10/ILEGALITA

10.12.2016 13:26

Sláva Jílek: NEHRÁLY SI NA HRDINY

Do jara 1941 vycházel týdeník Mladý Hlasatel, který vytvořil stovky klubů. Byly to skupiny dětí bez dospělých. Scházely se porůznu, dělaly si klubovny ve sklepích, altáncích, na půdách. Časopis jim dával program: lov bobříků podle knížky J. Foglara HOŠI OD BOBŘÍ ŘEKY. Šlo o čest, odvahu, sebeovládání. Nikde nebyla zmínka o něčem politickém, ale děti dosazovaly do všech pojmů aktuální obsah. Takže  být čestným znamenalo: Neříci nic, co by uškodilo druhým; pohrdat těmi, kteří se přátelí s okupanty. Mnohé kluby vytrvaly až do konce války.

 

Zároveň s Mladým Hlasatelem  nebo brzy nato byla zrušena většina dosud vycházejících časopisů pro mládež. Naživu zůstaly jen některé, především náboženské, z ostatních pak ROJ a KLAS vycházely do roku 1942 a Kulíšek do roku 1943. Po zániku Mladého Hlasatele se JAROSLAV FOGLAR snaží  udržet kontinuitu života čtenářských klubů a hledá pro to různé způsoby. Pro první období bezprostředně po zrušení časopisu slouží k udržení řady klubů například sešitové   vydání Knih táborového ohně nakladatelstvím Jan Kobes, kde jako první vycházejí Foglarovi Hoši od Bobří Řeky i s nezbytnou přílohou pro záznam o ulovených bobřících, po nich následuje  ještě Chata v Jezerní Kotlině a Přístav Volá. Na jaře 1941 je v nakladatelství Kobes vydán také Zápisník 13 bobříků,  v němž kromě podmínek bobříků jsou desítky námětů pro činnost klubů-pravidla různých sportů, desítky her, ale také bodování v klubu, nástěnný časopis, pokyny a rady k táboření, náměty pro zajímavé sbírky apod. Gramofonová firma ESTA vydává gramofonové desky s nahrávkami několika příběhů Rychlých šípů. Žel-tyto se dostávají ke klubům jen v ojedinělých případech, protože nikde o tom nelze kluby uvědomit. Na podzim 1941 se JAROSLAV FOGLAR pokouší o zorganizování klubů při časopisu ROZHLAS MLADÝCH. Navazuje úzkou spolupráci s rozhlasem a připravuje pořady pro   stálou Besídku zvídavých dětí. Pořady jsou připravovány formou schůzek Klubu Zvídavých Dětí. Pořad je vysílán pravidelně až do jara roku 1943. V jeho programu se objevují praktiky, návody a náměty z činnosti čtenářských klubů. Mladí posluchači jsou vyzýváni a také podněcováni výzvami a drobnými soutěžemi úkoly ke spolupráci s Klubem, v jednom z počátečních pořadů je zmínka o lovu bobříků, o Rychlých šípech. Tento dobrý úmysl však nemůže být doveden až k cíli-tvořit kluby při časopisu Rozhlas Mladých. V 1. Čísle v září 1941 JAROSLAV FOGLAR naznačuje, že posluchači mohou tvořit ‘‘kluby zvídavých dětí‘‘ všude a spolupracovat s redakcí či rozhlasem. Jeho záměr však prohlédli ti,  kdo rozhodovali-a zmařili jej. Přesto však i tento způsob kontaktu s mnohými bývalými čtenáři MLADÉHO HLASATELE a jeho kluby  přispěl k udržení řady klubů při činnosti. Již rok 1938 ukázal, že kluby dovedou obstát v těžkých zkouškách. Po první těžké zkoušce nyní přišla druhá, podstatně delší a ještě těžší-ilegalita v letech 1941 až 1945. Zánikem Mladého Hlasatele osiřelo  přes 24.600 klubů.  Jen některé z nich přešly k časopisům, které nadále vycházely a měly po vzoru Mladého Hlasatele své kluby-KLAS a KULÍŠEK. Takových klubů však byl jen malý zlomek z celkového počtu. Přesto však tato skutečnost znamenala pro časopis KULÍŠEK nečekaný vzrůst počtu klubů. Vždyť na jaře 1941 měl tento časopis kolem  200 klubů. Využil zrušení Mladého Hlasatele a vyzval, aby jeho kluby se staly kluby  KULÍŠKA. A tak v průběhu roku 1941 a 1942 narůstá počet klubů KULÍŠKA až na 2469 klubů při jeho zrušení počátkem roku 1943. Většina klubů pracuje dál ilegálně. Některé pražské kluby využívají příležitosti, spojují se a vstupují do KLUBU ČESKÝCH TURISTŮ, který organizuje oddíly ‘‘káčat‘‘- oddíly mládeže. Pod hlavičkou této organizace se dala provozovat takřka legálně dobrá činnost, Němci málo kontrolovaná. Tak zde pracoval například 13. Vodní junácký oddíl z Prahy, který v roce 1940 ztratil libeňskou klubovnu a byl oficiálně rozpuštěn. Jeho členové však pokračovali v práci po celou  dobu okupace. Nejprve ve třech klubech Mladého Hlasatele. Nejlepší z nich KMH‘‘Polární zář‘‘ pokračoval v činnosti i po zrušení HLASATELE a v roce 1943 sjednotil vedoucí klubu Minda klub s dalšími kluby a až do konce války se scházeli v KČT; z podolské loděnice podnikali výlety, tábořili.

Kluby, i když byly nuceny pracovat bez časopisu, vyvíjely pozoruhodnou činnost.

19500.KMH‘‘Zálesáci‘‘ z Horního Němčí u Uherského Brodu, vedený Zdeňkem Svobodou, vznikl měsíc před zákazem Mladého Hlasatele-15. Dubna 1941. A přece dokázal pracovat až do února 1944. Za tu dobu uskutečnil 82 schůzek, řadu výprav do přírody, velmi často hrál loutkové divadlo, pořádal lukostřelecké závody, vydával klubovní časopis Zálesák, který měl výbornou úroveň a byl bohatě a pěkně ilustrovaný.

9905.KMH‘‘Věrní Kamarádi‘‘ si dal 9.11. 1940 slib, že klub bude vytrvale pracovat až do osvobození. Když přestal vycházet Hlasatel, klub vyvíjel činnost dál jako sportovní klub. Po válce se přihlásil mezi kluby časopisu VPŘED.

525.KMH‘‘Hoši od Bobří Řeky‘‘ Lahovice u Zbraslavi pracoval stále i po zákazu MLADÉHO HLASATELE, krátce i jako klub Správného kluka, pokud tam kluby vedl JAROSLAV FOGLAR. Rovněž i tento klub po osvobození byl jedním z prvních, které se přihlásily k nové činnosti v časopisu VPŘED.

18004.KMH‘‘Mars‘‘ z Benešova pracoval také po celou dobu okupace. Postavil si dokonce klubovnu, vydával vlastní časopis, hrál odbíjenou a po celých šest let své existence vedl kroniku.

 

KMH‘‘Věrní kamarádi‘‘ z Havlíčkova Brodu pracoval od roku 1937 po celou dobu okupace pod obětavým vedením B. Trousila.

 

212.KMH‘‘kamarádi‘‘ z Prahy VIII, proslavený již za dob hlasatelských, pracoval po celou dobu okupace a přijímal nové členy, takže se rozrostl v oddíl. Po smrti vedoucího Míly Fišera se ujali vedení Jar. Šebesta-Rejpal a Karel Bělík-Vevera.

2084.KMH‘‘Hoši z Podhůří‘‘ Lázně Bělohrad vznikl vlastně již v roce 1937, avšak mezi kluby MLADÉHO HLASATELE se přihlásil až v roce 1937. Vedoucím klubu byl Míla Chalupník. Klub si zařídil pěknou klubovnu na půdě pod vikýřem, vydával klubovní časopis VPŘED, podnikal výpravy do Bažantice, k rybníkům Pardoubku a Hlubokému, do Hůry. Tam objevil jakési skalní hnízdo s nápisem Stráž Hůry. Marně pátral po klubu Strážci Kamenné Hůry, o jehož existenci věděl z Hlasatele, a až po letech se mu podařilo zjistit, kdo vlastně těmi Strážci Hůry byli. Na delší výpravy klub jezdil na kolech-většinou na romantická místa-na vyhaslou sopku v Hřídelci, na skály do Javoří, za Vídeň. Nejvíce chvil však klub strávil v Údolíčku. Nad údolíčkem v malém zalesněném cípku měl pěkné místečko k táboření, kryté obrovským balvanem. Když zanikl HLASATEL a brzy nato odešel z Bělohradu i Míla, vedoucí klubu, zdálo se, že s klubem je navždy konec. V září však písař Sváťa Hrnčíř spolu s dalším členem Rudou Hlaváčkem dávají dohromady skupinu menších hochů, ovlivněných četbou Hochů od Bobří Řeky. Na výpravě objevují Bobří řeku a zakládají znovu klub. Přebírají tradice Hochů z Podhůří, loví bobříky, v Bobřím údolí u Bobřích vodopádů zakopávají listinu se slibem ‘‘Vyrovnat se Hochům od Bobří Řeky!‘‘  Hrdě dál nosili odznaky klubu Mladého Hlasatele;  až jednou si toho povšiml jejich třídní učitel a po dobrém je po vyučování přesvědčil, aby odznaky nenosili. Klub se pomalu rozrůstal, ze šesti členů po čase i s 6877.KMH‘‘Stopařská Tlupa‘‘. Měnil i své jméno. Nějaký čas  si říkal ‘‘Hoši od Bobří Řeky‘‘.  Potom ‘‘Hoši divočiny‘‘  a konečně ‘‘Stopaři‘‘. Členové klubu si vedli zálesácké deníky, činnost v klubu byla bodována a udělovaly se kartičky, klub pořádal vánoční nadílky, hrál velké hry jako například Hledáme Tleskačův deník.

 

8229.KMH‘‘Parta Nerozlučných‘‘ Praha XIII, vedený Janem Šimáněm, pracoval po celou dobu okupace. Už v době hlasatelské patřil mezi přední kluby. Jeho členové přispívali do stránky Práce našich čtenářů v Mladém Hlasateli, členem klubu byl také poločernoch Čenda Hanka, klub posílal redakci náramně pěkná, jedinečná hlášení, na která několikrát odpověděl dlouhými dopisy sám JAROSLAV FOGLAR. Klub se scházel po domácnostech (nejvíce u Šimáňů), pořádal různé hry, výlety do lesů, rozsáhlé umělecké a vědomostní soutěže, společně navštěvoval divadla. Vydával obdivuhodný časopis PARŤÁK s románem, povídkami, zpravodajstvími, různými rubrikami, rébusy a kresbami-to vše vlastní tvorba členů klubu. Časopis byl psán na psacím stroji v pěti exemplářích, do kterých se kresby dokreslovaly jako do originálu – a časopis koloval podobně jako TAM-TAM Rychlých šípů. Když přestal vycházet hlasatel, klub v činnosti pokračoval. Po vydávání časopisu získal dokonce rozmnožovací stroj. Členové klubu nacvičovali a hráli divadlo, pořádali nejrůznější kurzy- od sportovních až po literární, zajímali se o filozofii, učili se všichni psát na stroji. A to nebylo vše !  Protože v klubu byla i děvčata, nepřišlo zkrátka ani šití a vyšívání. V roce 1944-45 se členové klubu učili tajně angličtinu a ruštinu. Tím vším prolínaly vycházky za Prahu,  hra na kytaru, fotografování, skládání nejrůznějších zkoušek.  Poslouchal se tajně i zahraniční rozhlas, Moskva a Londýn. Klub měl také velkou mapu, do které takřka denně pomocí špendlíků a rudých praporků ‘‘zakresloval‘‘ postup osvobozených vojsk. Klub se postupně rozrůstal až na 50 řádných členů a několik kandidátů (ti byli přijímáni do klubu na základě poměrně přísných zkoušek a po zkušební době, která  činila nejméně tři měsíce). Každý nováček  musel prokázat znalosti z mnoha oborů(mezi které patřila i klubovní historie) a navíc zhotovit vlastnoručně výrobek pro klubovní účely. Členové se přímo překonávali: vázali knížky, člen, který se učil brašnářem, vyrobil velkou klubovní aktovku, jiní členové vysoustružili nádherné šachové figurky a šachovnici, dívky pletly svetry i dečky. Klub měl i několik mimopražských členů, kteří s ostatními náruživě korespondovali, přijížděli skládat zkoušky nebo ostatní jezdili k nim na celodenní výpravy.  Pražští členové zajížděli na výpravy až k Peruci poblíž Loun. Na jedné z těchto výprav, kdy přijímali právě do klubu perského Robinsona a Pátka, Praha zažila jeden ze zničujících náletů. Přestože starší členové klubu byli totálně nasazeni do továren a někteří i mimo Prahu, dokázal klub uprostřed války a za nezvyklých poměrů udržet svůj styl práce, plný náročného poznávání a energické činnosti.

 

Vše to dobré z nedávné minulosti-Mladý Hlasatel s Rychlými šípy, Foglarova knížka Hoši od Bobří Řeky se 13 bobříky, tradice čtenářských klubů a občasné nejrůznější podněty – nejenže udržovalo řadu klubů při nepřetržité činnosti, ale vyvolalo dokonce vznik klubů nových. Ty se sice nikam nepřihlašují, ale  seznamují se s podmínkami dřívějších hlasatelských klubů z ilegálně kolujících čísel časopisu a pracují podle stejných zásad. Ten například vznikl v těžkém válečném jaru, druhý den po atentátu na protektora R. HEYDRICHA, 28 května 1942 pražský klub  DEVĚT KLASŮ. Tehdy se  vypravilo několik kamarádů ze školy na vycházku k letišti. V polích našli devět klasů žita, které si na památku schovali do talismanů, a rozhodli se utvořit tajný klub DEVĚT KLASŮ. Klub měl svou tajnou klubovnu v objektu německé armády, kam lezl přes zeď, po rovné stříšce a po prkně nad dvorkem. Pomohl při založení dalších klubů JISKRA a MODRÁ HVĚZDA, měl spojeneckou smlouvu s klubem Černý Jaguár, jemuž velel čestný a ušlechtilý Zdeněk Valoušek, později také s klubem Vlčáci. Klub objevil pod jezem na Vltavě malý ostrůvek a tento se stal jeho základnou.

Pod vlivem Foglarových knih a Mladého Hlasatele vznikl v roce 1941 v Uhlířských Janovicích klub Zelený Trojlístek, tvořený třemi kamarády: Pepou-Stopařem, Jarkou-Pirátem a Radkem-Mirkem. Chlapci se snažili žít podle zásad Hochů od Bobří Řeky (i jména si vybrali podle nich: Stopař, Pirát, Mirek) - postupně se stali nerozlučnými kamarády, slušnými, čestnými a pravdomluvnými hochy. Klub pracoval až do roku 1944. Měl svou Zelenou skálu-jakousi obdobu sluneční zátoky, kam  chodili na  výpravy, hráli hry, závodili v běhu, přetahovali se, zápasili, učili se zálesáckému umění. Samozřejmě, že lovili také bobříky, i když všech třináct se nepodařilo polapit nikomu. Podobně jako Hoši od Bobří Řeky měli svou slibovací listinu, zakopanou na památném místě.  Psali si klubovní deník, scházeli se v klubovně-až pak přišel den rozloučení. Před koncem války Radek odchází s rodiči do Prahy a Pepa do Tábora.  Zelený Trojlístek se sešel naposledy, aby se rozešel…

V Praze vznikl dívčí klub Světlušky, který se nemohl přihlásit ani mezi kluby Správného Kluka, protože to byl časopis ryze chlapecký a dívčí kluby nepřijímal ! Tento klub byl silně ovlivněn knihou Hoši Od Bobří Řeky a navázal styk s JAROSLAVEM FOGLAREM. Jeho prostřednictvím se seznámil také s Foglarovým oddílem DVOJKA, s nímž podnikl několik výprav a zúčastnil se některých jeho oddílových podniků. Na jaře 1944 jsou Světlušky pozvány na výpravu do Sluneční zátoky.  Jejich nadšení je veliké. Píší o tom:‘‘…Náš sen se uskutečnil !!!  Konečně spatříme to kouzelné místo, kde prožili Hoši od Bobří Řeky nejkrásnější část  svého chlapectví, když byla luna v úplňku a svou stříbrnou září zalévala celý ten nádherný koutek u Bobří Řeky a když tu zvučelo jemnými tóny zvučící dřevo a RIKITAN zpíval chlapcům nevýslovně krásnou Píseň úplňku… Spatříme Sluneční zátoku !!! Nazdar JESTŘÁBE a DVOJKO !‘‘  Klub Světlušek pracuje do roku 1943 až do konce války a pak se z něj stává oddíl.

 23.listopadu 1944 vznikl dívčí klub ‘‘Vlastenky‘‘ Libiš. Jeho členky se scházely k poslechu zahraničního rozhlasu a hlavním bodem programu jejich schůzek bylo vyprávění, co rozhlas vysílal. Klub si vydělával peníze šitím ozdobných pouzder ze starých filmů a jejich prodejem. Děvčata také společně ušila ČESKOSLOVENSKOU vlajku a tu pak 5. Kvétna 1945 vítězoslavně vztyčila nad klubovnou.

Ne všechny kluby měly však možnost nerušeně pracovat .  Mnoho jich zaniklo zdeptáno protektorátní atmosférou, mnohé postrádaly nezbytného svého rádce a průvodce- časopis MLADÝ HLASATEL. A byla i řada těch, které musely zaplatit okupaci a válce krvavou daň… V době největšího nacistického běsnění, v tzv., HEYDRICHIÁDĚ, postihla lidická tragédie 10 .června 1942 také členy KMH‘‘Strážci Černých Lesů‘‘… Otřesnou tragédii byl postižen klub z Uherského Hradiště, jak o tom po okupaci JAROSLAVU FOGLAROVI napsal J. Trávníček:

‘‘…Můj starší bratr byl členem klubu Mladého Hlasatele. Když Hlasatel přestal vycházet, klub pracoval dál v podzemí. Potom můj bratr a jeho kamarád byli zabiti při náletu na cukrovar. Tak klub ztratil dva své členy. Když přecházela fronta, byl spolu s jinými občany popraven vedoucí klubu. Teprve po této katastrofě se klub rozpadl…‘‘

Dva členové KMH‘‘Malí kamarádi‘‘ zahynuli v koncentračním táboře…  3. dubna 1943 přišel o život Standa Fencl z Rakovníka, vedoucí 398.KMH‘‘Strážci Západu‘‘ Karlovy vary, později v Rakovníku, nadaný student, který pro své protiněmecké přesvědčení  byl vyloučen ze všech škol a totálně nasazen do továrny. Byl neohroženým bojovníkem proti okupantům, kteří  ho vyhnali z rodných pohraničních Rybářů u Karlových Var. Těšil se, že se do nich opět vrátí. Svou statečnost však musel zaplatit životem.

V roce 1944 spáchal sebevraždu Míla Fišer, vedoucí 212.KMH‘‘Kamarádi‘‘ z Prahy-Karlína. Z obavy před nelidskými výslechy na gestapu, které bylo na stopě jeho ilegální činnosti, odešel dobrovolně ze života…

17. dubna 1944 zahynula při náletu na Plzeň členka 21787.KMH‘‘Dívky z České Vesnice‘‘  Jiřka…

 

V koncentračním táboře MAUTHAUSEN 13. Února 1942 zahynul autor oblíbených dobrodružných povídek MLADÉHO HLASATELE OTAKAR BATLIČKA. Za svou ilegální činnost v organizaci OBRANA NÁRODA-Východ ve funkci radiotelegrafisty byl nacisty zatčen a později ubit…

Výčet a smutná statistika by mohly pokračovat  dále až k obětem Pražského povstání.

Zpět