Motto: "Násilí není nikdy v pořádku. Nikdo si nezaslouží, ať je jakýkoliv, aby byl týrán a ponižován, aby měl strach."

Centrum Domácího Násilí-Klubovní Hnutí z.s. (Zapsaný Spolek) neziskový Spolek pro rozvoj zájmových klubů dětí a mládeže v ČR.

E-mail:

Mobil:

Nahlášení domácího násilí:

Co je to domácí násilí

Násilí je, když druhému způsobujeme bolest, urážíme ho, snažíme se v druhém vyvolat pocit, že je hloupý a nešikovný, opakovaně ho zraňujeme, vyvoláváme v něm strach, nutíme ho dělat věci, které dělat nechce, nebo se u nich necítí dobře.

K domácímu násilí obvykle dochází mezi dospělými, kteří spolu žijí. Ale může k němu dojít i poté, co se rozejdou.

Jeden z dospělých (obvykle muž) týrá druhého, (obvykle ženu). Muž zraňuje city ženy, vyvolává v ní strach nebo ji uhodí.
Nejsou to vždy muži, kdo zraňuje ženy. Někdy zraní žena muže, k násilí může dojít i mezi dvěma muži a nebo dvěma ženami. Někdy se k týrání přidají i další členové rodiny, často si ubližují děti mezi sebou.

S násilím se může setkat každý. K domácímu násilí v rodině může dojít kdekoliv a kdykoliv. Nejčastěji k němu dochází doma a velmi často o tom ostatní lidé vůbec nevědí. Násilníci nejsou na první pohled zlí a oškliví lidé. Bývají zlí jen doma. Proto často v okolí nikdo tomu, že u vás doma dochází k násilí, nevěří.

Domácí násilí zraňuje i děti. Děti často slyší a vidí, k čemu dochází mezi dospělými v jejich rodině. Někdy se mohou ocitnout i uprostřed násilného boje.

-khzs-

Moje máma

Všichni ve vaší rodině možná zkouší držet domácí násilí jako tajemství. Tvoje máma si může myslet, že nevíš, co se děje. Možná se tvá máma, stejně jako ty, cítí rozrušená a má strach. Možná má tvoje maminka obavy, že když ti bude říkat o násilí, ještě více tě vyleká. Tvoje maminka neví, na co myslíš, netuší, co vidíš a slyšíš, netuší, jaké prožíváš pocity. Řekni jí o svých pocitech, když si spolu budete povídat, budete se cítit oba lépe.

I když tě napadlo, že za násilí může máma, protože kdyby dělala co po ní táta chce a neodporovala mu, pak by se nerozčílil a neublížil jí. Pamatuj si ale , že domácí násilí není selháním tvé mámy. Jestliže je zraněná a vystrašená někým silnějším než je sama, pak je pro ni velmi těžké násilí zastavit. Za násilí může jen ten, kdo se ho dopouští.

Toto některé děti řekly o násilí:

"Děti se kvůli tomu cítí smutné a rozrušené, ale oni předstírají, že je všechno v pořádku."

"Cítíš se mizerně a sám."

"Cítíš se zdrcený a vystrašený, že bude máma zase zraněná."

S násilím se může setkat každý. Být u situace, kdy byla maminka zbita nebo jí táta nebo partner nadával a urážel, je velmi těžké. Možná nevíš, jak se zachovat a jsi zmatený/á, hlavně pokud se násilí dopouští někdo, koho máš rád/a a koho má ráda i maminka.

Když zažíváš ve své rodině domácí násilí, máš různé pocity, cítíš se:

Může také:

Je normální mít takové pocity, pokud u vás doma dochází k domácímu násilí.

Projevte své pocity.

Je důležité začít si uvědomovat své pocity - ty dobré i špatné. Lásku, vztek, strach, smutek... Své pocity se naučte pojmenovat a dávejte je najevo, i když se to může zdát těžké. Zadržování pocitů uvnitř vede k napětí, které narůstá a může být zraňující.

-khzs-

Když táta bije mámu

Každé dítě má svůj domov.

Je to místo, kde máš své věci, rodiče, sourozence.

Domov by pro tebe měl znamenat jistotu, pohodu a bezpečí.

Je normální, když spolu rodiče občas nesouhlasí, když se hádají.

Někde ale dochází i k násilí. Domov pak není bezpečným místem.

Možná je to i Tvůj případ...

Stává se to u vás doma?

Jestliže se něco z toho a nebo úplně vše stává u vás doma, pak zažíváš domácí násilí.

-khzs-

Není to tvoje vina

Možná tě napadlo, že za násilí můžeš ty. Protože kdybys měl včas napsané úkoly, uklidil/a si, neodmlouval/a, táta by se nerozčílil, nerozbíjel by věci, nenadával by mámě a neuhodil by jí.

Možná tě napadlo, že za násilí mohou sourozenci. Protože kdyby si uklidili a byli hodní, vaši by se nehádali...

Násilí nikdy není tvá vina, ani vina tvých sourozenců a ani mámy. Za násilí může jen ten, kdo se tak chová.

Někdy děti cítí, že se musí postavit na obranu dospělých, které mají rády. Je to normální pocit, ale nemůžeš změnit způsob chování dospělých ani zastavit násilí.

Děti nikdy nemají vinu za domácí násilí. Dospělí mají někdy dvě tváře. Ta jedna je milá, směje se, je laskavá, tu máš rád/a, ale ta druhá tvář je někdy zlá, nadává, té se bojíš. Za násilí nejsi odpovědný ty, ale dospělý, který se ho dopouští.

Ty, tví sourozenci i tvoje máma máte právo cítit se doma bezpečně a šťastně.

-khzs-

Krizová telefonická linka

Je mnoho lidí, kteří mohou pomoci tobě a tvé mámě. Pracovníci telefonických krizových linek si každý den povídají s dětmi o tom, co je doma trápí - budou naslouchat a rozumí tomu, co se doma děje.

Můžeš s nimi hovořit o tom, jak se cítíš a ptát se jich na pomoc nebo radu. Tvá máma může volat tato telefonní čísla pro pomoc také. Pamatuj - nejlepší věcí pro vás oba je s někým si promluvit.

Když vyhledáme pomoc: Kdo je to "sociální pracovnice (pracovník ) "?

Jestliže se v rodině děje něco špatného, nebo se rodiče rozvádějí, má sociální pracovnice na starost to, aby Ti nebylo ubližováno, bude hledat to nejlepší řešení pro Tebe i Tvé sourozence. Potřebuje znát pravdu o tom, co se doma děje, pak Ti může opravdu pomoci.

-khzs-

Jak nám můžete pomoci CDN-KHZS

Velmi častou formou přímé pomoci je finanční dar. Díky němu může CDN-KHZS, plnit své poslání na území České republiky, tedy UMOŽNIT DĚTEM, občanům, UČINIT INFORMOVANÉ ROZHODNUTÍ o domácím násilí a jiným špatným jevům.

Toto spočívá především v organizaci a realizaci bezplatných přednášek, přednášek o domácím násilí, organizaci informačních kampaní propagujících život bez domácího násilí, a v šíření informačních a vzdělávacích materiálů o DOMÁCÍM NÁSILÍ.

Dárcovství může být činěno jednorázově či pravidelně. Často vyhledávaným způsobem pravidelné podpory je stanovení měsíčního příspěvku, který je v určitých časových intervalech (např. jednou za měsíc) posílán na kmenový účet KHZS.

Bankovní transparentní účet u FIO banky a.s., ve Žďáře nad Sázavou.

2700461202/2010 CZK v České Republice

2700461202/8330 EURO ve Slovenské Republice

IBAN účtu: CZ2020100000002700461202

BIC kód: FIOBCZPPXXX

Pravidelný či jednorázový dárce má vždy nárok na doklad o daru formou Darovací smlouvy, kterou KHZS bezodkladně vystaví poté, co je předmětná částka poukázána na kmenový účet a současně jakmile mu dárce o sobě poskytne základní údaje pro její vystavení.

- navázat s dárcem otevřenou, upřímnou diskusi o záměrech podpory - zajistit maximální efektivitu přerozdělených prostředků- dle výše daru prodiskutovat s dárcem a vyhovět mu při přerozdělování jeho prostředků - tzv. adresné pomoci

- poskytnout dárci zpětnou vazbu, jak konkrétně bylo s jeho prostředky naloženo.

K získaným prostředkům se chováme jako správce svěřeného finančního daru, nikoli jako majitel. Proto nám velmi záleží na tom, aby dárce mohl ovlivnit směr podpory, který je plně v souladu s našimi stanovami a prioritami.

-khzs-

Zásady poskytovaných služeb

• Služby CDN-KHZS, jsou poskytovány ZDARMA.

• Pracovníci CDN-KHZS jsou vázáni mlčenlivostí.

• Bez souhlasu ohrožené osoby domácím násilím nejsou poskytovány informace žádným jiným institucím mimo soudu. Poskytnuté informace jsou chráněny proti zneužití.

•Na poskytované služby mají nárok všichni klienti starší 16 let bez rozdílu pohlaví, věku, národnosti, sociálního postavení, vyznání, či sexuální orientace.

• Služby jsou poskytovány se souhlasem uživatele.

• Pracovníci CDN-KHZS garantují uživatelům služeb profesionální přístup.

Práva uživatelů služby CDN-KHZS

Využívat službu dobrovolně.

Možnost kdykoliv službu přerušit bez udání důvodu.

Možnost o službu CDN-KHZS znovu požádat.

Respekt pracovníků k rozhodnutí uživatele služby.

Možnost anonymního vystupování.

Možnost vyjádřit se ke způsobu poskytování služby.

-khzs-

Poslání a cíl

Posláním CDN-KHZS, je umožnit osobám ohroženým domácím násilím a nebezpečným pronásledováním v kraji VYSOČINA i v ČR, dosáhnout na možnost ukončení násilného chování. Poskytujeme odbornou pomoc a podporu v sociální, psychologické a právní oblasti.

Cílem CDN-KHZS, je napomáhat uživateli vyřešit krizovou životní situaci a pomoci mu vrátit se k běžnému životu bez násilí.

Cílová skupina

Cílovou skupinou CDN-KHZS, jsou všechny osoby starší 16 let ohrožené násilným chováním ze strany osob blízkých nebo osob žijících s nimi ve společném obydlí.

Vyhledat naši pomoc mohou jak oběti domácího násilí, tak jejich příbuzní a známí, kteří chtějí vědět jak postupovat v krizové situaci.

CDN-KHZS, se také zabývá stalkingem (nebezpečné pronásledování) v návaznosti na předchozí domácí násilí ve vztahu.

Stalking patří mezi trestné činy narušující soužití lidí a je upraven v § 354 - Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.

Jeho skutková podstata spočívá v tom, že někdo jiného dlouhodobě pronásleduje, např. vyhledává jeho osobní blízkost nebo ho sleduje, vytrvale jej kontaktuje (písemně, ale i prostřednictvím mobilu či e-mailu), omezuje jej v jeho obvyklém způsobu života, za účelem kontaktu zneužije jeho osobních údajů či jemu nebo osobám blízkým dokonce vyhrožuje ublížením na zdraví nebo jinou újmou. To vše za podmínky, že vyhrožování v pronásledované osobě vzbudí důvodnou obavu o život nebo zdraví.

-khzs-

Dlouhodobý stres, který se s násilím v rodině pojí, způsobuje také vyčerpanost a kolísavost pozornosti. Tak se může stát, že i výborný žák či žákyně podává v různých vlnách horší výsledky.

Děti často reagují na traumatické a náročné situace tzv. regresí. Znamená to, že se vrací k již překonaným vývojovým obdobím. V praxi to může znamenat to, že se u dítěte, které již dobře vyslovovalo, objeví znovu dětská patlavost nebo začne koktat, dítě, které již zvládalo veškeré hygienické návyky se začne pomočovat apod.

Také za šikanou a agresivitou mezi vrstevníky se často skrývá historie násilí v primární rodině. Děti nemusí agresivitu obracet jen vůči svým spolužákům nebo sourozencům. Nikoli neobvyklé je, že ji namíří samy proti sobě. Takové chování může mít podobu sebepoškozování (vytrhávání vlasů, řezání, škrábání do krve, vpichování různých předmětů do kůže apod.) nebo sebevražedných myšlenek či pokusů.

Děti, které jsou vystaveny velkému stresu či násilí mohou reagovat tak, že jejich emoční reakce na týrání vymizí, děti své emoce jakoby odštěpí. Prožívat jakékoli emoce je pak velmi obtížné. Děti, které jsou vystaveny násilí mezi rodiči na tuto situaci reagují podobnými symptomy, jako děti, které jsou samy týrány a zneužívány. Strach a bezmoc totiž zažívají i ty děti, které násilí "jen vidí nebo slyší".

Podle čeho poznám, že se něco děje?

Děti a dospívající, kteří jsou vystaveni násilí v rodině mohou vykazovat některé z následujících znaků. Jedná se o takzvané nespecifické symptomy, což znamená, že se vyskytují u dětí z rodin s domácím násilím, ale nejen u nich:

Následující charakteristiky jsou již specifické pro různé formy násilí. Obvykle se vyskytují v kombinaci s některými z nespecifických symptomů, ať už se jedná o projevy v prožívání dítěte nebo chování.

Specifické symptomy sexuálního zneužívání:

Role učitele v této situaci:

Po prvním hovoru a otevření se dítěte s touto problematikou je vhodné zbavit se pocitu, že musím okamžitě zasáhnout (odloučit dítě od rodiny, kde se vykytuje násilí). Důležité je napomoci dítěti se zbavit jeho břemene. Učitel/ka by měl/a zasáhnout v okamžiku, kdy zjistí, že sociální pracovnice/k Oddělení Sociálně Právní Ochrany Dětí (OSPOD) situaci neřeší a nadále dochází k násilí v rodině. Jako každý občan má i učitel (ředitel školy) povinnost oznámit podezření na sociálně právní ochranu dětí a na policii. Než ale dojde k zásahu do rodiny, je nutné znát mechanismus domácího násilí.

Dítě můžete podpořit např. tím, že mu sdělíte, že:

Pokud jste si všimli některých signálů naznačujících, že by mohlo být dítě ohroženo násilím v rodině nebo Vám dítě tuto skutečnost přiznalo, je důležité, abyste zjistili, zda dítěti hrozí bezprostřední nebezpeční nebo opakování násilí. K tomu je potřeba znát i historii násilí v rodině, minimálně poslední incident.

Klaďte dítěti otevřené otázky, které umožňují, aby Vám svými slovy popsalo, co se stalo:

Při kontaktu školy s rodinou žáka může dojít asi k největším chybám a omylům. V případě domácího násilí nesmí nikdy dojít ke konfrontaci celé rodiny společně a zcela nevhodné je jako s prvním hovořit s rodičem, který se pravděpodobně dopouští doma násilí. Pokud dojde k takové situaci, je vzhledem k dynamice domácího násilí velmi pravděpodobné, že oběť násilí i dítě budou za nežádoucí chování (zveřejnění násilí) potrestáni.

Nejdůležitější v této situaci je bezpečí dítěte a oběti násilí. Pokud dojde k chybám v intervenci, nebude pravděpodobně oběť chtít situaci dále řešit a dále již problematiku násilí otevřít. Nesprávná intervence do rodiny může vést i k dalšímu napadení oběti a jejímu ohrožení.

Poskytujeme

• Odbornou přechodnou pomoc osobám ohroženým domácím násilím zejména v souvislosti s policejním vykázáním násilné osoby ze společného obydlí.
• Zprostředkování následné pomoci zejména sociální, zdravotní, psychologické a právní povahy.
• Poskytování bezprostřední individuální psychologické a sociálně právní pomoci.
• Kontaktování osoby ohrožené domácím násilím v případě, že došlo k vykázání násilné osoby ze společného obydlí Policií ČR.

Sociální poradenství:

• Sestavení bezpečnostního plánu
• Hledání možností, jak se zachovat v obtížné situaci a bezprostředně po opuštění násilné osoby
• Pomoc zorientovat se v systému sociálních služeb
• Zprostředkování návazné služby nebo předání kontaktu - např. psycholog, psychiatr, právník, azylové ubytování, rodinná a manželská poradna...
• Možnost doprovodu na úřady, policii apod.

Právní poradenství:

• Individuální konzultace s právníkem - otázky ohledně majetkových poměrů, problematika rozvodu aj.
• Pomoc při sepsání Návrhu na předběžné opatření
• Pomoc při sepsání žaloby o rozvod, na vyklizení bytu a jiné návrhy.

Psychologické poradenství:

• Individuální konzultace s psychologem - tato služba je poskytována jednorázově nebo dlouhodobě dle potřeb a možností klienta a možností psychologa
• Skupinová relaxační odpoledne pro oběti domácího násilí vedené psychologem

-khzs-

Domácí násilí

Každý rok jsou tisíce dětí vystavené násilí: doma, ve školách, prostřednictvím médií. Řada dětí zažívá domácí násilí - v ČR, během svého života zažije násilí ze strany svého partnera 38 % žen. Nejčastěji jsou násilím zasaženy ženy na mateřské dovolené a ženy ve věku 30 - 44 let, tedy ženy, které mají doma školní děti. Bohužel v rodinách, kde k násilí dochází, jsou děti svědky násilí více než v 90 procentech případů, fyzicky na své děti útočí 40 - 60 procent násilných otců.

Tyto děti jsou ovlivněny již samotným svědectvím násilí - násilné vzorce chování si přenášejí do dalšího života a kontrolu a moc, která je při násilí uplatňována, berou jako samozřejmé prostředky sociální komunikace. Mezi českými školami nebyl podobný průzkum veden, ale například v každé kanadské škole je přibližně 3 až 5 dětí ve třídě vystavených domácímu násilí.

Děti z rodin, kde dochází k násilí, jsou ohroženy psychicky i emocionálně. Pokud jde o školní výsledky, je u těchto dětí pravděpodobné, že je zasažena jejich schopnost koncentrace, mohou se mentálně zpožďovat a přestávají stačit ve výuce vrstevníkům. Mohou si přenášet násilné vzory chování do vztahů s vrstevníky - ať už toho kdo šikanuje či terorizuje okolí nebo toho, kdo se stává potenciální obětí.

Včasná identifikace domácího násilí v rodině žáka a studenta může vést k dřívější a efektivnější podpoře a intervenci pro děti a jejich rodiny. Učitel je v ideálním postavení: může identifikovat potíže studenta a žákovi může pomoci otevřít téma násilí, vyrovnat se s prožitými traumaty, intervenovat v jeho prospěch. Intervence založená na škole a preventivní iniciativy mohou snižovat rizikové faktory pro žáky. Učitelé ale musí vědět, jak v takových případech postupovat, aby nevhodně nezasáhli do rodiny a násilí nebezpečně neeskalovalo tak, že by byl ohrožen jak žák, tak rodič - oběť násilí.

Identifikovat rodinu, kde dochází opakovaně k násilí nemusí být jednoduché, protože pachatelé mívají dvojí tvář. Zcela jinak se chovají doma a jinak na veřejnosti. Okolí by mnohdy vůbec neřeklo, že ten slušný pán by doma mohl někoho ponižovat, vyhrožovat, nebo bít. I oběti se mnohdy snaží navenek působit tak, jako že se nic neděje, protože se za násilí stydí. Násilí v rodině se tak stává tajemstvím, jakýmsi tabu, o kterém nikdo, včetně dětí, nehovoří.

Změny v chování

Každé dítě reaguje na násilí v rodině a týrání jiným způsobem. Pokud dítě znáte delší dobu a všimnete si změn v chování a prožívání dítěte, může to být důležitým signálem toho, že se něco děje. Děti, které jsou aktivní, společenské a komunikativní se mohou stáhnout a být zamlklé, bojácné, vyhýbající se přímému kontaktu. Naopak děti, které byly spíše stažené, samotářské, tiché, mohou překvapit častým vyrušováním, výbušností a podrážděností.

-khzs-

Co říkají děti, které žily s domácím násilím:

"Zůstaň klidný - nesmíš se nikdy nechat do toho zaplést." (kluk, 12)
"Řekni to někomu, komu věříš." (dívka, 8)
"Řekni mámě o svých pocitech, není to její vina." (kluk, 10)
"Řekni mámě, ať mluví s někým dalším - jsou tu lidé, kteří umí pomoci." (kluk, 11)

Můžeš mít pocit, že musíš něco udělat, aby násilí skončilo, že musíš ochránit mámu. Některé děti křičí, brečí. Násilí se tak nezastaví, jen na chvíli přeruší. Navíc je to velmi nebezpečné: můžeš být zraněn/a.

Nikdy se nepleť do hádek a pranic dospělých. Není to Tvoje věc. Snaž se chránit a případně zavolat pomoc.

Co dělat v nouzi?

Když vidíš a nebo slyšíš násilí mezi rodiči, tak máš strach a nebo vztek a chceš násilí zastavit. Ale pozor! Připlést se doprostřed konfliktu a chtít rodiče zastavit je nebezpečné. Můžeš být zraněn/a. Proto zůstaň co nejdále od násilí!

Jestliže je násilí skutečně zlé, je velmi důležité, abyste ty a nikdo další doma nebyli zraněni.

Je několik možností jak zůstat v bezpečí a ochránit se před násilím:

Když pomine nebezpečí útoku:

Jestliže ti první nebo druhý člověk, se kterým mluvíš, nedokáže pomoci, nevzdávej to, dokud nenajdeš někoho, kdo tobě a tvé rodině může pomoci cítit se bezpečně a šťastně.

-khzs-

CDN-KHZS=Centrum Domácího Násilí - Klubovní Hnutí z.s.

CDN-KHZS=Centrum Domácího Násilí - Klubovní Hnutí z.s., je rozloženo do 3 kategorií, a to:

CDN-KHZS=Centrum Domácího Násilí - Klubovní Hnutí z.s., pro rodinné a partnerské vztahy je zařízením sociálních služeb, poskytující odborné sociální poradenství a služby sociální prevence. Jedná se o organizaci s právní subjektivitou zřizovanou KHZS.

CDN-KHZS=Centrum Domácího Násilí -Klubovní Hnutí z.s., pro rodinné a partnerské vztahy tvoří tři samostatná pracoviště poskytující sociální služby, které svým charakterem na sebe úzce navazují.

Poradenství

CDN-KHZS=Centrum Domácího Násilí - Klubovní Hnutí z.s. poskytuje odborné poradenství a pomoc osobám, které se ocitly v obtížné životní situaci, řeší osobní, rodinné a jiné vztahové problémy a nejsou schopny tuto situaci zvládat vlastními silami. Služby poradenství jsou poskytovány na pracovištích.

Intervence

CDN-KHZS=Centrum Domácího Násilí - Klubovní Hnutí z.s. nabízí své služby osobám ohroženým domácím násilí ze strany osoby blízké či osoby žijící s nimi ve společném obydlí. Služby Intervence jsou poskytovány na pracovištích.

Náhradní rodinné péče

CDN-KHZS=Centrum Domácího Násilí - Klubovní Hnutí z.s., nabízí své služby pěstounským či osvojitelským rodinám prostřednictvím poradenství, doprovázení, terapie a vzdělávání. Dále také zájemcům o všechny typy náhradní rodinné péče. Služby náhradní rodinné péče jsou poskytovány na pracovišti .

Všechny služby jsou poskytovány bezplatně, nestranně, diskrétně, nezávisle a s individuálním přístupem ke klientovi.

-khzs-

Jednou z nejúčinnějších forem prevence vzniku domácího násilí je zvyšování povědomí široké a odborné veřejnosti o tomto společenském jevu.

Z výše uvedených důvodů CDN-KHZS, nabízí možnost vedení přednášek a besed na téma domácí násilí, které jsou vždy zacílené na konkrétní cílovou skupinu. Přednášky a besedy jsou organizovány pro širokou i odbornou veřejnost v rámci kraje VYSOČINA.

CDN-KHZS, nabízí následující programy:

1. Besedy o domácím násilí - zaměřené na konkrétní řešení případů a praktické informace o domácím násilí.
2. Přednášky o domácím násilí - zaměřené na podrobné rozpoznání znaků, forem domácího násilí a způsobů pomoci osobám ohroženým domácím násilím.
3. Prezentace činnosti CDN-KHZS v kraji VYSOČINA.

V případě zájmu nebo potřeby podrobnějších informací se na nás obraťte!

Při volbě programů prevence domácího násilí je důležité vycházet z míry intenzity domácího násilí (v literatuře je zmiňováno tzv. "všední násilí", "menší násilí" nebo "chronicky závažné násilí") a jeho typu (např. zda se násilná osoba chová agresivně pouze v rodině nebo i ve společnosti). Všechny zmíněné druhy domácího násilí mají různé příčiny vzniku, proto vyžadují i rozdílný přístup k prevenci.

Podstatou prevence zaměřené na domácí násilí je především snaha podstoupit kroky, které sníží jeho výskyt. Děje se tak především formou zamezení vzniku okolností vedoucích k propuknutí násilí ve vztahu s blízkou osobou. Cílem primární prevence domácího násilí tedy není zabránit jednotlivcům páchat násilné trestné činy, ale především má za cíl snížit riziko tohoto chování v celé populaci.

Výsledkem primární prevence domácího násilí by mělo být celkové snížení tohoto jevu ve společnosti, přestože někteří jedinci se budou nadále chovat násilnicky.

-khzs-

Pro rodiče

Nejméně každá desátá studentka v ČR, ve věku 17 - 22 let už zažila násilí ve vztahu. Třetina teenagerů zná nejméně jednoho studenta nebo studentku, kteří byli obětí násilí ve vztahu. Podle zahraničních výzkumů si 81 % rodičů si myslí, že násilí ve vztahu není problém. Většina rodičů (54 %) připouští, že nehovořili se svými dětmi o násilí ve vztahu.

Většina teenagerů se nerada svěřuje rodičům a dalším dospělým nebo i vrstevníkům s napadením, sexuálním zneužitím, znásilněním. Mají strach, že jim bude to, co se událo, kladeno za vinu. Mají strach z kritických poznámek, posměšků, nedůvěry.

Mnohé oběti si velmi často dávají vinu samy sobě: "Neudělala jsem... a tak si za to můžu sama." Rodiče, vychovatelé a další, komu se mladí lidé svěří, musejí vždy zdůraznit, že v každém případě je vždy vinen jen a jen pachatel. Teenageři musejí vědět, že mají okolo sebe lidi, ke kterým se mohou s důvěrou obrátit. Dospělí se jim musejí naučit podat pomocnou ruku bez jakýchkoli výčitek či mentorování ("Vidíš já jsem ti říkala...!" )

Povídáte si se svými dětmi?

Mluvíte s dětmi o vztazích? O tom, jaký je rozdíl mezi tím někam si spolu vyjít a být k někomu vázán? Jak dlouho spolu páry teenagerů zůstávají? Mají k sobě nějaké závazky? Hovoří děti mezi sebou o svých pocitech k příteli/přítelkyni? Jsou nějaké věci, které kluci chtějí a dívky ne? Jestliže si váš teenager myslí, že po týdnu chození jsou dva lidi svázáni po zbytek střední školy, pak se můžete nenápadně zmínit o tom, jak dlouho trvá, než jsou si dva lidé emocionálně a intimně blízcí. Můžete také zjistit, že má váš teenager jiné představy o rolích žen a mužů. Pokud chcete, aby se váš teenager otevřel, zkuste uvést příklady. Na nich máte šance definovat "násilné chování" a "násilí" a srovnat svou definici s definicí vašeho teenagera. Můžete být překvapeni, jak se vaše pohledy budou lišit.

Co můžete ještě udělat pro své děti?

Dívky a chlapci se nerodí s tím, že vědí, co je správné a špatné chování. Jsou to rodiče, kdo jim může pomoci nastavit určité hranice realistických očekávání pro události, jako jsou schůzky, vztah, rande, ještě než skutečně začnou. Záleží ovšem na tom, jaké modely a vzkazy dětem předáváte. Zamyslete se nad tím, čeho si ceníte ve vztazích.

Co očekáváte, že dělají muži a ženy. Jak se mohou lidé chovat, když s něčím nesouhlasí? Jak se dělají rozhodnutí ve vztahu? Jak může být moc rozdělena mezi dva lidi? Zejména mladé dívky (i ještě než jim je -náct) se dívají na schůzky velmi romanticky. Doufají, že jejich vztahy budou naplněny jen s potěšením a štěstím jejich partnera. Podpořte jejich očekávání, ale buďte realističtí a mluvte i o špatný věcech, které se mohou stát. Předejte jim jasný vzkaz: násilí nelze nikdy akceptovat.

Proč mě moje dcera neposlouchá?

Násilí v teenagerských vztazích spočívá v kontrole, stejně tak jako ve vztazích dospělých. Je mnoho důvodů, proč není snadné vztah ukončit.

Je třeba vzít v úvahu dynamiku násilného vztahu: příčinou násilí je moc a kontrola, kterou partner uplatňuje ve vztahu, žárlivost, jeho nejistota, zlost, malé sebevědomí.

Vaše dcera zůstává, protože se může cítit s partnerem svázána, žije stále v naději, že se věci zlepší, že "láska vše překoná" nebo že ji partner nenechá odejít, ublíží jí, bude ji pronásledovat. Může mít malou sebedůvěru, pocit, že je chycená v pasti.

-khzs-

Se svými dětmi musíme hovořit o vztazích. O zdravých vztazích, jak je rozvíjet, jak rozpoznat násilí a jak se mu bránit. Záleží i na tom, jaký druh rolí a chování svým dětem předáváme.

Je velká pravděpodobnost, že vaše dítě s někým chodí - možná je vztah vážnější, než si myslíte. Tři čtvrtiny studentů mezi 17 - 22 lety v ČR a 89 % teenagerů ve světě mezi 13 a 18 lety už mělo nějaký vztah. A každý třetí teenager zažívá ve svém vztahu násilí. I když se vám to může zdát jako nevinná "dětská láska", tyto vztahy mohou být neuvěřitelně intenzivní. Vaše děti jsou velice zranitelné násilím - mnohem více než dospělí. I když se vám to třeba nelíbí, že má vaše dítě romantický nebo sexuální vztah, musíte svým teenagerům rozumět a akceptovat realitu. Nezalekněte se tématu násilí ve vztahu a komunikujte s dítětem.

Vztahové násilí je častěji vnímáno jako "záležitost dívek" a mnoho rodičů chápe nutnost hovořit se svými dcerami o tom, jak si zajistit bezpečí. Ale každý násilný vztah má oběť a násilníka - a většinu násilníků tvoří muži. Důležité je hovořit se syny o zdravých vztazích právě tak, jak hovoříme se svými dcerami.

Když dojde k násilí ve vztahu, často reagujeme, až když se událo. Je nutné se ale zaměřit na prevenci násilí ještě dříve, než začne. Všichni, kdo mají vliv na mladé lidi (rodiče, přátelé, učitelé, poradci), musejí hovořit o násilí, zejména když vidí, že chlapci mají tendenci používat kontrolující chování ve vztahu se svou přítelkyní. Důležitou roli mají rodiče dospívajících synů. Pokud mají podezření, že jejich syn týrá svou přítelkyni, je důležité, aby problém se synem otevřeli a pojmenovali. Je důležité hledat řešení a pomoc co nejrychleji.

Varovné signály

Rozhoduje váš syn ve svém vztahu o všem, počínaje tím, jaký film uvidí a kam půjdou? Má zastaralé představy o genderových rolích, které podceňují ženy ? Slyšeli jste ho napadat, kritizovat nebo hrozit své přítelkyni? Nikdo nechce nálepkovat vašeho syna jako násilníka, ale nedívejte se stranou, když zachytíte varovné signály.Není snadné rozpoznat násilí ve vztahu. Násilník bývá překvapivě často pro okolí a speciálně pro rodiče přímo okouzlující.

Na co dát pozor:

Dcera omlouvá jeho chování.

Dcera ztratila zájem o aktivity, které měla dříve ráda.

Přestala se scházet s přáteli a rodinou a je více a více izolovaná.

Když jsou spolu, on ji nehezky oslovuje a snižuje ji před ostatními.

Její partner se chová extrémně žárlivě, když si jí někdo všímá, speciálně jiní kluci.

On říká vaší dceři, že vy, (její rodiče) ji nemáte rádi.

On ji neustále kontroluje, volá a snižuje, chce vědět, s kým a kde byla.

Ona příležitostně zmíní jeho násilné chování, ale odbude to, vysměje se tomu jako vtipu.

Vidíte projevy násilí, udeření, ničení věcí.

Ona má nevysvětlitelná zranění nebo vysvětlení, která nedávají smysl.

Stopy indikující zkušenost s násilím

fyzické stopy po násilí

záškoláctví, zanechání studia

rychlé změny nálad a a změny chování

užívání drog a alkoholu

smutek a lhostejnost

izolace

-khzs-

Jak s teenagery hovořit?

Pokud se vám dcera svěří

Jak budete reagovat, jestliže vám dcera řekne, že ji její přítel bije a napadá? Vaše rodičovské instinkty vám asi řeknou, že to zastavíte sami, půjdete mu to oplatit a zbijete ho také? Nebo můžete cítit vinu, obviňovat se, že jste neviděli problém dříve a že jste nevychovali dceru, aby byla silná a imunní k takovému nebezpečí. Než uděláte nějakou akci: STOP. Naberte dech a pamatujte si, o koho tu jde - ne o vás, ale o vaši dceru. Dejte dceři najevo, že je milovaná. Řekněte jí: "Jsem ráda, že jsi mi to řekla. Děkuji, že jsi se na mě obrátila. Můžeš mi to říci kdykoli." Počítejte s tím, že ukončení vztahu nějaký čas trvá a může být ještě těžší, pokud došlo k násilí. Ačkoli to můžete cítit jako frustrující, nezakazujte jí vidět přítele. To by spíše znamenalo, že se vám přestane svěřovat s problémy. Ona je ta, kdo se musí oddělit ze vztahu, ne vy. Zeptejte se jí: "Co můžeme udělat, abychom ti pomohli?" Otázka nemusí mít odpověď, ale dcera potřebuje cítit podporu. Případně jí pomozte najít poradenství specializující se na násilí ve vztahu a pokračujte v podpoře: buďte milující, otevření a nesuďte.

Když se vám svěří syn

Jestliže se vám syn svěří s tím, že se dopouští násilí ve vztahu, potřebuje také podpořit. Je to stejné jako s dcerou, dejte mu najevo, že jej milujete a nemyslíte si, že je "strašný člověk". Buďte ale pevní v tom, že mu dáte jasně najevo, že své chování musí změnit. Nabídněte mu, že najdete někoho, kdo mu poskytne poradenství. Ptejte se a poslouchejte, proč si myslí, že do vztahu vnesl násilí.

Část odpovědnosti může být i na vás, pokud jste mu vštípili myšlenky o mužích a ženách, které mohly mít vliv na jeho násilné chování. Dejte mu najevo, že za vámi může přijít a hovořit kdykoli beze strachu z potrestání.

Popovídejte si s ní, poslouchejte, ale nesuďte ji, ani jí nenařizujte vztah ukončit. Musí ukončit vztah sama.

Nehledejte za ni řešení, ale nabídněte se, že jí pomůžete případně vyhledat pomoc.

Pokud budete naléhat na ukončení vztahu, dcera s vámi může přestat komunikovat, může vzdorovat a přestane se vám svěřovat.

Potřebuje cítit vaši podporu. Podělte se o svou obavu klidným a konstruktivním způsobem.

Respektujte její volbu a v každém případě jí nechejte dveře otevřené...

Pokud se pokouší vztah ukončit, pomozte jí vytvořit bezpečnostní plán.

Řešte svou frustraci tak, aby dceru nezasáhla.

-khzs-

KOMPLEXNÍ PRÁCE NAŠICH PRACOVNÍKŮ S RODINOU

Pracovníci se zaměřením na komplexní práci s rodinou pomáhají klientům především s řešením neurovnaných rodinných vztahů (mezi rodiči a dětmi, mezi rodiči navzájem), s navázáním klientů na vzdělávací instituce, zajištěním pomoci osamělým matkám s dětmi, s navázáním kontaktů rodičů s dětmi v ústavní výchově apod.

Služba je určena všem lidem, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci, nemají dostatek informací a trpí neznalostí svých práv, povinností a dostupných služeb. Pracujeme s klienty, kteří chtějí své problémy řešit a do jejich řešení se aktivně zapojit. Tato pomoc rodinám s dětmi spočívá především v sepsání potřebných návrhů k soudu, v napsání žádostí na příslušné instituce, ve vyplnění formulářů apod. Klienty doprovázíme na úřady a jiné instituce, pomáháme navazovat spolupráci s institucemi (úřady, školami, ). Dále klientům pomáháme vysvětlit obsah úředních rozhodnutí a soudních listin, zorientovat se v jejich právech a povinnostech.

Jakými zásadami se při své práci řídíme

Nás program se při poskytování služby rodinám řídí následujícími zásadami|:

Nezávislost - pracovník postupuje nezávisle na svých pocitech, postojích, názorech a nezávisle na postojích jiných subjektů, které by mohly mít zájem na výsledku případu

Nestrannost - pracovník přistupuje ke klientům bez jakékoliv předpojatosti / nenechá se ovlivnit třetí stranou/

Diskrétnost - pracovník je vázán mlčenlivostí o všech osobních skutečnostech, které se během spolupráce s klientem dozví, respektuje soukromí klienta. Výjimku tvoří případy podléhající ohlašovací povinnosti upravené v trestním zákoně.

Odbornost - pracovník má pro svou pracovní pozici příslušné vzdělání a dbá na průběžné zvyšování své kvalifikace.

Bezplatnost - pracovník poskytuje službu bez nároku za odměnu ze strany klienta.

Respektování volby klienta - pracovník respektuje právo klienta vybrat si řešení svého problému.

Zvyšování kompetencí - pracovník vede klienta k tomu, aby se během vzájemné spolupráce naučil dovednostem a získal znalosti k tomu, aby se do stejné situace napříště nedostal, anebo aby jí byl alespoň schopen efektivně řešit sám.

Jednání v souladu se zákonem - při poskytování služby postupuje pracovník za všech okolností v souladu s platnými zákony.

POMOC PĚSTOUNSKÝM RODINÁM

Pomoc a podporu pěstounských rodinám poskytujeme od roku 2013 na základě novely zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, která klade důraz na rozvoj náhradní rodinné péče a celkově zvyšuje podporu pěstounské péče.

Rovněž také přesněji vymezuje práva a povinnost pro osoby pečující (pěstouny a poručníky) a pěstouny v evidenci. Pro pěstounské rodiny v praxi to znamená, že musí mít uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče s naší organizací, a následně tak mají právo na pomoc a podporu svého klíčového pracovníka.

Pomoc a podpora z naší strany spočívá především v naplňování práv a povinností pěstounů vyplývajících z dohod o výkonu pěstounské péče, a to především v těchto oblastech:

pomoc při zajištění osobní péče (v době nemoci, narození dítěte, úmrtí osoby blízké, vyřízení nezbytných osobních záležitostí)

zajištění celodenní péče (pro dítě starší 2 let, v délce alespoň 14 dní v kalendářním roce)

zprostředkování psychologické, terapeutické či jiné odborné pomoci

pomoc s rozvíjením vztahů dítěte s osobami blízkými

zajištění vzdělávání (bezplatně, rozsah 24 hodin v průběhu 12 po sobě jdoucích měsíců)

spolupráce s pracovníkem, který sleduje vývoj dětí

Cílová skupina

Naše služba je určena všem lidem, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci, nemají dostatek informací a trpí neznalostí svých práv, povinností a dostupných služeb. Pracujeme s klienty, kteří chtějí své problémy řešit a do jejich řešení se aktivně zapojit.

Služby klientům

Tato pomoc rodinám s dětmi spočívá především v pomoci sepsání potřebných návrhů k soudu, v napsání žádostí na příslušné instituce, vyplnění formulářů apod. Klientům nabízíme doprovod na úřady a jiné instituce / úřady, školy, dětské domovy, výchovné ústavy/ jednání v jejich zájmu, zprostředkování dalších služeb. Dále klientům nabízíme pomoc s vysvětlením obsahu úředních rozhodnutí a soudních listin, zorientovat se v jejich právech a povinnostech. Tyto služby nabízíme prostřednictvím intervencí jako je kontaktní práce, poradenství, pomoc s listinami, jednání s institucemi v zájmu klienta, doprovod apod.

Jak podat stížnost nebo návrh na zlepšení služeb

Pro zajištění kvalitních služeb z naší strany jsou důležité Vaše návrhy na zlepšení služeb nebo stížnosti vztahující se k naší práci. Za kvalitu a způsob poskytování nabízených služeb zodpovídá vedoucí programu Komplexní práce s rodinou. Ten také pravidelně kontroluje a hodnotí, zda je služby poskytována kvalitně a z případných nedostatků vyvozuje opatření.

Návrhy na zlepšení služeb nebo stížnosti na práci vedoucího programu přes e-mail: info@khzs.cz

Podat je můžete:

Písemně poštou na adresu KLUBOVNÍ HNUTÍ z.s., (Zapsaný Spolek) neziskový spolek pro rozvoj zájmových klubů dětí a mládeže v ČR. Dolní 17/3, Žďár nad Sázavou 1 PSČ: 59101

Písemně do poštovní schrány organizace umístěné na vstupních dveřích organizace

E-mailem: info@khzs.cz

Lhůta pro vyřizování stížnosti je maximálně 30 dnů. Pokud uvedete své jméno a adresu, vždy obdržíte písemnou odpověď. V případě oprávněné stížnosti obsahuje odpověď popis nápravných opatření, která byla učiněna. Stížnost můžete podat anonymně. Písemné vyhodnocení anonymní stížnosti vyvěsí vedoucí programu do 1 měsíce od jejího vyřízení na nástěnce v KHZS u klíčových pracovníků. Pro podání a vyřizování stížnosti si můžete zvolit zástupce.

-khzs-

Je pravda že...

Je pravda, že příčinou násilí je alkoholismus partnera?

Alkohol může působit jako stimulátor násilí, pod jeho vlivem se odbourávají zábrany a agresivní impulsy se zesilují, není ale příčinou násilí. Stav opilosti je často násilníky využíván jako omluva pro jejich agresivní chování. Také pro některé ženy je mnohdy přijatelnější věřit tomu, že jejich muž by se nechoval násilně, kdyby nepil.

Je pravda, že pokud mě oběť sama nepožádá o pomoc, neměl/a bych se do problému míchat? Je to přeci jen soukromá záležitost...

Násilí není soukromou záležitostí a násilné činy jsou podle našich zákonů trestné bez ohledu na to, zda se odehrávají doma nebo na veřejnosti. Praxe ukazuje, že účinná pomoc obětem a přerušení či ukončení násilí ve vztahu si vyžaduje zásah zvenčí. V roce 2004 vstoupil v účinnost §215a trestního zákona, ve kterém byla stanovena nová skutková podstata týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě. Od roku 2007 poskytuje obětem domácího násilí větší ochranu také zákon č.135/2006, který kromě jiných změn přináší také možnost vykázat násilnou osobu ze společného obydlí.

Je pravda, že pokud žena změní své chování a bude se víc snažit, může partnera změnit a násilí zastavit?

Bohužel ne, protože v případech, kdy se rozvine cyklus násilí je pak podnětem pro násilné chování cokoliv. Násilí je totiž nástroj, jak dosáhnout svého cíle a udržet si kontrolu a moc. Aby se násilí zastavilo, musel by násilný partner převzít zodpovědnost za své chování, pojmenovat násilí a vyhledat např. terapii pro pachatele násilí.

Je pravda, že k domácímu násilí dochází jen v nižších společenských vrstvách?

Z odborných studií i z klinických zkušeností vyplývá, že k partnerskému násilí dochází ve všech společenských vrstvách, bez ohledu na vzdělání, příjmy, bydliště (vesnice či město) a mnoho pachatelů i obětí zastává významné společenské postavení (lékaři, právníci, policisté, podnikatelé, zastupitelé atd.) Na jeho výskyt nemá vliv věk, náboženské vyznání ani rasa. Partnerské násilí se vyskytuje jak v heterosexuálních, tak homosexuálních vztazích.

-khzs-

Trestní oznámení může podat každý, kdo se o trestném činu dozví, nikoli jen oběť sama. Je však vždy dobré takové rozhodnutí s obětí prokonzultovat, může to totiž znamenat ohrožení jejího bezpečí.

Pokud ale budete svědky napadení nebo k násilí dochází ve vašem sousedství, přivoláním policie můžete oběti zachránit život.

Nemohou si za násilí ženy tak trochu i samy? Třeba partnera něčím vyprovokovaly.

Pachatelé násilí často tvrdí, že byli k násilí vyprovokováni.

Chtějí totiž legitimizovat své chování a zbavit se vlastní odpovědnosti. Jako záminka k násilí tak může posloužit cokoli: ženin názor, kontaktování rodiny či přátel, připravené jídlo, chování dětí a jiné. Odpovědnost za násilí však musí nést ten, kdo se jej dopouští. Pokud se nám nelíbí chování partnera/ky nebo s něčím nesouhlasíme, máme celou řadu možností jak zareagovat.

Můžeme popsat, jaké emoce to v nás vyvolává, můžeme sdělit, že s tím nesouhlasíme, můžeme odejít a říct, že to budeme řešit později, až se uklidníme. Někteří lidé zvolí násilí. Pokud má pachatel domácího násilí zlost na někoho jiného, ve většině případů situaci neřeší násilím. Násilně se chová zpravidla jen doma. K násilí se v rodině uchýlí proto, že mají pocit, že si to mohou dovolit, a proto, že chtějí získat nad partnerkou absolutní moc a kontrolu. Omluvou pro fyzické napadení či psychický teror ale nemůže být žádné jednání ani fakt, že se jedná o partnerku či manželku.

Domácí násilí nebývá nezvládnutím konfliktu, ale chováním, které má vést k získání kontroly a moci nad partnerkou (popř. partnerem) a udržením této kontroly.

Je možné poznat oběť a pachatele na první pohled?

Pachatelé domácího násilí mají dvojí tvář, chovají se jinak doma a jinak na veřejnosti. Svému okolí se často jeví jako příjemní a sympatičtí lidé, do kterých by to nikdo neřekl. Pachatelé domácího násilí většinou neodpovídají obecné představě násilné osoby nebo zlého člověka.

Stejné je to i s obětí. Oběti se za násilí často stydí a před okolím ho dlouho tají a maskují.

V zaměstnání mohou zastávat vedoucí posty, působit energicky a sebevědomě.

Pro odhalení toho, zda se jedná o oběť či pachatele je potřeba hovořit o násilí a zjišťovat historii jeho vývoje ve vztahu.

-khzs-

Je pravda, že existuje rozdíl mezi hádkou a násilím?

Ano, lidé mají někdy tendenci násilí bagatelizovat říkat, že je to normální, že je to jen běžná hádka. Je ale nutné si uvědomit významný rozdíl mezi hádkou a násilím. Při hádce se jedná o konflikt dvou stran, které jsou přibližně stejně silné, vyrovnané. Většinou jde o konflikt zájmů, přičemž každá strana se snaží prosadit své stanovisko. Pokud je však mezi nimi nerovnost sil a moci (např. jedna strana prosazuje své zájmy prostřednictvím zastrašování, využívání fyzické převahy, zbraní nebo ekonomickou převahou), už se nejedná o hádku, ta se mění v násilí.

Je pravda, že oběti setrvávají v násilném vztahu i několik let, než se rozhodnou odejít?

Pro většinu lidí je nepochopitelné, proč oběť násilí od svého partnera neodejde. Tím, že ve vztahu zůstává, je jí připisovaná odpovědnost za další násilné incidenty. Násilí ve vztahu se vyvíjí postupně, nejdříve k němu dochází jednou za čas, později třeba jednou za měsíc, týden nebo i častěji. Intenzita a nebezpečnost násilí se zvyšuje pozvolna v průběhu času. Oběť mezitím ztrácí vědomí hranic toho, co je pro ni nebezpečné a ohrožující a začíná podceňovat vážnost násilných incidentů.

Odchod od násilného partnera je velmi obtížný proces, oběť má často strach z partnerových výhrůžek, že ji stejně nedá pokoj, že ji připraví o děti, o byt, často jsou oběti ekonomicky závislé nebo ani nemají kam odejít. Násilný partner je izoluje, kontroluje, s kým se stýkají a snaží se jim zabránit v odchodu. Chce si totiž udržet kontrolu a moc.

Je pravda, že oběti se někdy k pachatelům vracejí? Pokud ano, tak se jim asi násilí ve vztahu líbilo nebo nebylo tak hrozné...

Přestože se to okolí může zdát těžce pochopitelné, oběti se před tím, než násilného partnera definitivně opustí, mohou několikrát do vztahu vrátit. Jelikož pachatel násilí nechce svou oběť ztratit, snaží se po jejím odchodu získat ji zpět.

Může ji přemlouvat, prosit, slibovat, že už se to víckrát nestane, prosit o poslední šanci, manipulovat prostřednictvím výhrůžek sebevraždou, případně zastrašovat jiným způsobem. Oběť těmto slibům věří, domnívá se, že tentokrát to vše zvládnou. Jelikož se ale cyklus násilí točí dál, po fázi klidu opět nastane fáze narůstání napětí a vlastního násilí.

-khzs-

Bezpečnostní plán

Jak se zachovat v případě domácího násilí?

V případě bezprostředního útoku:

V případě napadení zavolejte Policii ČR - 158, příp. linku 112. Pamatujte si, že násilí je trestný čin a nikdo nemá právo se k Vám takto chovat.

Před příjezdem policie neodklízejte případné stopy po násilí.

S policií se snažte mluvit bez přítomnosti partnera (např. v jiné místnosti).

Pokud jste byla napadena, navštivte odborného lékaře a nechejte si vypracovat odbornou zprávu. Je-li to možné, zdokumentujte (i dodatečně) svá zranění. Důležité je, aby na fotografii bylo viditelné datum pořízení snímku.

Pokud nebyl násilný partner zajištěn, je z bezpečnostního hlediska lepší odejít do specializovaného centra či azylu pro oběti domácího násilí, případně k rodině či známým.

Pokud je to jen trochu možné, neodcházejte bez dětí.

Plánování bezpečí po odchodu z násilného vztahu:

Pamatujte si:

žádný člověk se nezmění, pokud se k tomu sám neodhodlá

žena se musí sama rozhodnout, jestli bude násilí dál snášet či nikoliv

násilí, s nímž nic neuděláte, má tendenci se stupňovat

-khzs-

V případě dlouhodobého násilí:

Nestyďte se za svou situaci a vyhledejte odbornou pomoc. Zavolejte do specializovaného centra či azylového domu a pokuste se najít někoho, kdo vám může poradit. Tato pracoviště Vám mohou pomoci s přípravou odchodu od násilného partnera, při plánování bezpečnostního plánu a v dalším postupu.

Na pachatele domácího násilí můžete podat trestní oznámení ve smyslu paragrafu 215a trestního zákona, který hovoří o týrání osoby blízké, žijící ve společném bytě nebo domě.

Neomlouvejte násilí a neobviňujte se z něj.

Zavolejte někomu, komu věříte (přítelkyni, rodině) - vyberte si osobu, které věříte a které záleží na bezpečnosti Vaši i vašich dětí.

Vysvětlete dětem, co se děje, aby to chápaly, vyvarujte se však pomlouvání jejich otce.

Na případný odchod z domova buďte připravena - promyslete si dopředu bezpečnostní plán, abyste neohrozila sebe ani své děti.

První krok je těžký, pokud ale nic neuděláte, násilí samo nepřestane - ani přes sliby násilníka. Pamatujte si, že násilí, které se neřeší, má tendenci se stupňovat.

Důvěřujte sama sobě a své intuici.

Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi složitou situaci, kdy násilný partner mění svojí tvář, snaží se Vás uprosit, slibuje, že se změní apod., je nutné pochopit specifika domácího násilí a docházet opakovaně k psychosociálním konzultacím (ve většině specializovaných poraden jsou bezplatné), které Vás nejen podpoří, ale pomohou Vám nabýt ztracenou sebedůvěru a sílu v řešení Vaší situace. Rozhodnutí je ale vždy na Vaší straně.

-khzs-

Bezpečnostní plán

Plánování bezpečí, pokud zůstáváte ve vztahu s násilným partnerem:

První lásky, chození, rande.

Téměř každý si toto období spojuje s romantikou a prvními láskami, snad nikomu se při slově rande, schůzky, nevybavují dvojice mladých lidí, kde jeden druhého bije, ponižuje, nadává mu, nutí ho k sexu. Ale i to, co se ti zdá na první pohled jako intenzivní, romantická láska a jako oddanost, může být ve skutečnosti skrytý projev žárlivosti a kontroly. Můžeš začít chodit i s někým, kdo je majetnický a kontrolující.

Když už hněv překročí hranice směrem k druhé osobě, hovoříme o ubližování a týrání.

Proč to dělají?

Kluci jsou od narození pod velkým tlakem. Jsou bombardováni následujícími vzkazy: správný chlap nikdy nebrečí, skutečný muž přebírá zodpovědnost, musí být tvrdý, silný, vítězit, umět bojovat, neprohrát, neukazovat náklonnost k jiným mužům, vytrvat ve sportu, i když je zraněný...

Malí kluci, chlapci i mladí muži jsou svým okolím stále poučováni, jak se mají chovat, aby byli správní muži. Mají být silní a mužní. Učí se být agresivní a neustále se s někým poměřovat. Proto se snadno stane, že ne každý muž se cítí silný a mužný. Potom si myslí, že svou "mužnost" musí dokazovat. Často to dělá tak, že jezdí příliš rychle na motorce nebo autem, začne kouřit, chce mít co největší zkušenosti v sexu a nebo se snaží vyvolávat konflikty. Přitom všem se může cítit opravdu silně, protože okolí jej povzbuzuje a mnoho mužů a i žen jej v tom podporuje. Někteří muži se učí být "skutečnými" muži tak, že ovládají a kontrolují svou partnerku. Ve vztazích s dívkami vyjadřují své pocity ohrožení nebo zmatku právě agresí.

Násilníci zakrývají své násilí lhaním, minimalizováním a obviňováním oběti. On často přesvědčuje svou partnerku, že násilí je méně závažné, než je, nebo říká, že to je její vina. Mohou říkat: "Kdyby ses chovala jinak, neudělal bych to." Někdy říkají: "Donutila jsi mi to udělat." Často říkají: "Ty za to můžeš, kdybys...,tak..." Dojde-li k násilí, mluví partneři pouze o "hádce" a situaci zlehčují. Odpovědnost za to, co se stalo, vždy svalují na oběť. Odmítají nést vinu za násilí a příčiny hledají vždy mimo sebe.

Taktiky násilných partnerů

Jak to násilní partneři dělají? Zpočátku nenápadně. Zpočátku nevyhrožují. Pozvolna vás izolují.

Bezpečná komunikace

I sledování a výhrůžky ve virtuálním světě po síti jsou reálným nebezpečím a mohou tě velmi vážně ohrozit. Je třeba je brát vážně.

Dbej proto na bezpečí při používání počítače, webu, mailu, sociálních sítí a mobilního telefonu. Pomocí těchto technologií může kdokoli včetně násilného partnera znát detaily z tvého života, lokalizovat tě, omezovat a kontrolovat tvou komunikaci s okolím a přáteli. Komunikační technologie mohou být nástrojem pronásledování a výhrůžek, mohou díky informacím napomáhat útočníkovi.

Pokud je násilný partner/ pronásledovatel technicky založený a intenzivně se zajímá například o počítače, existuje reálná možnost, že se bude snažit monitorovat tvůj telefon, e-mail nebo to, jaké stránky na internetu navštěvuješ.

Bezpečné technologie

Přijmi proto příslušná opatření:

Používej bezpečnější počítač

Má-li násilný partner/ pronásledovatel přístup k tvému počítači a ty se snažíš prostřednictvím internetu vyhledat pomoc, místo, kam odejít a tak podobně, je bezpečnější použít jiný počítač - v knihovně, internetové kavárně, na místním úřadě atd.

Založ si novou emailovou schránku

Pokud máš podezření, že by někdo mohl mít přístup k tvým e-mailům, zřiď si z bezpečnějšího počítače novou adresu. Poštu si vybírej z jiného počítače - pro případ, že by byl počítač, který běžně používáš, monitorován. Zvol dostatečně anonymní uživatelské jméno (například kocka352@gmail.com) a při zřizování mailového účtu zadej co nejméně informací o sobě.

Zkontroluj nastavení svého mobilu

Pokud ti dal telefon násilný partner/ pronásledovatel, zkontroluj si jeho nastavení. Poskytuje-li tvůj operátor službu určení polohy telefonu, můžeš ji v nastavení vypnout.

Pravidelně měň přístupová hesla a PIN kódy

Pokud myslíš, že by někdo mohl chtít zneužít tvůj mail, bankovní účet nebo například tvou identitu v sociální síti, často obměňuj přístupová i hesla i další identifikační prvky. Hesla si raději pamatuj a nezapisuj. Nikdy nepoužívej automatické přihlašování, automatické dokončování jmen a hesel ani možnost zapamatování hesla.

Pořiď si nový telefon

Pořiď si novou SIM kartu

Pokud již partner nemá k tvému telefonu přístup a ty se chceš vyvarovat sledování polohy a nebo obtěžujícím telefonátům a SMS zprávám, vyměň si v telefonu SIM kartu. Zařiď, aby partner nezjistil tvé nové číslo.

Zjisti, jaké informace jsou o tobě na internetu dostupné

Do internetového vyhledávače (Google, Yahoo!!, Seznam apod.) zadej v uvozovkách své jméno ("Jméno Příjmení"). Pokud to bude možné, pokus se na základě nalezených odkazů veškeré kontaktní a jinak citlivé informace odstranit (změnit nastavení soukromí a obsah osobních stránek na sociálních sítích apod.).

Bezpečně na internetu

Kromě všech svých kladů má internet i jednu nepříjemnou vlastnost. Jakákoliv zveřejněná informace (text, fotka, video) tu teoreticky může žít i navždy. Vzhledem k existenci nejrůznějších internetových archivů jednou uveřejněný obsah nezmizí ani poté, co se aktuální podoba stránky změní, nemluvě o tom, že informace lze prakticky libovolně kopírovat na další místa.

Zároveň ne každý, s kým se na internetu setkáš, musí být tím, za koho se vydává, a právě tak jeho úmysly nemusí být nejčistší. Celkem snadno se tak můžeš stát terčem tzv. kyberšikany nebo kyberstalkingu. Můžeš začít dostávat výhrůžné e-maily nebo zprávy, někdo může zveřejňovat a přeposílat tvé fotografie bez tvého souhlasu, šířit o tobě lži a pomluvy nebo může využívat tvůj e-mail nebo identitu k rozesílání urážlivých zpráv jiným lidem.

Máš svůj profil na sociální síti (Facebook, Myspace), na internetové seznamce nebo na spoluzaci.cz?

Zkontroluj si nastavení soukromí a osobní data, která veřejně sdílíš. Každý - včetně učitelů, rodiny, potenciálního zaměstnavatele nebo pronásledovatele - se jinak o tobě může dozvědět víc, než zamýšlíš. Může znát všechny tvé přátele, tvé i jejich zájmy, adresy, fotografie, může sledovat cokoli z tvého života. Než dáš informace veřejně na Facebook přemýšlej, zda chceš, aby je viděl i někdo jiný.

Máš svůj blog, používáš IM klienta (Skype, ICQ apod.), sdílíš na internetu hudbu nebo fotky? Zadala jsi během registrace své celé jméno, věk, město, kde žiješ, nebo třeba seznam svých koníčků?

Pokud ano, je možné, že všechny uvedené údaje jsou veřejně dostupné. Mnohdy proto bývá lepší zvolit možnost nezařazení do adresáře nebo uvádět jen minimum informací (například křestní jméno a smyšlené příjmení).

Další cesty, jak se mohou osobní informace dostat na internet

Kamarád, spolužák, kolega nebo příbuzný dá na internet fotku, na které jsi (na Facebook apod.), nebo nevědomky zveřejní jinou informaci, jež se tě týká.

Varovné signály

Jak ale poznat, že zrovna můj vztah ohrožuje násilí? Násilí nezačíná po několika letech společného života. Určité náznaky toho, že někdo má sklony k násilnému chování, jsou zřejmé od samého počátku. Jen je nevidíme, nebo je nechceme vidět. Zpočátku je možná i omlouváme. Žádný partner se ale "láskou" toho druhého nezmění.

Buďte ostražití, pokud:

VÁŠ PŘÍTEL:

dozvěděla jste se, že v minulých vztazích používal násilí, užívá násilí, svádí své problémy na jiné lidi, obviňuje vás, že můžete za to, že on zachází s lidmi špatně

zkouší vás kontrolovat, poroučí vám, nebere nic, co řeknete, vážně a dělá všechna rozhodnutí sám. Zkouší vás izolovat od rodiny a přátel - nejprve přesvědčuje, že rodina a přátelé nejsou dobří, nemají vás rádi, pak zakazuje

rozhoduje o tom, koho vídáte, co si oblékáte, co děláte

tlačí na vás, hned co jste se začali scházet, že máte mít vážný vztah, mít sex

je extrémně žárlivý, majetnický a myslí si, že se jedná o projevy lásky

verbálně a emocionálně vás týrá: křičí na vás, napadá vás, manipuluje, rozšiřuje o vás lži a zvěsti, zkouší udělat vše vždy tak, aby jste se vy cítila vinna

váš přítel pije příliš a nebo užívá drogy a pak svádí vinu za své chování na alkohol a drogy

vyhrožuje vám fyzickým násilím, má nepředvídatelné změny nálad, výbuchy zlosti

hovoří pohrdavě o ženách

vyhrožuje či vydírá sebevraždou

dozvěděla jste se o jeho přísném, despotickém otci, který se dopouštěl násilí, má špatný, nezdravý vztah s matkou

VY:

nemůžete být sama sebou, když jste spolu

máte strach nebo obavy, že děláte nebo řeknete "něco špatného"

cítíte, že sama měníte své chování ze strachu nebo proto aby jste se vyhnula střetu

bojíte se ho

ZNAMENÍ, ŽE PROŽÍVÁTE NÁSILNÝ VZTAH:

Bojí se jeden partner druhého? Máte strach z rozchodu s druhým?

Oslovuje vás partner hanlivými jmény, způsobuje, že se cítíte hloupě, nebo říká druhým, že neuděláte nic správně, sráží vás a zraňuje?

Je váš partner extrémně žárlivý?

Cítíte se jako vězeň, dohlíží na vás?

Říká vám partner, kam můžete a nemůžete jít a s kým můžete a nesmíte mluvit?

Říká vám partner, že nikdo jiný s vámi nesmí jít nikdy ven?

Jste izolována od svých přátel a rodiny svým partnerem?

Cítíte, že jestliže řeknete NE sexuálním aktivitám, budete mít problémy?

Cítíte, že jste tlačena nebo násilím nucena do sexuálních aktivit?

Říká vám partner: "To je tvoje vina... " nebo: "Ty za to můžeš, že jsem... tě uhodil..."?

Partner vás strká, udeří, štípe, tlačí, shodí, srazí, kopne, fackuje, bije?

Je partner někdy milý (zejména před rodinou a svými přáteli) a někdy sprostý (zejména v soukromí)? Zdá se vám, že má dvojí tvář?

Slibuje partner často, že se změní, nebo říká, že už vás nikdy nezraní?

Vyhrožuje vám, sekýruje vás, týrá?

Ničí váš majetek, zraňuje vaše zvíře?

Sleduje vás, špehuje, doprovází vás do práce, školy, k přátelům?

Poslouchá vaše hovory, nechce vám dovolit telefonovat?

Obviňuje vás, že mu zahýbáte?

Pokud již spolu žijete ve společné domácnosti, kontroluje všechny vaše peníze?

Nechce, abyste studovala, získala práci, pracovala, udržela si práci?

Jako mohu pomoci kamarádce

Katka: "Jano, od čeho máš ty modřiny na ruce?"
Jana: "Ale, jen jsem spadla a bouchla se o zábradlí..."
Katka: "Jano, mám o tebe strach. Vyhýbáš se nám. Nechceš si o tom promluvit?"

Jestliže máš kamarádku, která je týrána, můžeš jí pomoci tím, že projevíš starost a nabídneš jí pomoc. Nech ji mluvit důvěrně o její situaci a bez odsuzování.

Ujisti jí, že neexistuje žádná omluva pro týrání.
Nikdo si nezaslouží být týrán. Násilí je trestný čin.

Jak poznám že je má kamarádka týrána?

Viděla jsi zranění?

Uznala jsi její vysvětlení pro její monokly, modřiny a zlomeniny?

Chybí často ve škole, v práci?

Zdá se ti, že ji její partner neobvykle a příliš mnoho kontroluje?

Zaznamenala jsi změny v jejím chování?

Uvádí ji její partner do rozpaků nebo ji zesměšňuje ve společnosti?

Obviňuje ji partner za to, co dělá nebo co říká?

Jestliže máš podezření, že kamarádka uvízla v násilném vztahu, můžeš zkusit na začátek říci něco jako: "Nevypadáš tak šťastně jako obvykle," nebo se všeobecně zeptat: "Nechceš si se mnou o něčem promluvit?" Tento nekonfrontační a nepřímý dotaz může tvou kamarádku pobídnout odhalit, že je něco špatně. Poslouchej ji bez soudů a odsudků nebo dávání nechtěných rad. Jestliže kamarádka chce pomoci, navrhni jí kroky z kapitoly Bezpečnostní plán. Jestliže máš pocit, že je tvá kamarádka ve vážném nebezpečí, promluv si okamžitě s dalším dospělým, kterému věříš, o její situaci. Nezkoušej ji "zachránit" nebo být hrdinkou a zkoušet vyřešit situaci po svém.

Jak proti tomu bojovat?

Nauč se vážit si sama sebe a buď vždy sama sebou.

Nikdo nemá právo tě omezovat ani kontrolovat.

Nikdo nemá právo tě ponižovat.

Nikdo nemá právo tě udeřit. Ať jsi jakákoli.

Přestaň omlouvat druhé a nehledej vinu v sobě.

Stůj si za svými názory a nenechej se vtáhnout do neperspektivních debat o své neschopnosti či vině.

Což jsou varovné signály toho, že do vztahu vstupuje násilí:

Jestli mě opustíš, tak se zabiju...
Nemůžu bez tebe žít...
Jestli odejdeš, nechtěj vědět, co můžu udělat...

Bohužel ne všechny vztahy jsou dobré. Ne všechny vztahy jsou rovnocenné, harmonické a zdravé. O násilí není nikdy snadné hovořit. Ještě těžší to je, pokud ten, kdo se chová násilně, je nám důvěrně znám. Je to třeba kluk, se kterým chodíš a všechny holky ti ho závidí, kamarád, se kterým jsi se poprvé sešla, a nebo nejlepší přítel rodiny. O násilí ve vztahu, když s někým začínáš chodit, když s někým chodíš i když už s někým žiješ, se nehovoří snadno. Může nás uvádět do rozpaků stejně jako naše okolí. Násilí ve vztazích je ale faktem pro hodně mladých lidí a ticho, které je obklopuje, je třeba rozlomit. Protože násilí, které se neřeší, se časem zhoršuje.

Mladí muži mohou věřit:

že mají právo "kontrolovat" své partnerky

maskulinita, mužnost - je fyzicky agresivnější

že "vlastní" své partnerky, patří jim stejně třeba jako auto

že mohou vyžadovat intimitu

že ztratí respekt, pokud budou ke svým přítelkyním pozorní

Marek: "Takhle chodit ven nebudeš. Koukej si jít smejt ten make-up! Rozuměla jsi mi! A ty hadry: koukej se oblíknout normálně. Vypadáš jak štětka !"
Petra: "Vždyť se ti to dřív líbilo. Říkal jsi mi to, jak mi to sluší, že jsi si mě hned na první pohled všiml."
Marek: "No, to se ale věci trochu změnily, holčičko. Tenkrát jsme se seznámili. Teď už jseš moje holka, jasný. Takže se nebudeš vystavovat jako nějaká děvka. Nedovolím, aby se tak na tebe koukali moji kámoši! Jasný!"
Petra: "Neříkej mi, jak se mám oblíkat, snad se můžu oblíknout, jak chci...?"
Marek: "Já jsem chlap, já rozhoduju, takhle ven chodit, ty krávo, nebudeš!" Marek dal Petře facku, až ji odhodil na dveře. Petra si drží hlavu a brečí.
Marek: "Promiň, promiň, takhle jsem to nechtěl, ale kdyby ses tak nezmalovala a neoblíkla, tak by se to vážně nestalo..."

"Přece nebudeš sloužit noční v nemocnici. To není práce pro tebe, Kamilko. Můžeš pracovat i jinde - v knihovně, ve škole. Budeme mít pro sebe víc času." "Přeci nepůjdeme k tvým rodičům na nedělní oběd. Víš, že mě máma nerada vidí. A nechtěl bych zase s tvým tátou vést diskusi o budoucnosti, o mé práci, o politice... Pojď, budeme radši spolu. Půjdeme do kina nebo se půjdem projet na in-linech kolem řeky." "Ta tvoje kamarádka Míša, ta ti, Kamčo, volá vždycky, jen když něco potřebuje. Když ty něco chceš, vždycky se na tebe vykašle. Co má pořád za problémy? Není divná? A o tebe se vlastně ani nezajímá. Nezáleží jí na tobě. A mě taky nemá ráda, to mi vadí. Já tě mám rád. Máš jenom mě..."

Vzali se. Kamila omezí návštěvy kamarádky, nechodí k rodičům. Pak začíná kontrola.

"Kamilo, proč jsi nezvedla telefon v 17:15? Volal jsem ti. To jsi snad byla někde s primářem?"
"Kamilo, k Michale jsi šla odpoledne a odešla jsi v šest hodin. Kde jsi byla ty dvě hodiny, než jsi přišla za mnou."
"Kamilo, čí je tohle telefonní číslo v tvém mobilu?"
"Kamilo, ty krávo, ukaž spodní kalhotky. Určitě jsi byla s primářem!"

Kamila se sama kontroluje. Následuje izolace, příkazy a omezení.

Sledování v kyberprostoru

Pokud máš pocit, že někdo zná obsah každého tvého e-mailu nebo konverzace přes ICQ či Skype, existuje pravděpodobnost, že tě nějaký způsobem sleduje. Mohl změnit nastavení tvé e-mailové schránky či programu tak, aby dostával kopii každé zprávy, kterou pošleš, případně má přístup k záznamu rozhovorů (logu) tvého IM klienta. Teoreticky se ovšem mohlo i stát, že ti do počítače nainstaloval tzv. spyware, a to aniž by musel mít fyzický přístup k tvému počítači. Mohl se ti nabourat do počítače přes internet nebo ti mohl poslat přílohu (elektronická pohlednice, hra apod.) která mohla takový sledovací program obsahovat.

Jakmile spyware jednou v počítači je, může běžet ve skrytém režimu a může být obtížné ho úplně odinstalovat. Pronásledovatel by pak mohl získat přehled o všech tvých aktivitách - odeslaných emailech, vytištěných dokumentech, navštívených internetových stránkách, klíčových slovech zadaných do vyhledávače a podobně. Případně by spyware mohl v pravidelných intervalech vytvářet screenshoty tvé pracovní plochy a bez tvého vědomí je odesílat na předem určenou adresu.

Jak se bránit proti sledování v kyberprostoru

Bezpečný telefon

S používáním mobilních telefonů souvisí řada rizik. Mnohé "inteligentní" telefony s operačními systémy Symbian, Windows Mobile, iPhone atd. jsou vlastně minipočítače, takže nebezpečí, že by se někdo mohl pokusit tě prostřednictvím telefonu zastrašovat nebo kontrolovat, je víc než reálné. Mohl by získat přehled o tvých aktivitách a nebo by mohl zjišťovat, kde se právě pohybuješ.

Pozor na anonymní telefonáty a SMS.

Pokud dostaneš zprávu od někoho, koho neznáš, v žádném případě nesděluj své osobní údaje (jméno, věk, adresa). Raději vůbec neodpovídej.

Pokud jsi terčem stovek nevyžádaných SMS, hlasových zpráv a telefonátů, braň se

Některé starší typy telefonů umožňují blokovat konkrétní čísla, v případě inteligentních telefonů s operačním systémem existují pro tento účel speciální aplikace (tzv. blacklisty). Můžeš také požádat svého operátora o změnu čísla, je-li situace skutečně vážná, ohlas celou věc Policii - ta může zahájit trestní stíhání kvůli pronásledování (stalkingu).

Nepodceňuj zabezpečení

Máš-li některý z "chytrých" telefonů, ujisti se, že máš nainstalovaný bezpečnostní/ antivirový program, který kromě dat z internetu prověřuje i SMS a MMS a kontroluje komunikační porty jako Bluetooth, infračervený port, Wi-Fi a podobně.

Bluetooth jen tehdy, když je potřeba

Bluetooth port měj v případě, že ho právě nepoužíváš, vypnutý, případně alespoň zapni "skrytý" režim. Snižuješ tím riziko, že ti někdo pošle například zprávu obsahující spyware. (Věnuj pozornost i nastavení dalších komunikačních portů.)

Pozor na spyware

Pokud máš pocit, že máš v telefonu spyware, použij k jeho odstranění některý z bezpečnostních programů. Nejjistější způsob, jak se rizika zbavit, je přeinstalovat celý systém.

Nenechej se sledovat

S rozvojem GPS a lokalizačních technologií je dnes sledování toho, kde právě jsi, snadnější než dřív. Pokud například telefon dostaneš a existuje riziko, že by tě dárce mohl chtít sledovat, projdi si důkladně nastavení telefonu. Jsi-li zákazníkem operátora T-Mobile, ujisti se navíc, že nemáš aktivovanou službu "Kde je". Pokud ano, pokus se změnit tzv. kód LPIN - ten potřebuje znát druhá strana, aby jí T-Mobile informaci o tvé poloze poskytl.

Jestliže můžete odpovědět ANO na některou z těchto otázek, pak je váš partner k vám násilný. Zamyslete se nad svým vztahem a hledejte další informace a rady o násilí.

Jestliže jste ve vztahu, ve kterém se necítíte dobře, věřte svým pocitům a vztah ukončete. Pamatujte: vždy máte právo říci NE. Žádný přítel ani kamarád nemá právo vám říkat, co můžete a co ne, co si smíte a nesmíte oblékat, jaký druh přátel smíte mít.

Dozvěděla jste se, že v minulých vztazích používal násilí, užívá násilí, svádí své problémy na jiné lidi, obviňuje vás, že můžete za to, že on zachází s lidmi špatně.

Práva ve vztahu

"Láska může existovat jen tam, kde je svoboda. Pevné vztahy vydrží jen na základě svobody, zodpovědnosti a lásky."

Vztahy bez násilí stojí na vzájemné důvěře.
Dobrý vztah vyžaduje toleranci, zodpovědnost i umění naslouchat druhým. Naslouchat znamená snažit se pochopit stanovisko druhého, pochopit, že pro druhého jsou city stejně důležité jako tvé pro tebe.

Zdravý vztah:

pravidlem zdravého vztahu je otevřená komunikace, kdy se ani jeden z partnerů nepodílí silou a kontrolou nad rozhodnutími.

Nezdravý vztah:

Partneři ve zdravém vztahu:

jeden respektuje druhého a nekontroluje ho

diskutují a necítí se ohroženi, když má partner jiné mínění

oba jsou schopni dělat rozhodnutí o svých aktivitách, své budoucnosti a rodině

každý vyjadřuje své myšlenky ve vztahu

odmítají dělat věci, které se jim nelíbí

očekávají rovnocenné vztahy, kde oba berou a dávají

očekávají, že jakékoli sexuální chování je na dohodě

vědí, že jakékoli násilí je neakceptovatelné

oba dělají ústupky a uvědomují si, že neztrácejí sílu ani postavení, jestliže jejich názor není následován

neuchylují se k hrozbám, napadání a násilí, když chtějí dosáhnout svého

vědí, že NE znamená ne a nenutí k sexu násilím

umí čelit pocitům jako vztek a frustrace bez toho, že by si je vybili na tom druhém

Některé páry prožívají hádky a spory. Jsou to ale spory čestné, férové a neeskalují mimo kontrolu.
Zdravé vztahy jsou takové, kde existuje vzájemný respekt a otevřená komunikace pocitů. Partneři musí pracovat na svém vztahu, rozvíjet ho, respektují každý individualitu toho druhého a osobní hranice.
Zdravý vztah je takový, ve kterém nezraňujete druhé emočně, fyzicky, sexuálně.

Chraň si své hranice. Nikdo by neměl pronikat do tvého nejosobnějšího prostoru, líbat tě, pokládat ti ruku kolem ramen, pokud se ti to nelíbí. Musíš ale předem vědět, co budeš tolerovat a co už ne, kde přesně tvoje hranice jsou. Pokud si nejsi jistá, můžeš být ohrožená, protože si nebudeš jistá ani tím, jak zareagovat.

Pokud dojde ke znásilnění

Snaž se dostat ze všeho nejdřív do bezpečí.

Pak teprve telefonuj: přítelkyni, známým, rodičům, komukoli dalšímu blízkému, kdo tě podpoří a komu důvěřuješ.

Nenič stopy po napadení.

Volej Policii: oznam znásilnění bez ohledu na to, zda to byl někdo cizí, přítel či příbuzný.

Vyhledej lékařskou pomoc a to i tehdy, když ostatní kroky vynecháš. Je zde riziko vnitřních zranění, komplikací, přenosných nemocí. Nejprve můžeš jít na pohotovost, pak ke gynekologovi. Můžeš si nechat udělat testy na AIDS.

Neobviňuj se. Ať jsi udělala cokoli, nebyla to tvoje vina.

Vyhledej pomoc psychologa  pro oběti znásilnění. Případně se později nestyď vyhledat pomoc psychiatra. Řada dívek a žen pro prožitém znásilnění trpí posttraumatickou stresovou poruchou a celý zážitek se jim ve flashbacích vrací a je pro ně opakovaně zraňující. Pokud zažiješ znásilnění, můžeš mít strach ze smrti, cítit ponížení, bezmocnost, hnus. Můžeš být přecitlivělá, prožívat stud, ztrátu sebeúcty, mít deprese, trpět nespavostí, nočními můrami, nemůžeš se soustředit, odmítáš kontakt s okolím, ztratíš schopnost prožívat intimitu.

Můžeš totiž být jediná osoba, se kterou se cítí dobře. Pomoz jí tímto způsobem:

Naslouchej jí

Věř jí

Neminimalizuj její úsilí

Nesuď jí

Neobviňuj jí

Ujisti ji, že není odpovědná za týrání

Řekni jí, že to není její vina

Dej jí telefon na krizovou linku pro oběti domácího násilí.
Pokud již bydlí se svým přítelem, pomoz jí například uschovat důležité dokumenty a extra oblečení třeba u tebe doma.

Přítelkyně v násilném vztahu mohou také:

Změnit svůj styl oblékání nebo líčení.

Zdá se, že ztratila důvěru v sebe sama a začala se složitě rozhodovat?

Přestala s tebou a dalšími přáteli trávit čas?

Má špatné známky, opustila školu?

Začala užívat drogy a alkohol?

Proč to dovolíme

Dívky jsou od malička vedeny k tomu, že mají být ochotné, milé, dobré. Učí se potlačovat své pocity. Učí se, že jsou tu pro druhé, mají poslouchat jejich přání a plnit je. Očekává se to od nich. V období dospívání se tu navíc míchá idealismus, romantické představy o vztazích. Pokud vztah ztroskotá nebo se objeví potíže, hledají pak vinu v sobě.

Mladé dívky mohou věřit:

že jsou zodpovědné za řešení problému ve svých vztazích

že žárlivost, majetnictví, panovačnost, a dokonce fyzické obtěžování ze strany jejich partnerů je "romantické"

násilí je "normální", protože jejich přítelkyně a kamarádky prožívají to samé

neexistuje nikdo, koho by mohly požádat o pomoc

Jak vzládnout vztek

"Mám takový vztek. Klidně se baví s Tomášem a mě si najednou nevšímá! Kráva blbá! To mi dělat nebude, to teda ne. Dal bych jí facku!"

Honza, 16 let

Vztek. Možná jste měli chuť někdy do něčeho praštit, kopnout, rozbít. Možná někoho uhodit... Vztek je běžný citový stav. Nezvládnutý vztek je ale nebezpečný, vede k násilí a agresi. Příbuzní vzteku jsou hněv, strach, rozčílení, žárlivost. Ta je velmi destruktivní. Někteří lidé jednají s druhými, jako by byli jejich majetkem. To je ale špatně. Lidi nemůžeme vlastnit.

Když dostanete vztek, mělo by vám v hlavě problesknout: AHA, POZOR!, jsem v nebezpečném stavu. Vztek se nesmí potlačovat, ale musí se zvládnout. Potřebujete první pomoc, a pokud je vztek dále nezvladatelný, pak i odbornou pomoc.

Někdy stačí počkat, než zase máme kontrolu nad svým chováním. Nic ale nezaručí, že se znovu nerozčílíme. Ale můžete se naučit projevy vzteku kontrolovat, naučit se vztek ovládat. Počítat do deseti, jít boxovat do pytle. Někdy je nutné vztek léčit: zloba může pramenit i z pocitu nejistoty.

Jediný způsob, jak rozlomit své násilné chování, je rozpoznat, pod jakým jsem tlakem, rozkrýt své pocity a převzít zodpovědnost za své pocity a konání.

Jak zvládat svůj vztek?

Zapište si své pocity - co je příčinou vašeho hněvu?

Vztek transformujte - složte písničku, posilujte, jděte si zaběhat, jezdit na kole. Uvolněte napětí.

Co hněv rozhodně neuvolní:

Vylévání vzteku - to je jako kámen vhozený do vody, dělá větší a větší kola. Nabalují se další a další negativní emoce a vztek spíše vzrůstá.

Bití - když si budete takto chtít vylít vztek, nejen že týráte druhého, ale váš vztek tím nekončí, zvětšuje se. V agresi se skrývá náchylnost k nárůstu.

Alkohol - možná vám pomůže na chvíli vztek potlačit, ale nepomůže vám jej přijmout, prožít a uvolnit.

Násilní partneři neuznávají hranice ve vztahu, hranice svého partnera. Láska je pro ně synonymem vlastnictví. Stejně tak jako auto a nebo byt. Násilníci si myslí, že mají "právo" na své chování. Mohou si myslet, že jsou lepší, "nadřazení" své partnerce, a to je opravňuje ji kontrolovat.

Násilní partneři:

"Za tou pipinou Michalou nepůjdeš, nebo...."
"V práci dáš, ty nulo, výpověď, nebo."

Kamila chodí domů se strachem, co bude. Násilí se stupňuje ve všech formách.
"Tady máš dvě stě korun na dnešní den. Večer mi předložíš všechny účtenky. Do poslední koruny to bude souhlasit. Kupuješ zbytečnosti.

A mateřskou necháš, Kamilo, okamžitě posílat na můj účet. Nedokážeš hospodařit. Jsi neschopná."

"Řekl jsem ti jasně, že až přijdu domů, bude uklizeno." /rána pěstí/ "Faktura za telefon je vysoká, nechal jsem si udělat podrobný výpis. Komu jsi to volala?" /rána pěstí/ "Co tady celý den děláš. Jo ty jsi zase unavená? Bolí tě hlava. Mateřská dovolená. Celý den se tu flákáš, ty krávo. Jiný ženský zvládaj taky dvojčata. Moje matka všechno zvládala. Ty jsi nemožná, neschopná, blbá." /škrcení, mlácení hlavou o skříň/

Kamila nemá komu se svěřit. S rodiči se moc nevídá. Kamarádka už jí také nevolá. Bojí se. Je v pasti. Nemá vlastní peníze. Očekává, kdy přijde další rána.

Stalking

Stalking je způsob chování, kdy se pachatel zaměří na nějakého člověka, po kterém slídí, obtěžuje a pronásleduje jej, vyhrožuje mu, může jej i fyzicky napadnout a někdy i usmrtit.

U své oběti svým chováním zároveň vyvolává pocity strachu. Stalking znamená nejen pronásledování, zastrašování, vyhrožování, ohrožování, ale i psychický a fyzický teror, který je důsledkem nenávistí, pomsty nebo i chorobné náklonnosti pachatele. Za stalkingem se může skrývat skutečné fyzické sledování, ale i posíláni 100 nevyžádaných a obtěžujících SMS zpráv za den. Je ho třeba brát vážně, protože je mnohdy spojeno s násilím a existuje možnost, že se bude stupňovat.

Stalking je od roku 2010 i v České republice trestným činem a pokud jsi v ohrožení, můžeš požádat i o krátkodobou policejní ochranu. V ČR se se stalkingem setkalo 10 % populace, 2% stalkingu končí smrtí.

Pronásledovatelem může být jak někdo, koho znáš, tak i někdo naprosto neznámý, přestože většina pronásledovatelů v minulosti s dotyčnou osobou chodila nebo se s ní jinak znala.

Pokud je pronásledovatelem bývalý partner, je motivem jeho pronásledování snaha udržet si za každou cenu kontrolu a moc nad obětí a snaha udělat jí ze života peklo. Jde mu o pomstu, odplatu a trest za rozchod, pokračování násilí a udržení moci jakoukouli formou.

Za stalking je považováno opakované pronásledování, které trvá minimálně 4 - 6 týdnů. Za opakování je považováno více než 10 pokusů o kontakt. Pokud pronásledování pokračuje delší dobu, je považováno za velmi nebezpečné a ohrožující. Je zde vysoké riziko eskalace násilí, které může vést až k napadení či vraždě oběti.

Co pronásledovatel obvykle dělá

Sleduje tě a objeví se prakticky kdekoliv, kde se právě nacházíš

Soustavně ti volá, často pak zavěsí

Záměrně ničí tvůj majetek

Posílá nevyžádané dárky, dopisy, esemesky nebo e-maily

Šíří o tobě pomluvy

Snaží se kontrolovat, komu voláš, nebo to, jak používáš počítač

S pomocí technologií typu skryté kamery nebo GPS monitoruje tvůj pohyb

Často se zdržuje se v blízkosti tvého domova, školy nebo práce

Vyhrožuje, že ublíží tobě, tvojí rodině, kamarádům nebo zvířeti

Shromažďuje informace o tobě, ať už s použitím veřejných zdrojů, nebo tak, že si zaplatí sledování, prohledává ti odpadky, vyptává se na tebe tvých kamarádů, rodiny nebo sousedů

Cokoliv dalšího, co mu umožní tě kontrolovat, sledovat nebo zastrašit

Stalking: jak se bránit

Jsi-li v akutním nebezpečí, okamžitě volej linku 158 nebo 112.

Věř svým instinktům a nepodceňuj situaci - pokud se cítíš v nebezpečí, pravděpodobně taky jsi.

Neber výhrůžky na lehkou váhu - pokud pronásledovatel mluví o sebevraždě nebo vraždě, případně snažíš-li se s ním rozejít, nebezpečí obvykle roste.

Nepodceňuj strach a nebezpečí. Nikdy nekomunikuj s tím, kdo tě pronásleduje.

Kontaktuj poradenské centrum zabývající se domácím násilím nebo zavolej na krizovou linku - pomohou ti sestavit bezpečnostní plán, případně ti poradí, jak máš dál postupovat a na koho se máš obrátit.

Měj připravený bezpečnostní plán - od toho, že změníš každodenní zvyklosti a zajistíš si místo, kam se můžeš uchýlit, až po to, že budeš mít kamaráda nebo příbuzného, který tě doprovodí, a že budeš vědět, co máš dělat, když se pronásledovatel najednou objeví u tebe doma, ve škole, v práci nebo kdekoliv jinde.

S pronásledovatelem vůbec nemluv ani nereaguj na jeho pokusy tě kontaktovat.

Pokus se shromáždit důkazy o pronásledování - zapiš si místo, čas a datum sledování nebo pokusu o kontakt, schovávej si e-maily, esemesky, dopisy i vzkazy, vyfoť všechno, co pronásledovatel zničí, nebo zranění, která ti způsobí, případně požádej svědky, aby sepsali, co viděli.

Obrať se na policii - vedle samotného stalkingu mohl pronásledovatel porušit i další zákony, například tím, že ti něco vzal nebo zničil.

Informuj o pronásledování rodinu, kamarády, kolegy, spolužáky nebo učitele a požádej je o pomoc - přinejmenším budou vědět, že si mají všímat, co se kolem tebe děje.

LISTINA PRÁV NA SCHŮZCE

Mám právo:

požádat o schůzku

odmítnout schůzku

navrhovat aktivity

odmítnout aktivity, které se mi nelíbí

mám své vlastní pocity a jsem schopna je vyjádřit

říci "myslím, že můj přítel je špatný a jeho akce jsou nevhodné"

říci někomu "nepřerušuj mě"

mít své hranice a respektovat hodnoty

říci svému partnerovi, když cítím náklonnost

odmítnout náklonnost

být slyšen

odmítnout sex kdykoli z jakéhokoli důvodu

mít přátele a prostor stranou mého partnera

aby se mnou bylo jednáno vždy s respektem a jako rovný s rovným

na své vlastní tělo, myšlenky, zkušenosti a vlastnictví

vybrat si a držet své přátele

nebýt týrán - fyzicky, emocionálně i sexuálně

opustit vztah

říci NE, nesouhlasit

Mám odpovědnost za:

určuji své hranice a hodnoty

respektuji hranice ostatních

komunikuji jasně a poctivě

nenarušuji hranice ostatních

požádám o pomoc, když to potřebuji

jsem ohleduplný

stanovuji si pro sebe vysoké cíle

nevyhrožuji poškozením sebe nebo druhých

povzbuzuji svou přítelkyni/přítele, aby sledoval/a své sny

podporuji přítelkyni/přítele emocionálně

komunikuji - ne manipuluji

neponižuji nebo nesnižuji přítelkyni/přítele

odmítám násilí - fyzické, emocionální i sexuální

pečuji o sebe

Znásilnění na schůzce

Sexuální násilí patří mezi nejméně oznamované činy, i když je považováno (mimo vraždu) za nejvíce zraňující. Setká se s ním v průběhu svého života asi až 25 % žen a 6 až 10 % mužů. O násilí panuje stále řada mýtů. Ale násilníci nejsou většinou ohavní psychopatičtí zločinci, kteří skáčí na oběť ve tmě z křoví. Většinou ( v 70 % až 80 % případů) jsou to lidé, které známe. Známí, přátelé, partneři, spolužáci, příbuzní. Jen menší část násilníků jsou ti, co neznáme a ti čekají na místech na jakoukoli oběť, která půjde okolo. Většinu z násilníků ale známe a další se o znásilnění pokusí na první schůzce. Znásilnění není neplánovaným aktem sexuálního pudu. Přibližně 60 % všech znásilnění je přesně plánovaná s cílem ovládnout, zdeptat, ponížit. Znásilnění je více o moci a násilí než jen o sexu.

K častému znásilnění dochází na právě na schůzce, třeba i prvním rande.

Dej na intuici. Pokud tě někdo obtěžuje, dotýká se tě tak, jak se ti nelíbí, máš z jeho chování strach, dej na svůj instinkt. Pokud ti tvůj vnitřní hlas dává signály, že hrozí nebezpečí, poslechni ho.

Nedůvěřuj, plánuj. Své rande si naplánuj: kam půjdete, v kolik, kdy půjdeš domů. Nesděluj o sobě hned všechny detaily jako přesné bydliště, telefon. Nedovol, aby tě vezl domů někdo, koho neznáš.

Komunikuj zcela jasně. Nepředpokládej. Stanov si předem hranici, kam až smí rande dojít. Pokud něco nechceš, hned řekni jasné ne.

Na bezpečí mysli předem. Před odchodem na schůzku dej rodičům nebo kamarádům vědět, co máš za program a kdy plánuješ návrat domů.
Pozor na alkohol a drogy.

Řekni jí, že si zaslouží být v bezpečí.
Fyzické násilí ve vztazích není nikdy akceptovatelné. Připomeň jí, že nikdo si nezaslouží být bit a týrán.

Pomoz jí, aby nepopírala nebo neminimalizovala násilí.
Jestliže řekne: "Ne, to skutečně není tak zlé," řekni jí: "Je to vážné."

Co můžete udělat?
Zaměř se na její posílení. Dej jí emocionální podporu, aby věděla, že je dobrá.
Pomoz jí vytvořit bezpečnostní plán, vymyslet způsoby, jak rychle uniknout.
Buď trpělivá. Než dojde ke změně, bude to chtít hodně času. Je tu totiž hodně bariér.

... ale kdyby přeci hledala moji pomoc, řekla by si o ni.
Tvá přítelkyně se možná bojí ti říct o své situaci. Může být v rozpacích a není si jista, jak budeš reagovat.

... ale zdá se, že mě ani nechce vidět. Já nevím, jestli jsme ještě kamarádky.
Ženy v násilných vztazích jsou často izolovány od přátel a rodiny. Násilník chce totální kontrolu a nechce, aby mluvila s druhými. Je důležité snažit přiblížit se k ní a dát jí najevo, že máš o ní starost.

Co můžeš cítit, když žiješ v násilném vztahu, jaké efekty má prožité násilí?

ztrátu chuti, bolest hlavy, nervozitu, úbytek na váze

nedůvěru v sebe, nedůvěru k ostatním

deprese, hanbu, smutek, sebeobviňování, zmatek, úzkost, vinu, myšlenky na sebevraždu

Násilné chování je příčinou, že se cítíš zraněná, zastrašená, ohrožená a závislá. Cítíš zmatek, vinu, strach, bezmoc, smutek, stud. Za násilí je ale odpovědný jen ten kdo se ho dopouští.

Nauč se být silná.

Silná neznamená ani tvrdá, ani neženská. Silná žena je ta, co:

je ochotná a schopná dělat rozhodnutí o svých aktivitách, své budoucnosti a rodině

vyjadřuje své myšlenky ve vztahu

odmítá dělat věci co se jí nelíbí

předpokládá, že lidé s ní budou zacházet s respektem, i když mají vztek

očekává rovnocenné vztahy, kde partneři berou a dávají jeden druhému

očekává, že jakékoli sexuální chování je na dohodě

ví, že destruktivní vztahy zraní její sebevědomí a duševní i fyzickou pohodu

ví, že jakékoli násilí je neakceptovatelné