: Zdar, zdar, zdar !“ FČK 1351 „Statečná Srdce“ Tábor

„Pro vše krásné srdce bije Veselé Čtyřce Hostokryje !“  FČK 1253 „Veselá Čtyřka“ Hostkryje

„Nás nic zlého nepřemůže, my jsme hoši Zlaté Růže!“   FČK 2274 „Zlatá Růže“ Praha

„Čierny orol na;skále nespočinie na mále!“ FČK 991 „Čierny Orol“  Banská Bystrica

„Bystrý šípe, k slunci spěj, v dobré práci vytrvej!“ FČK 965 „Bystré Šípy“ Praha

„Čtyřlístek je klub čtenářský, ruku podá všem přátelsky!“ FČK 1957 “Čtyřlístek“ Merklín

„V srdci zpěv, v pěsti zbraň, Tajemný Stíne, vlast svou braň!“ FČK 797 „Tajemný Stín“ Roztoky

„Nám se všechno podaří, my jsme z klubu Stopaři!“ FČK 1822 „Stopaři“ Praha-Košíře

„Hola-hola, moře volá! Luňáku, vždy k němu spěj, odvahu a vytrvalost ve svém štítě stále měj!“ FČK 2485 „Stříbrní Luňáci“ Ústí nad Orlicí

„Hola-hej-jasnou líc Bílý Tesák slunci vstříc !“ FČK 1847 „Bílý Tesák“

KLUBOVNÍ HESLO vystihovalo obvykle cíl klubovního snažení:

SVORNOST A PÍLE JSOU NAŠE CÍLE - FČK 604 Bechlín

AKO RÝCHLE ŠÍPY ! – FČK „Čierny Orol“ Banská Štiavnica

CHRAŇ PRAVDU ! – FČK 2870 „Modrá Hvězda“ Poletice n. Lab.

KAMARÁD ZA KAMARÁDA ! – FČK 1525 „Robinsonky“

POCTIVOST A ODVAHA – FČK 1043 Henčlov

PRO NÁROD A REPUBLIKU NA HRANICÍCH STÁLE V ŠIKU ! – FČK 8804 „Strážci Jeseníků“ Dol. Lipová

KLUBOVNÍ PÍSEŇ měla svou tradici z hlasatelských dob. Kluby si skládaly své vlastní hymny nebo si za ně vybíraly oblíbené písně. Stále však chyběla ústřední klubovní píseň. Pokusů bylo několik, ale žádný z nich nevystihoval ideu čtenářských klubů. Nakonec se kluby přece jen své písně dočkaly !

Klubovní písně

FČK 1709 „Bílá Jachta“ Líbeznice

Vítr hučí, skučí, nám to nevadí ! Naše Bílá jachta pluje klidně po moři. Pluje, pluje za svým cílem, za chlapeckým snem, naše Bílá jachta pluje dále po  moři !

FČK „Ohnivé Šípy“ Třebařov

Přes hory, skály, lesy Ohnivé Šípy jdou za svým ideálem vpřed s písní svou vítěznou. V dáli jasně září cíl Foglarových klubů, spějme k němu ze všech sil, následujeme svůj vzor. Za svůj vzor máme Rychlé šípy my, čtenářský klub Ohnivé šípy. Spějme stále dál, vzhůru, jako šíp letí vpřed. Chceme být věrni klubu a vždy hájit náš Vpřed. V našem znaku pět šípů značí  náš velký vzor, pýchou třináct bobříků ulovených všem na vzdor. Za svůj vzor my máme Rychlé šípy, my, čtenářský klub Ohnivé šípy.

FČK 750 “Statečná Sedma“ Dymokury

Pojďte s námi v dálné kraje, chceme poznat širý svět, tam kde vlnka s vlnkou hraje, za sokolem vyletět. Chceme jíti všichni svorně, pro náš národ pracovat, k překážkám se stavět vzdorně, slovansky se milovat.

Ve 21. čísle III. Ročníku Vpředu vychází na kulturní stránce text i melodie Pochodu klubů a čtenářů Vpředu. Bylo to 20. ledna 1948. Autorkou Pochodu klubů a čtenářů Vpředu byla posluchačka pražské konzervatoře Libuše Mincová, čtenářka Vpředu. Pochod čtenářských klubů si získal oblibu a mnoho klubů si přálo, aby byl vydán v gramofonové nahrávce. K tomu žel nedošlo.

KLUBOVNÍ HLÁŠENÍ

Povinností čtenářských klubů bylo posílat redakci jednou za měsíc hlášení o klubovní činnosti. Psaní  hlášení měl na starosti písař klubu jako svou prvořadou povinnost. Hlášení mělo být psáno na formátu A4 a v záhlaví mělo být uvedeno: Čtenářský klub č. 7754 „Čestní Mušketýři“ Praha se hlásí.  Každé hlášení mělo obsahovat datum, podpis a adresa písaře klubu. Hlášení mohla být vyzdobena kresbami, doprovázena fotografiemi apod. Redakce Vpředu dostávala hned od počátku denně hromady klubovních hlášení, z nichž většina byla velmi pěkná, a to nejen obsahem, ale také úpravou. Kluby byly v tomto vynalézavé. Tak např. FČK 2850 „Ochránci Přírody“ z Týna u Třebíče poslal dokonce hlášení v obrázcích-na způsob kreslených Rychlých Šípů !

Od srpna 1946 redakce vyznamenává 5 nejlepších hlášení z každodenní pošty zvláštní pochvalnou dopisnicí:

Když byla u redakce zřízena přijímací místnost, redakce v ní začíná od 1. února 1947 vyvěšovat krásně upravená hlášení na dobu 14 dnů. Za půldruhého roku zde bylo vyvěšeno přes 200 opravdu vzorných hlášení. Vyvěšení hlášení bylo pro každý klub velkou poctou a zároveň také oceněním práce klubu i jeho písaře. O tom, která z hlášení byla takto oceněna, byly kluby informovány průběžně na klubovní stránce. Redakce klubům na jejich hlášení samozřejmě odpovídala. Asi na třetinu v Klubovní poště na stránce čtenářských klubů v každém čísle Vpředu-nebo zde zaznamenala  aspoň příjem těchto hlášení. Ostatním pak odpovídala písemně, dopisem nebo korespondenčním lístkem. Používala k tomu účelu zvláštních dopisních papírů a korespondenčních lístků s krásným záhlavím a nápisem Foglarovy čtenářské kluby. Dopisní papíry měly žlutou barvu a byly dvojí-formátu A4 a menší A5. Korespondenční lístek měl kresbu provedenou zeleným tiskem. Kromě těchto dopisních papírů, výslovně určených pro styk s kluby, používala redakce také papírů pro styk se čtenáři s kresbou Rychlých Šípů v záhlaví. Redakce měla pro odpovědi na hlášení také zvláštní hromadný dopis na dvojlistu,  kde byly všeobecné pokyn pro kluby.  Ten zasílala těm klubům, které se na něco z těchto pokynů dotazovaly nebo které redakce chtěla na pokyny upozornit. Zatrhávala jednotlivé odstavce a klub se tak dověděl, nač se v hlášení dotazoval, případě na co zapomněl apod.

Pravidelným prostředníkem mezi redakcí a kluby byla KLUBOVNÍ STRÁNKA. Vycházela v každém čísle. Ve srovnání se stejnou stránkou v Mladém Hlasateli „vpředovská“ byla daleko bohatší a rozsáhlejší. Obsahovala pokyny redakce klubům, náměty pro činnost klubů, zprávy o práci klubů, klubovní poštu a výzvy. Součástí klubovní stránky byly také klubovní známky, které si členové klubu vystřihovali a vlepovali do legitimací. Klubovní stránka měla vždy pěkné kreslené záhlaví. Ihned po vyjití 18. čísla, I. ročníku Vpředu, přihlašuje se množství čtenářských klubů. Při přechodu z Junáka do redakce Vpředu, provedl JAROSLAV FOGLAR mezi své kluby také ty kluby, které se mu přihlásily v době  jeho působení v Junáku. Byly to kluby čísel 1-241. Naprostá většina těchto klubů se hlásila k JAROSLAVU FOGLAROVI, jen některé z nich (především kluby-junácké družiny) zůstaly jako kluby Junáka. Redakce Vpředu začíná kluby číslem 242. Růst klubů je vskutku impozantní. Za necelý měsíc jejich počet dosahuje tisícovky ! Počátkem května dostává čtenářský klub „Rikitanovi Hoši“ z Loun jubilejní číslo 1000. Tisíc klubů !  To je víc jak dobrý začátek.16. května 1946 je přiděleno už číslo 1454 a za měsíc nato -  19. června 1946-je 1749 čtenářských klubů. Před odchodem na prázdniny redakce vyzývá kluby, aby pomohly při zemědělských pracích, aby se každý člen klubu snažil splnit třetí klubovní zákon-odpracovat 30 hodin a pomoci tak republice. Zároveň vyzývá k šíření klubovní myšlenky, aby chlapci a děvčata místo neužitečných a pochybných zábav, začali „klubařit,“ aby zachovaly zákony cti, odnaučili se neslušné mluvě, lovili bobříky a stali se lepšími. V průběhu prázdnin -16.července 1946-se kluby dočkaly členských odznaků, které jsou opravdovým překvapením. A ještě větším překvapením jsou pak čestné odznaky Rychlých šípů ! Ty způsobily mezi kluby skutečný rozruch.

 

Zpět