Stop dětské práci - je lepší chodit do školy, vzdělávat se a užívat si dětství

Cílem mezinárodní kampaně "STOP dětské práci - je lepší chodit do školy vzdělávat se a užívat si dětství" je přispět k odstranění dětské práce ve světě a podporovat vzdělání. Dětskou práci lze odstranit jen, pokud budou mít všechny děti možnost řádně a plnohodnotně se vzdělávat.

Kampaň chce informovat a mobilizovat veřejnost, apelovat na politiky jejich mezinárodní závazky na poli vzdělávání a dětských práv, zasazovat se o větší angažovanost evropských i světových aktérů v řešení problému dětské práce a poskytovat informace vzdělávacím institucím, médiím a dalším relevantním aktérům.

Zásady kampaně

Čtyři zásady, na kterých je kampaň postavena:

Zásada č. 1: Veškerá dětská práce je nepřijatelná

Úmluva o právech dítěte společně s mnoha dalšími mezinárodními dohodami jednoznačně uznává právo dítěte na život a na ochranu před vykořisťováním. Podle některých směrů lze různé typy dětské práce rozdělit do kategorií sahajících od práce v dolech nebo v nebezpečných odvětvích po práci v domácnosti na plný úvazek.

Podle Kampaně STOP dětské práci sice tyto rozdíly pomáhají poukazovat na ty nejhorší formy zneužívání dětí, avšak bývají často příliš úzce zaměřené a nabízejí jen částečné řešení problému.

Zásada č. 2: Dětská práce je popřením práva dítěte na vzdělání

Zásada č. 3: Všechny vlády, mezinárodní organizace a statutární orgány společností jsou povinny zajistit, aby dětská práce nebyla tolerována

Zásada č. 4: Je třeba dodržovat a prosazovat základní pracovní normy

Vymýcení dětské práce je úzce svázáno s podporou pracovních norem na pracovišti, včetně práva se odborově organizovat, práva na kolektivní vyjednávání, zákazu nucené práce, dětské práce a diskriminace. Dětská práce podkopává příležitost dospělých získat práci a být za ni přiměřeně ohodnocen. Zkušenosti dokazují, že výskyt dětské práce je vysoce nepravděpodobný v oblastech, kde existují svobodné odbory.

Minimálně je třeba prosazovat normy Mezinárodní organizace práce týkající se nejnižšího věku pro vstup do zaměstnání (15) a nejnebezpečnějších forem dětské práce (Úmluva č.182).

O dětské práci

Dětská práce negativně ovlivňuje zdraví a psychiku dítěte, negativně působí na jeho psychický i tělesný vývoj, neumožňuje mu dosáhnout jakéhokoliv stupně vzdělání, je třeba se nad tímto problémem pozastavit, protože v rozvojových zemích je této činnosti hojně využíváno či zneužíváno.

Dětská práce je vyžívána téměř ve všech odvětvích průmyslu. práce je v jednotlivých zemích omezována ústavami a zákony. Ne vždy však jsou tyto normy dodržovány.

Fakta

Během průmyslové revoluce v Evropě se podařilo odstranit dětskou práci tím, že byla oficiálně zakázána a zároveň došlo k zavedení povinné školní docházky.

Přesně k tomu by mělo dojít v současnosti v rozvojových zemích.

Dětská práce připravuje děti o vzdělání i o budoucnost. Bez vzdělání jsou totiž odsouzeny stát se v dospělosti negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou bez možnosti rozvinout svůj osobní potenciál. Dětská práce tak napomáhá udržování bludného kruhu chudoby.

Zároveň často výrazně ohrožuje zdraví dítěte.

Dětská práce zahrnuje všechny formy práce, které jsou vykoná­vány dětmi mladšími 14 let a které jsou škodlivé pro jejich psychické zdraví a vývoj a brání jim ve školní docházce bez ohledu na to, zda dítě za tuto práci dostává mzdu.

Podle zprávy "Konec dětské práce: nadosah", kterou vydala začátkem května 2006 Mezinárodní organizace práce (ILO), bylo v roce 2004 na celém světě 218 milionů pracujících dětí.

Ve zprávě se také konstatovalo, že od roku 2000 byl zaznamenán pokles o jedenáct procent. Tyto statistiky ovšem započítávají pouze takzvané ekonomicky aktivní děti, což zdaleka nezahrnuje všechny pracující děti. Mnohé z nich nejsou totiž za svou práci placeny - pečují o své sourozence, obhospodařují pole a dobytek nebo pracují v rodinné řemeslné dílně. Prakticky to pro ně ale neznamená žádný rozdíl - zásadní je, že nemohou chodit do školy.

NEJHORŠÍ FORMY DĚTSKÉ PRÁCE

Jedná se o formy, které ohrožují bezpečnost, zdraví a morální vývoj dítěte, patří sem například těžba, ale i otroctví, prostituce nebo obchod s drogami.

Zpráva ILO o boji s dětskou prací vyzdvihuje, že největší pokles - o 26 procent - byl zaznamenán v oblasti nejhorších forem dětské práce. V nejbližších letech by se tak organizace ILO chtěla zaměřit především na další pokrok v tomto směru. Jejím cílem je úplně odstranit nebezpečné formy dětské práce do deseti let. Tato strategie by se ovšem vztahovala na menšinu pracujících dětí a problém by se tak jen přesouval z jedné skupiny na druhou. Například v Indii pracuje podle oficiálních údajů, které zohledňují jen placenou práci, sedmnáct milionů dětí. Navíc takzvané nejhorší formy práce se vztahují jen na dva miliony, tedy naprostou menšinu dětí.

Neoficiální odhady KHZS přitom docházejí tak až ke stovce miliónů, když počítají všechny děti, které nemůžou chodit do školy.

Boj proti nejhorším formám dětské práce je tak jen jedna strana mince, na rovný přístup ke vzdělání mají právo všechny děti světa.

DÍVKY A VZDĚLÁNÍ

Dvě třetiny dětí, které nenavštěvují školu, tvoří dívky.

Horší pozice dívek v oblasti vzdělávání je dána obecným přesvědčením, že vzdělání vlastně nepotřebují, protože jejich pracovní náplní bude v budoucnu především práce v domácnosti. V některých zemích dívky opouštějí vzdělávací systém předčasně z důvodu dětských sňatků. Dalším důvodem, proč dívky nenavštěvují školy, je obava o jejich bezpečnost, pokud musejí docházet do vzdělávacího zařízení, které leží daleko od jejich domova.

ŘEŠENÍ

Eliminace práce dětí úzce souvisí se zajištěním bezplatného přístupu ke kvalitnímu vzdělání pro všechny. Vzdělání je klíčem ke snížení chudoby a základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně. Vzdělání podporuje udržitelný rozvoj, budování demokratické společnosti a zlepšování zdravotního stavu populace.

Zvláště vzdělání dívek, respektive žen se následně výrazně odráží ve zlepšení zdravotního stavu rodin, uplatnění plánovaného rodičovství a ve zvýšeném úsilí o zajištění vzdělání pro další generaci dětí.

Zároveň se ukazuje, že omezení nabídky levné práce dětí umožňuje jejich rodičům žádat za svou práci vyšší mzdu. Tímto způsobem lze zásadně zlepšit zejména situaci žen na pracovním trhu. Nestačí ovšem pouze budovat školy a podporovat kvalitu vzdělání, důležité je také zaujmout aktivní postoj a podpořit zavedení všeobecné docházky dětí do škol. Odpovědnost by v tomto směru měly převzít zejména vlády jednotlivých států včetně České republiky, která se ve své koncepci zahraniční politiky (2003-2006) zavázala k prosazování efektivního a transparentního naplňování rozvojových cílů Deklarace tisíciletí. Tato deklarace obsahuje i cíl týkající se zajištění základního vzdělání pro všechny.

POLITICI

Česká republika v roce 2000 podepsala Deklaraci tisíciletí, kterou se zavázala přispět ke splnění Rozvojových cílů tisíciletí včetně poskytnutí základního vzdělání všem chlapcům a dívkám na světě do roku 2015. Toho je možné dosáhnout jen tehdy, jestliže nyní pracující děti budou chodit do školy. Jak může Česká republika a její političtí představitelé přispět k lepšímu přístupu dětí ke vzdělání a k odstranění dětské práce ve světě?

Co je to dětská práce?

Kampaň Stop dětské práce chce přispět k řešení celosvětového problému dětské práce na základě těchto principů:

Problémy dětské práce a vzdělávání jsou vzájemně propojeny

Práce dítěti brání v dosažení kvalitního vzdělání a negativně ovlivňuje jeho zdraví a fyzický, mentální, duševní, morální či sociální vývoj. Vzájemnou souvislost mezi potlačením fenoménu dětské práce a poskytnutím všeobecného vzdělání uznává stále více odborníků včetně Mezinárodní organizace práce (ILO).

KHZS tvrdí, že pokud chceme umožnit přístup ke vzdělání všem, je potřeba zaměřit se i na problém dětské práce. Tato skutečnost však zatím nenachází odezvu v politice zainteresovaných vlád ani mezinárodních dárců rozvojové pomoci.

Každé dítě má právo na kvalitní plnohodnotné vzdělání

Děti by měly všude na světě chodit do školy každý den, včetně těch, které byly doposud ze školního vzdělání zcela vyloučeny. Mezi ukazatele kvality (veřejného a neplaceného) vzdělání patří nejenom efektivní výukové metody, přístup k výukovým materiálům, monitorování výkonu učitelů, ale také zahrnutí všech zájmových skupin (asociace učitelů, rodiče, vedení škol, místní komunity atd.) do procesu vzdělání.

Tento přístup je důležitý pro zapojení dětí do plnohodnotného procesu školního vzdělání (pouze v nutných případech do přechodných forem vzdělávání, které nezahrnují každodenní školní docházku). Pro zajištění kvalitního vzděláni je navíc důležité angažovat kvalifikované učitele, kterým je nutné zajistit odpovídající finanční ohodnocení a pracovní podmínky. Školní docházka dívek a dětí z okrajových sociálních skupin nicméně závisí na tom, do jaké míry je ve společnosti přijata obecná norma, že školní vzdělání by měly získat všechny děti. Vlády i dárci pomoci by proto měly usilovat o přijetí této normy společností v rozvojových zemí.

Zpráva ILO o boji s dětskou prací vyzdvihuje, že největší pokles - o 26 procent - byl zaznamenán v oblasti nejhorších forem dětské práce. Jedná se o formy, které ohrožují bezpečnost, zdraví a morální vývoj dítěte, patří sem například těžba, ale i otroctví, prostituce nebo obchod s drogami. V nejbližších letech by se tak organizace ILO chtěla zaměřit především na další pokrok v tomto směru.

Jejím cílem je úplně odstranit nebezpečné formy dětské práce do deseti let. Tato strategie by se ovšem vztahovala na menšinu pracujících dětí a problém by se tak jen přesouval z jedné skupiny na druhou.

Například v Indii pracuje podle oficiálních údajů, které zohledňují jen placenou práci, sedmnáct milionů dětí. Navíc takzvané nejhorší formy práce se vztahují jen na dva miliony, tedy naprostou menšinu dětí. Neoficiální odhady MV Foundation přitom docházejí tak až ke stovce miliónů, když počítají všechny děti, které nemůžou chodit do školy.

Boj proti nejhorším formám dětské práce je tak jen jedna strana mince, na rovný přístup ke vzdělání mají právo všechny děti světa.

Dvě třetiny dětí, které nenavštěvují školu, tvoří dívky. Horší pozice dívek v oblasti vzdělávání je dána obecným přesvědčením, že vzdělání vlastně nepotřebují, protože jejich pracovní náplní bude v budoucnu především práce v domácnosti. V některých zemích dívky opouštějí vzdělávací systém předčasně z důvodu dětských sňatků. Dalším důvodem, proč dívky nenavštěvují školy, je obava o jejich bezpečnost, pokud musejí docházet do vzdělávacího zařízení, které leží daleko od jejich domova.

Eliminace práce dětí úzce souvisí se zajištěním bezplatného přístupu ke kvalitnímu vzdělání pro všechny. Vzdělání je klíčem ke snížení chudoby a základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně. Vzdělání podporuje udržitelný rozvoj, budování demokratické společnosti a zlepšování zdravotního stavu populace.

Zvláště vzdělání dívek, respektive žen se následně výrazně odráží ve zlepšení zdravotního stavu rodin, uplatnění plánovaného rodičovství a ve zvýšeném úsilí o zajištění vzdělání pro další generaci dětí.

Zároveň se ukazuje, že omezení nabídky levné práce dětí umožňuje jejich rodičům žádat za svou práci vyšší mzdu. Tímto způsobem lze zásadně zlepšit zejména situaci žen na pracovním trhu.

Nestačí ovšem pouze budovat školy a podporovat kvalitu vzdělání, důležité je také zaujmout aktivní postoj a podpořit zavedení všeobecné docházky dětí do škol. Odpovědnost by v tomto směru měly převzít zejména vlády jednotlivých států včetně České republiky, která se ve své koncepci zahraniční politiky (2003-2006) zavázala k prosazování efektivního a transparentního naplňování rozvojových cílů Deklarace tisíciletí. Tato deklarace obsahuje i cíl týkající se zajištění základního vzdělání pro všechny.

DĚTSKÁ PRÁCE

Zahrnuje všechny formy práce, které jsou vykoná­vány dětmi mladšími 18 let a které jsou škodlivé pro jejich psychické zdraví a vývoj a brání jim ve školní docházce bez ohledu na to, zda dítě za tuto práci dostává mzdu.

Podle zprávy "Konec dětské práce: nadosah", kterou vydala začátkem května 2006 Mezinárodní organizace práce (ILO), bylo v roce 2004 na celém světě 218 milionů pracujících dětí Ve zprávě se také konstatovalo, že od roku 2000 byl zaznamenán pokles o jedenáct procent. Tyto statistiky ovšem započítávají pouze takzvané ekonomicky aktivní děti, což zdaleka nezahrnuje všechny pracující děti. Mnohé z nich nejsou totiž za svou práci placeny - pečují o své sourozence, obhospodařují pole a dobytek nebo pracují v rodinné řemeslné dílně. Prakticky to pro ně ale neznamená žádný rozdíl - zásadní je, že nemohou chodit do školy.

FIRMY

Kampaň Stop dětské práci - je lepší chodit do školy vytvořila Akční plán pro firmy shrnující pravidla, kterými by se měly řídit firmy, které umísťují svoje provozy do rozvojových zemí nebo spolupracují s dodavateli z těchto zemí. Cílem akčního plánu je:

Neformální vzdělání by se mělo stát součástí školského systému

Pod pojmem neformální vzdělání se rozumí formy vzdělávacích aktivit, které nejsou součástí pravidelného státem upraveného každodenního školního vzdělávacího systému. Existuje celá řada druhů neformálního vzdělávání, na které se ve větší či menší míře vztahují státní regulační opatření nebo kontrola.

Při hodnocení, zda danou formu neformálního vzdělávání lze označit za prospěšnou, je klíčové, zda tato aktivita neznemožňuje dítěti účastnit se běžného vzdělávacího procesu a nenarušuje jeho denní školní docházku. Neformální vzdělání by mělo vždy probíhat jako integrální součást vzdělání formálního.

Všechny formy dětské práce jsou nepřijatelné, a to pro každé dítě na světě

Úspěšné řešení problému dětské práce vyžaduje komplexní přístup. Zaměříme-li se na potlačení pouze nejhorších forem dětské práce (jako například prostituce a podobně), může to mít za následek pouhé přesunutí problému z jedné skupiny dětí na jinou. Pokud by se práva dítěte posuzovala a klasifikovala na základě různých forem zneužití, znamenalo by to popření rovných šancí jednotlivých skupin dětí v prosazování jejich přirozených lidských práv.

Za dětskou práci je proto potřeba považovat i práci v domácnosti a zemědělskou práci. Tomu by pomohlo zavedení funkční registrace obyvatelstva v rozvojových zemích.

Práva zaměstnanců úzce souvisejí s likvidací dětské práce

Eliminace problému dětské práce je úzce spojená s podporou lidských práv a práv zaměstnance na pracovišti. Základními právy, které se vztahují k zaměstnání, jsou právo na kolektivní vyjednávání se zaměstnavatelem, nediskriminační přístup a nepřípustnost nucené práce a dětské práce. Důraz na prosazení minimálního věku pro vstup do zaměstnání přitom zaručuje právo dětí na vzdělání a na dětství. Tento závazek byl znovu potvrzen v Deklaraci základních zásad a práv v zaměstnání v červnu 1998 v rámci Mezinárodní konference o práci.

Dětská práce má navíc negativní dopad na celkovou zaměstnanost dospělých, respektování pracovního práva, mzdy a pracovní podmínky vzhledem k tomu, že děti jsou velmi často v zaměstnání zneužívány a dostávají za svou práci daleko méně, než kolik by dostával dospělý pracující. V oborech a oblastech, v nichž mají silnější pozici odborové organizace, není dětská práce tak běžná.

Dětská práce spoluvytváří problém chudoby a brání jeho vymýcení

OSN zahrnuje do Rozvojových cílů tisíciletí, k jejichž naplnění se zavázala i Česká republika, cíl zmírnění chudoby prostřednictvím dosažení vzdělání pro všechny, což má úzkou souvislost s eliminací dětské práce.

Dětská práce je přitom příčinou a ne důsledkem chudoby - pro řešení problému světové chudoby je třeba nejprve řešit problém dětské práce. Materiální nouze může sice komplikovat situaci rodiny, která by chtěla posílat své dítě do školy, na druhou stranu však výzkum a praktické zkušenosti ukazují, že i děti z nejchudších rodin mohou chodit do školy, pokud je školní vzdělání poskytováno zdarma.

Zapojení dětí do školního vzdělání navíc úspěšně funguje, pokud ve společnosti panuje obecné přesvědčení, že děti by se měly vzdělávat, a ne pracovat. Společenské a kulturní normy, předsudky, vyloučení a diskriminace dívek a dětí z určitých marginalizovaných společenských skupin v jejich přístupu ke vzdělání představují významnou překážku v eliminaci dětské práce. Prostřednictvím společenské mobilizace lze však tuto bariéru úspěšně překonat. Za chvilkový příspěvek dětské práce k celkové hospodářské výkonnosti společnost naopak platí dlouhodobou újmou v podobě nedostatečného vzdělání a nepostačujícího rozvoje lidského kapitálu.

Společnosti a firmy jsou odpovědné za to, aby nezaměstnávaly děti v rámci svých podnikatelských aktivit

Společnosti by měly v rámci své sociální odpovědnosti přispívat k odstranění dětské práce a zároveň zavázat své obchodní partnery k tomu, aby se chovali stejně.

Konvence Mezinárodní organizace práce (ILO) číslo 138 a 182 a Konvence o právech dítěte zavazují členské státy Evropské unie k tomu, že mezinárodně fungující společnosti, které sídlí v Evropské unii, nebudou v rámci svých aktivit zaměstnávat děti. Tento požadavek je však v současnosti uplatňován spíše v rámci směrnice OECD pro nadnárodní společnosti, která má však pouze formu doporučení vlád členských států OECD.

Tato doporučení jsou navíc omezena na investiční formu účasti společností v zahraničí (nevztahují se tedy na obchodní aktivity neinvestičního charakteru) a postrádají jakýkoli sankční mechanismus. V budoucnu by k řešení problému dětské práce mohl významně přispět návrh norem, jež by upravily podnikatelskou činnost nadnárodních společností.

Tento návrh je součástí agendy Komise pro lidská práva OSN. Společnosti, které využívají dětské práce, by proto podle výše zmiňovaných norem OSN měly přijmout plán, jenž by směřoval k eliminaci tohoto fenoménu. Takový plán by měl vyhodnotit pozitivní přínos, který přinese vyloučení dětí ze zaměstnání, a měl by zároveň zahrnovat opatření, jež by rozšířila přístup ke vzdělání a zlepšila systém sociální ochrany pro děti a jejich rodiny.

Jak můžete pomoci

OBČAN

SPOTŘEBITEL

Žádejte více informací od majitele obchodu, kde výrobek kupujete. Zajímejte se kde a kým byly výrobky vyrobeny.

Zajímejte se, jestli má daná firma například firemní strategii nebo pravidla, která přesně říkají, že nevyužívají dětskou práci. Kupujte výrobky s ochranou známkou Fair Trade.

Ta zaručuje nejen to, že výrobek nebyl vyroben dětmi, ale také, že jejich rodiče dostali za svou práci dostatečně zaplaceno. Vyšší příjem dává rodičům možnost nejen děti uživit, ale také jim zaplatit vzdělání, a tím jim dát šanci na kvalitnější život.

Foto: Bečvář Jiří-ml.

Mýty o dětské práci

Hlavní příčinou dětské práce je chudoba. Propojení chudoby s dětskou prací je nevyhnutelné a fakt, že mnoho rodin v rozvojových zemích nemá žádný majetek, rodiče jsou obvykle nezaměstnaní nebo velmi špatně placení za vykonanou práci a potřeba aspoň minimálních finančních prostředků na každodenní přežití pak vede k tomu, že rodiče pošlou děti místo školy pracovat, aby trochu přilepšili rodinnému rozpočtu. I přesto, že chudoba je považována za jednu z hlavních příčin dětské práce, zdaleka to není příčina jediná, která by automaticky problém dětské práce vytvářela.

Další příčinou toho, proč mnoho dětí v rozvojových zemích končí v práci místo ve školních lavici, je nedostatek kvalitních a dostupných škol, školní docházka je placená nebo je jen pro bohaté děti. Pro rodiče, kteří si nemohou dovolit platit školné, je tak mnohem jednodušší poslat děti pracovat.

Práce je pro život dětí v rozvojových zemích důležitější než vzdělání.

Dětská práce připravuje děti nejen o vzdělání, ale i o budoucnost. Bez ohledu na to, že podmínky ve kterých děti pracují jsou ve většině případech naprosto nepřijatelné a často výrazně ohrožují zdraví dítěte, děti, které nemají možnost se vzdělávat jsou v dospělosti odsouzeny stát se negramotnou a nekvalifikovanou pracovní silou bez možnosti rozvinout svůj osobní potenciál. Tím dětská práce spoluvytváří problém chudoby a brání jeho vymýcení

Vzdělání je hlavním klíčem ke snížení chudoby a základním předpokladem pro zlepšení životní úrovně obyvatel. Vzdělání podporuje udržitelný rozvoj, budování demokratické společnosti a zlepšování zdravotního stavu populace. Zvláště vzdělání dívek, respektive žen se následně výrazně odráží ve zlepšení zdravotního stavu rodin, uplatnění plánovaného rodičovství a ve zvýšeném úsilí o zajištění vzdělání pro další generaci dětí.

Společnosti a firmy jsou odpovědné za to, aby nezaměstnávaly děti v rámci svých podnikatelských aktivit

Společnosti by měly v rámci své sociální odpovědnosti přispívat k odstranění dětské práce a zároveň zavázat své obchodní partnery k tomu, aby se chovali stejně. Konvence Mezinárodní organizace práce (ILO) číslo 138 a 182 a Konvence o právech dítěte zavazují členské státy Evropské unie k tomu, že mezinárodní fungující společnosti, které sídlí v Evropské unii, nebudou v rámci svých aktivit zaměstnávat děti. Tento požadavek je však v současnosti uplatňován spíše v rámci směrnice OECD pro nadnárodní společnosti, která má však pouze formu doporučení vlád členských států OECD.

Tato doporučení jsou navíc omezena na investiční formu účasti společností v zahraničí (nevztahují se tedy na obchodní aktivity neinvestičního charakteru) a postrádají jakýkoli sankční mechanismus. V budoucnu by k řešení problému dětské práce mohl významně přispět návrh norem, jež by upravily podnikatelskou činnost nadnárodních společností. Tento návrh je součástí agendy Komise pro lidská práva OSN. Společnosti, které využívají dětské práce, by proto podle výše zmiňovaných norem OSN měly přijmout plán, jenž by směřoval k eliminaci tohoto fenoménu. Takový plán by měl vyhodnotit pozitivní přínos, který přinese vyloučení dětí ze zaměstnání, a měl by zároveň zahrnovat opatření, jež by rozšířila přístup ke vzdělání a zlepšila systém sociální ochrany pro děti a jejich rodiny.

Zkušenost ukazuje, že dalšími příčinami dětské práce je mnohdy i rodinná tradice nebo existující sociální normy. V mnoha zemích je dětská práce považována za normální, žádný společenský zákon, který by říkal opak, neexistuje. Vůbec zákony, které by se dětskou prací zabývaly jsou nefunkční a špatně se vymáhají.

Dětská práce ovšem nepramení jen z problémů, se kterými se potýkají chudé země. Na jejím prohlubovaní se v podstatě podílíme my všichni, především tím, jak se chováme jako občané spotřebitelé. Čím více roste poptávka po levných výrobcích a produktech, které si kupujeme, tím víc se dodavatelé a výrobci snaží snižovat náklady na jejich výrobu. Děti představují levnou pracovní sílu. Zaměstnavatelé jim mohou platit málo nebo vůbec. Děti neznají svá práva a neumí se bránit a tak se dají lehce využívat.

K odstranění dětské práce stačí jen propuštění dětí z pracovního procesu.

Samotné propuštění dětí z pracovního procesu nic nevyřeší. Většinou jen vede k tomu, že dítě, které je propuštěné z práce, na které bylo celý život závislé, nemá vzdělání a tudíž nemá a hlavně ani nezná alternativu si bohužel najde práci jinou nebo horší. Spousta dětí pak končí na ulici, v rukou obchodníků s dětmi nebo se začnou živit prostitucí.

Skutečná pomoc je mnohem složitější a dlouhodobější. Je potřeba investovat do jejich vzdělání, podporovat vzdělávací programy, stavby kvalitních a dostupných škol, zavedení povinné a hlavně bezplatné školní docházky.

K odstranění dětské práce stačí jen propuštění dětí z pracovního procesu.

Samotné propuštění dětí z pracovního procesu nic nevyřeší. Většinou jen vede k tomu, že dítě, které je propuštěné z práce, na které bylo celý život závislé, nemá vzdělání a tudíž nemá a hlavně ani nezná alternativu si bohužel najde práci jinou nebo horší. Spousta dětí pak končí na ulici, v rukou obchodníků s dětmi nebo se začnou živit prostitucí.

Skutečná pomoc je mnohem složitější a dlouhodobější. Je potřeba investovat do jejich vzdělání, podporovat vzdělávací programy, stavby kvalitních a dostupných škol, zavedení povinné a hlavně bezplatné školní docházky.

Práva zaměstnanců úzce souvisejí s likvidací dětské práce

Dětská práce spoluvytváří problém chudoby a brání jeho vymýcení

OSN zahrnuje do Rozvojových cílů tisíciletí, k jejichž naplnění se zavázala i Česká republika, cíl zmírnění chudoby prostřednictvím dosažení vzdělání pro všechny, což má úzkou souvislost s eliminací dětské práce.

Dětská práce je přitom příčinou a ne důsledkem chudoby - pro řešení problému světové chudoby je třeba nejprve řešit problém dětské práce. Materiální nouze může sice komplikovat situaci rodiny, která by chtěla posílat své dítě do školy, na druhou stranu však výzkum a praktické zkušenosti ukazují, že i děti z nejchudších rodin mohou chodit do školy, pokud je školní vzdělání poskytováno zdarma. Zapojení dětí do školního vzdělání navíc úspěšně funguje, pokud ve společnosti panuje obecné přesvědčení, že děti by se měly vzdělávat, a ne pracovat. Společenské a kulturní normy, předsudky, vyloučení a diskriminace dívek a dětí z určitých marginalizovaných společenských skupin v jejich přístupu ke vzdělání představují významnou překážku v eliminaci dětské práce. Prostřednictvím společenské mobilizace lze však tuto bariéru úspěšně překonat. Za chvilkový příspěvek dětské práce k celkové hospodářské výkonnosti společnost naopak platí dlouhodobou újmou v podobě nedostatečného vzdělání a nepostačujícího rozvoje lidského kapitálu.

Pro chudé rodiny v rozvojových zemích je dětský plat nezbytný.

Příklady z praxe ukazují, že chudé rodiny dětský plat k přežití nepotřebují. Důvodem je především to, že ve většině případech děti pracují v domácnostech, na polích či na farmách a za svou práci nejsou placené. V některých zemích se z nich stávají i novodobí otroci. Jak je to možné? Chudá rodina si vezme půjčku s vysokým úrokem, kterou nezvládne splatit. Splátkou půjčky se pak často stává dítě, které je tak odsouzeno k dlouhodobé těžké práci bez nároku na mzdu.

Když už jsou děti za svou práci placené, tak většinou vydělávají tak málo, že pro jakkoli chudý rodinný rozpočet je taková položka stejně zanedbatelná. Zaměstnavatelé nemusí dětem platit tolik peněz jako dospělým. Pokud tedy rodiče dovolí svým dětem pracovat, automaticky tím sníží vlastní platy. Proč by jim zaměstnavatel platil více, když může místo rodičů zaměstnat děti a ušetřit.

Samozřejmě nemůžeme popřít, že ztráta pomocné ruky v domácnosti a třeba výdaje na školné neznamenají pro chudou rodinu zátěž. Na druhou stranu, chudé rodiny, které se rozhodnou dítě do školy nakonec poslat se nestanou chudšími, naopak se pak rodiče snáze mohou uplatnit na trhu práce a žádat adekvátní mzdu. To se především týká žen, které jsou v tomto směru více znevýhodněné. V momentě kdy bude dětská práce odstraněna a ženy nebudou muset soutěžit s dětmi o místo, tak budou mít větší šanci se uplatnit a vyžadovat lepší pracovní podmínky a mzdy.

Základní principy

KAMPAŇ STOP DĚTSKÉ PRÁCI CHCE PŘISPĚT K ŘEŠENÍ CELOSVĚTOVÉHO PROBLÉMU DĚTSKÉ PRÁCE NA ZÁKLADĚ TĚCHTO PRINCIPŮ:

Problémy dětské práce a vzdělávání jsou vzájemně propojeny

Práce dítěti brání v dosažení kvalitního vzdělání a negativně ovlivňuje jeho zdraví a fyzický, mentální, duševní, morální či sociální vývoj. Vzájemnou souvislost mezi potlačením fenoménu dětské práce a poskytnutím všeobecného vzdělání uznává stále více odborníků včetně Mezinárodní organizace práce (ILO).

KHZS tvrdí, že pokud chceme umožnit přístup ke vzdělání všem, je potřeba zaměřit se i na problém dětské práce. Tato skutečnost však zatím nenachází odezvu v politice zainteresovaných vlád ani mezinárodních dárců rozvojové pomoci.

Neformální vzdělání by se mělo stát součástí školského systému

Pod pojmem neformální vzdělání se rozumí formy vzdělávacích aktivit, které nejsou součástí pravidelného státem upraveného každodenního školního vzdělávacího systému. Existuje celá řada druhů neformálního vzdělávání, na které se ve větší či menší míře vztahují státní regulační opatření nebo kontrola. Při hodnocení, zda danou formu neformálního vzdělávání lze označit za prospěšnou, je klíčové, zda tato aktivita neznemožňuje dítěti účastnit se běžného vzdělávacího procesu a nenarušuje jeho denní školní docházku. Neformální vzdělání by mělo vždy probíhat jako integrální součást vzdělání formálního.