13/NOVÝ ZAČÁTEK

10.12.2016 13:30

JAROSLAV FOGLAR:

…Chtěl jsem udělat z Junáka časopis pro všechny chlapce a děvčata. Začínal jsem vlastně s úplně holýma rukama. Neměl jsem ani místnost pro redakci; později mi byla dána za redakční místnost koupelna. V této „redakci“ nebylo vůbec nic, i lahvičku s inkoustem jsem si musel donést z domova. Obstaral jsem nejen tiskárnu, ale i papír na časopis. Práci, na kterou je třeba tří redaktorů, jsem dělal zcela sám a zabírala mi denně šestnáct vysilujících hodin…

Skončila fašistická okupace. Poměry v osvobozeném ČESKOSLOVENSKU se začínají postupně konsolidovat. Začínají vycházet nové časopisy. JAROSLAV FOGLAR usiluje o obnovení časopisu MLADÝ HLASATEL. Jenže naráží na překážky-úřady na základě jakéhosi výnosu nechtějí vydávání MLADÉHO HLASATELE povolit. A pak, když J.Foglar má již zajištěného vydavatele, tiskárnu a dokonce i papír na časopis, rozhoduje se vše nabídnout organizaci JUNÁK, která má zase souhlas k vydávání časopisu, ale nemá to ostatní. Toto rozhodnutí JAROSLAVA FOGLARA je v souladu s jeho snahou dát časopis veškeré ČESKOSLOVENSKÉ MLÁDEŽI. A obnovená organizace JUNÁK je největší čs., organizací mládeže. Navíc Foglar může svou redakční prací přispět i rozvoji junáctví a zachovat svou práci pro junácké hnutí jako vedoucí nejstaršího junáckého oddílu v ČSR, pražské Dvojky. Zdá se, že toto řešení je optimální. A tak 27. října vychází 1. číslo týdeníku JUNÁK, za redakce Jaroslava Foglara, nebývalé obsahem, úpravou i nákladem.

Časopis JUNÁK začal vycházet v lednu 1915, kdy zakladatel organizace JUNÁK prof., A.B. Svojsík prosadil vydávání vlastního časopisu pro junáckou mládež. Časopis  měl formát A5 a svým vzhledem i uspořádáním se přizpůsobil tehdejší časopisecké konvenci. Až v roce 1922 časopis zdvojnásobil svůj formát, zůstává i nadále pouze měsíčníkem s 10 čísly ročně a „spojařský“ styl časopisu přetrvává. Posledním vylepšením předválečného Junáka jsou hlubotiskové obálky od roku 1932. Na těchto obálkách je otiskována řada pěkných fotografií z junáckého života a činnosti, hlavně z táborů. Obsah časopisu tvoří povídky, různé články s junáckou tematikou, návody pro činnost  aj. Postupně hlavní slovo v redakci časopisu získává JAROSLAV NOVÁK, vedoucí elitního 5. oddílu vodních skautů v Praze. O tomto oddíle je také v časopise nejvíce psáno. Do předválečného JUNÁKA  přispíval až do roku 1936 také Jaroslav Foglar. Vyšly zde jeho první povídky, veselé příběhy, později shrnuté do knihy Tábor smůly, a v ročníku 1932-33 na pokračování jeho román Boj o první místo. Redakce časopisu přehlédla změny, které proběhly v časopiseckém vývoji- a tak vlastně časopis v soustavě předválečných časopisů pro mládež zaujímal naprosto nevýrazné postavení. Dotvrzuje to i náklad časopisu: 5000 výtisků měsíčně jako maximum.Navíc časopis byl distribuován prostřednictvím junáckých oddílů, aby byl zajištěn jeho  odběr. Po dvou číslech jeho XXVII. Ročníku (2. Číslo vyšlo 15.10.1940). Foglarovým 1. Číslem z 27.10. 1945 vstupuje  časopis Junák do XXVIII. Ročníku. Je to vskutku „Foglarovo číslo“, neboť plných deset jeho stránek vyplňují články a práce  Jaroslava Foglara. Hned v 1. Čísle začíná  vycházet  Foglarův román z junáckého prostředí Devadesátka pokračuje (navazuje na děj knihy Pod junáckou vlajkou, vydané těsně před zákazem skautingu) a také kreslený seriál příběhů  Medvědí družiny. Již tímto číslem je naznačeno, že časopis bude mít hlasatelský styl, což bylo zárukou úspěchu. Prvních devět čísel je tištěno pouze dvoubarevně v pohraniční tiskárně. Junák vychází týdně, v nákladu 100.000 výtisků, čímž se stává s předválečným Junákem neporovnatelným. A když pak od 10. Čísla (vyšlo 9.2. 1946) je tištěn čtyřbarevným ofsetem a mění i formát na „hlasatelský“, je cesta k cíli stát se největším časopisem čs., chlapců a děvčat zcela otevřená. Jaroslav Foglar soustřeďuje kolem časopisu své bývalé spolupracovníky z Mladého Hlasatele. Už ve 2. Čísle se objevuje Mirko Musil s hlídkou  Létající modely, od 4. čísla je zavedena stránka Práce našich čtenářů, v 8.čísle se ujímá stránky hádanek Strýček Tomy, od 10. čísla kreslí nové příběhy Medvědí družiny dr. Jan Fisher, od 13.čísla pak začíná nový seriál, který je předzvěstí Rychlých šípů, v 15. Čísle je zavedena další „hlasatelská“ hlídka Domácí dílna, kterou vede Ivan (V.Skřivánek). Junák slaví úspěch. Zatímco jiné časopisy, které, které začaly vycházet, jako Vpřed, Klas, Radostné Mládí, Český domov a další, víceméně živoří, Junák za redakce J.Foglara vítězí. S obnovením časopisu souvisela i myšlenka obnovení čtenářských klubů. Hned po vydání prvních čísel Junáka dostává Jaroslav Foglar záplavu dopisů, v nichž se mu hlásí staré kluby. Na Mladého Hlasatele vzpomínají bývalí „klubaři“ a ptají se, zda kluby budou obnoveny. Prvním náznakem obnovení čtenářských klubů bylo stručné sdělení ve 2. čísle 31.10. 1945 ve sloupečku Co přinesou nejbližší čísla Junáka: na prvním místě je uvedeno-Pokyny o zakládání čtenářských klubů. K obnovení činnosti Foglarových čtenářských klubů dochází dne 8. Prosince 1945, kdy ve 4. čísle jsou zveřejněny pokyny pro zakládání čtenářských klubů. Založením čtenářských klubů v časopise je prakticky dovršeno úsilí udělat z časopisu Junák důstojného nástupce časopisu Mladý Hlasatel. Brzy po vyjití 4. Čísla Junáka začaly redakci přicházet první přihlášky čtenářských klubů. Přicházejí ze všech koutů republiky-z měst i venkova, z Čech i Moravy a dokonce i ze Slovenska. Slovenské kluby tak poprvé navazují přerušení po 15. Březnu 1939:

 

ČK 1 „Rychlé šípy“

ČK 2 „Jeleni“-Martiněves

ČK 3 „Velká Stráž“-Myslík

ČK 4 „Strážci Samoty“-Čelákovice

ČK 5 „Jupiter“-Kunratice u Prahy

ČK 6 „Šedí Vlci“-Praha III

ČK 7 „Medvědi“-Štramberk

ČK 8 „Modrá Hvězda“-Praha XI

ČK 9 „Svorná Pětka“-Praha VIII

ČK 10 „Hoši od Bobří Řeky“-Lahovice

ČK 11 „Trnky“-Praha

ČK 12 „Blesk“-Benátky nad Jizerou

ČK 13 „Lišky“-Miřejovice

ČK 14 „Union“-Praha XVIII

ČK 15 „Strážci Červené Vlajky“-Přeštice

ČK 16 „Káňata“-Praha

ČK 17 „Spolok mládeže“-Zvolen

ČK 18 „Veselá Čtyřka“-Písek

ČK 19 „Orlové“-Rovensko pod Troskami

ČK 20  „Zálesáci sedmi skal“-Parník

 

Číslo 1 bylo vyhrazeno legendárnímu klubu Rychlých šípů; číslo 10 dostává  čtenářský klub „HOŠI OD BOBŘÍ ŘEKY“ z Lahovic u Zbraslavi, který patřil mezi nejstarší kluby Ml. Hlasatele a pracoval po celou dobu okupace a jehož členem byl i jeden z přímých účastníků Hochů od Bobří Řeky, o nichž se píše ve stejnojmenné Foglarově knize. Druhou desítku klubů zahajuje dívčí klub „TRNKY“, který brzy následuje další dívčí klub „Káňata“. Za dva měsíce má redakce přihlášeno přes 70 klubů.  Počáteční pomalejší růst byl ovlivněn skutečností, že z počátku časopis vycházel v omezeném nákladu a nebyl ve volném prodeji (distribuoval se na základě předplatného přes junácká střediska).  Teprve od 10. čísla  se dostává do volného prodeje. Proto J.Foglar zveřejňuje znovu v 11.čísle pokyny k zakládání čtenářských klubů. Počátkem března 1946 je uzavřena první stovka. 100. čtenářským klubem se dne 7.3.1946 stává klub „Lví srdce“ z Myslejovic. A potom se kluby začínají rozrůstat „hlasatelský“-za čtrnáct dnů  nato je klubů již 200 ! Kluby hned od počátku vyvíjejí bohatou, pestrou a užitečnou činnost. Mnohé z nich jsou vlastně hned od začátku kluby vzornými. Nahlédněme do jejich činnosti prostřednictvím jejich hlášení o činnosti: 

38. klub „Modré šípy“ Praha- Pankrác píše:“…Klubovnu máme u svého člena J.K., v ní konáme dvakrát týdně schůzky. Sbíráme  známky ČSR, lovíme bobříky, pořizujeme si album na fotografie, hrajeme různé hry, při kterých se bystří postřeh a chceme každý dosáhnout titulu „stopaře“. Máme zavedeno bodování, bodujeme docházku a hry. Pro klubovnu jsme si vyrobili stoličky a oznamovatele. Panuje u nás  shoda, i když máme někdy neúspěchy. Přijali jsme nového člena Jiřího F.“

 

30. klub „Věrní kamarádi“ Pecka Hlásí: “…Každý z nás  si udělal album, do něhož sbírá pohlednice různých krajin. Závodíme mezi sebou, kdo získá více pohlednic. Učíme se nové písně a společně vyšíváme vlajku…“

 

58. klub z Myslkovic ve svém hlášení mimo jiné uvádí: „Od založení klubu jsme zcela jiní. Slíbili jsme si, že si budeme vzájemně pomáhat a konat dobré skutky. Chystáme se hrát divadlo pro menší děti. Čistý výtěžek věnujeme nemajetným dětem.“

 

28. klub „Letka mladých“ Klatovy: “…Naučili jsme se Morseovu abecedu. Ujednali jsme si, že každý člen postaví za čtvrt roku aspoň jeden létající model.  Za každé hrubé či neslušné slovo vybíráme 50 haléřů, které pak používáme na klubovní výdaje.“

 

48. klub „Lišáci“ Plzeň:“…Jako klubovní heslo jsme si zvolili slova VŠE PRO KAMARÁDA.“

95. klub „Jestřábi“ Úvaly:“…Od založení klubu jsme spjati věrným přátelstvím a od té doby také rodiče na nás pozorují velkou změnu.“

 

36. klub „Kondoři“ Místek: “V únoru jsme měli čtyři schůzky s docházkou 89,9%. Na schůzkách jsme probírali organizaci čs., armády, orientaci v přírodě, cvičili jsme morseovku zvukem a hráli hry. Každý si opatřil krabičku poslední záchrany. Březen je měsíc kázně. Každý člen má arch, do něhož si zapisuje, zda se řádně připravil do školy a zda se doma dobře choval.“

 

193. klub „Strážci českého Švýcarska“ Děčín: „Zhotovili jsme si dva přístroje na signalizování. Na prvním výletě jsme je hned vyzkoušeli a osvědčily se. V loubském parku byl vyschlý rybníček. Vyčistili jsme jej a opravili trubky, které vedou vodou z nedalekého potůčku. Rybníček je již opět plný vody. Hned má jiný vzhled. Složili jsme si klubovní píseň a chystáme se vydávat klubovní časopis Hlas.“

 

18. klub „Veselá čtyřka“ Písek: „Nechceme se nijak chlubit, ale v našem klubu vládne opravdu přátelský duch, a to nejen zásluhou jednotlivců, ale i celku.  Snažíme se být nejlepší z nejlepších. Počasí nám přálo, a proto jsme uspořádali dva pestré celodenní výlety. Zkoušeli jsme  signalizování semaforem, lovili bobříky a stopovali. Příští měsíc máme v plánu stavbu volejbalového hřiště, ovládnutí tajného písma a vlajkové abecedy a závod o nejlepší umístění v bodovém žebříčku.“

 

A stále se ozývají bývalé kluby Mladého Hlasatele-některé jako nové kluby, ale  mnohé již jako junácké oddíly, jako např., KMH 212 „Kamarádi“ z Prahy VIII, který vytvořil junácký oddíl se stejným názvem, podobně i proslulý klub 8929 „Parta nerozlučných,“ vedený Janem Šimáněm, se změnil na junácký oddíl, do junáckého oddílu vstoupili všichni  členové 544. KMH „Hoši od Kačáku“ z Úhonic, vedoucími oddílů a střediska se stali i členové KMH 6209 „Strážci vlasti“ Bělčice, KMH „Strážci Vysočiny“ se  rozrostl na několik junáckých oddílů, které vytvořily samostatné středisko v Jarošově atd.

A pak to přišlo !!!  28. 3. 1946 JAROSLAV FOGLAR končí  redaktorskou práci v Junáku a přechází do jiného časopisu. Bere s sebou i myšlenku čtenářských klubů.  Od počátku své redaktorské práce musel JAROSLAV FOGLAR svádět urputný zápas o tvář časopisu Junák. Chtěl z něj vybudovat časopis veškeré čs., mládeže-ne tedy jen časopis pro junáky-chtěl z něj udělat  důstojného nástupce Mladého Hlasatele. Toto jeho úsilí od počátku naráželo na nepochopení řady junáckých činovníků v náčelnictvu Junáka, v Junácké edici a na konec i v samotné redakci u spoluredaktora Jaroslava Nováka, který zejména Foglarovi nepřál z konkurenčních důvodů. O každou „HLASATELSKOU“ myšlenku musel FOGLAR bojovat, šel za ní i přes nelibost a zákaz některých činovníků.  A tak tomu bylo při každé nově zavedené věci. Velký boj byl např., kolem kresleného  seriálu, nemluvě již o uvedení seriálu o Rychlých šípech !!!  Podobně se těžko probojovávalo zavedení čtenářských klubů, v nichž mnozí viděli nežádoucí konkurenci junáckým družinám a oddílům. Těžko se vysvětlovalo… Proto třeba i použít šéfredaktorského práva. Mnohým ortodoxním činovníkům byl nově dělaný Junák zcela proti mysli. Ve svém staromilství viděli ideál časopisu v předválečném Skautu-Junáku anebo v časopisu spolkovém-s rubrikami pro jednotlivé skupiny, v nichž bude předkládán jen a jen ryze junácký program, bez jakýkoliv moderních způsobů podáním čtenářům.  A tito píší do redakce, a stěžují si na ústředí a dožadují se „nápravy“. I těm J. Foglar odpovídá na stránkách. Po pravdě-tak, jak se věci mají. K tomu, co říkají o novém junáku mladí čtenáři, zůstávali tito činovníci hluší a slepí a do omrzení opakovali, že prý „hlasatelská úprava se nelíbí“… Mínění čtenářů se diametrálně lišilo od názorů některých činovníků. Nakonec se Junácká edice rozhodla Junáka oprostit od jeho „hlasatelské úpravy i obsahu“ a usměrnit jej na program ryze junácký.

Za této situace J.Foglar uvítal nabídku vydavatelství Mladá fronta převzít řízení časopisu VPŘED.  Předložil tuto nabídku Junácké edici, aby její činovníci viděli, jak by si jeho práci cenili a vážili jinde, a zároveň žádal, aby byl upraveny jeho pracovní podmínky. Junácká edice uznala pracovní podmínky skutečně za neudržitelné a slíbila je zlepšit, i když daleko ne tak,  jak byly nabídnuty J.Foglarovi z Mladé fronty. Přesto J.Foglar byl ochoten zůstat v Junáku. Ale hned nato Junácká edice nadiktovala, že v rámci zlepšení pracovních podmínek šéfredaktora přijdou do redakce dva mladí pracovníci, kteří měli změnit prý „nelíbící se hlasatelskou“ úpravu časopisu a kteří měli mít právo v případě neshod o obsahu a úpravě časopisu přehlasovat J.Foglara-odpovědného redaktora. Dva nezkušení redakční pracovníci !!!  Tento diktát J.Foglar nepřijal-a to bylo pro Junáckou edici důvodem k tomu, aby ho vyzvala dopisem k odchodu z redakce… „Šestnáctka“ byla posledním číslem, které J.Foglar připravil. V něm se také rozloučil se čtenáři Junáka a ukončil práci čtenářských klubů. Dosavadní kluby převzal s sebou do nového časopisu. Bylo jich 241. Tím posledním klubem byl klub Stráž údolí. S odchodem J.Foglara byl ukončen i kreslený seriál, směřující k uvedení Rychlých šípů na stránky Junáka a po dvou pokračováních také román Devadesátka pokračuje asi v jeho první třetině. Po odchodu J.Foglara z Junáka redakce ani příliš nepozměnila tolik vyčítavý hlasatelský styl časopisu, ba naopak zachovala jej především proto,  aby si udržela čtenáře. A tak v časopisu i nadále vychází stránka prací čtenářů, hned vychází nový seriál, později je zaveden vkládaný román, vydávány desky na svázání časopisu atd. Místo vděčnosti za to, že JAROSLAV FOGLAR vybudoval a zavedl Junáka tak, že jej odebíral takový počet čtenářů (150.000), o jakém se předválečnému Skaut-Junáku ani nesnilo, byl JAROSLAV FOGLAR Junáckou edicí i novou redakcí pod vedením JAROSLAVA NOVÁKA napadán ve snaze očernit jej v očích čtenářů… Redakce  Junáka i nadále používá myšlenku čtenářských klubů, dokonce osočuje J. FOGLARA, jakým právem si dovolil vzít kluby s sebou při odchodu z redakce, když tyto kluby se přihlásily redakci jemu.  Jaksi byla opomenuta jedna maličkost: totiž že kluby založil J.Foglar. Podivné bylo i to, že proti zavedení klubů v časopise bylo  tolik averze-a najednou redakce od nich nechce upustit !!! Redakce i nadále vede v evidenci kluby 2-241 a přijímá přihlášky dalších klubů, jejichž počet roste až na číslo 827 do konce ročníku. Klubům je ovšem na stránkách časopisu věnováno jen málo místa-jen čtvrt stránky, na níž je pouze klubovní pošta a tu a tam nějaké pokyny. Redakce slibuje  klubům odznaky, zavádí nový druh vlajek.

 

ZNOVU A LÉPE-pod tímto heslem začíná redakce 2. rok  práce klubů v dalším ročníku Junáka. Zavádí novou evidenci klubů, legitimace a diplomy s číslem klubu. Od 3.10. 1946 zavádí soutěž mezi kluby, hodnocenou bodově. V časopise o klubech zmínky asi v každém pátém čísle. Na konci března 1947 má redakce asi 700 klubů, což představuje maximum. V hodnocení klubů za rok 1946, vyhlášeném 2.1. 1947, nefiguruje ani jeden klub s číslem 1-100. Od 27.3. 1947 ani v dalším ročníku Junáka není o klubech již ani zmínka.

Zpět