Jak to všechno začalo

Jsme lakrosovou ligou (sportovním klubem) Medvědi, který vznikl v roce 2009 náhodou na folkovém festivalu TRAMPSKÝ ŠIRÁK, který se konal v okrese Havlíčkův Brod, u Hánesova Mlýna u obce Štoky na ČESKOMORAVSKÉ VRCHOVINĚ.

Tenkrát jsem tam vzal lakrosky, a řekl jsem si, že bychom si tam mohli zahrát.

Měli jsme tenkrát na starosti dětský koutek, v němž jsme měli působit jako dobrovolníci (pořadatelé). Jenže tenkrát jsem ještě netušil, co to vyvolá a jak bude o lakros velký zájem.

Návštěvníci Trampského Širáku za námi chodili a ptali se, co to hrajeme a zda by se jejich děti (kluci a holky) mohli také ke hře přidat.

Dali jsme jim souhlas k vyzkoušení indiánské hře BAGATAWAY, zvaný také lakros a tím se začala vyvíjet nová éra klubů nejen na VYSOČINĚ, ale byl tím položen základ naší lakrosové ligy (sportovního klubu) Medvědi, který se suverénně rozrostl a věnuje se jak amatérsky tak i profesionálně, závodně hře lakros.

V roce 2013 jsme se přidali ke Klubovnímu Hnutí z.s., (Zapsaný Spolek) neziskový spolek pro rozvoj zájmových klubů dětí a mládeže v ČR.

O nás

Co dál děláme

Kromě hraní lakrosu jezdíme na různá klubová setkání, turnaje, tábory, puťáky, pořádáme různé akce, vodácké expedice, výlety, výpravy do přírody, střílíme z luku, kuše, učíme se první pomoci, táboříme v teepee, konáme pravidelně ve své klubovně klubovní schůzky.

Vedeme si o své činnosti kroniku, hrajeme paintbal, airsoft, hry, geocaching.

Lakrosová liga (sportovní klub) Medvědi je součástí mládežnické organizace:

Klubovní Hnutí z.s., (Zapsaný Spolek) neziskový spolek pro rozvoj zájmových klubů dětí a mládeže v ČR.

Je u KHZS registrován jako: 1. ZČ-KKH KHZS Lakrosová Liga (sportovní klub) Medvědi má SRČ=Spolkové Registrační Číslo: 01.000001.

-khzs-

Znak ZČ-KKH "Sportovní Lakrosový Klub Medvědi" KHZS-Žďár nad Sázavou

Signály rukama

Typy lakrosu

Fieldlakros

Fieldlakros hrají týmy s devíti hráči v poli a brankářem. Hraje na čtvrtiny, nejčastěji na 20 minut hrubého času. Hřiště svou velikostí odpovídá fotbalovému hřišti, povrch může být jak tráva přírodní, tak i umělá. Hřiště je rozděleno na útočnou a obranou polovinu, přičemž na útočné musí být vždy minimálně tři hráči a na obrané také tři hráči.

Dále jsou tu dvě rest-lines (čáry vymezující vzdálenost od středové čáry), kam se hráči staví při face-off (viz níže). To také odpovídá rozdělení hráčů na obránce, útočníky a středopolaře, kteří se pohybují na obou polovinách (ale i obránce může přejít na útočnou polovinu a útočník na obranou, většinou však takhle přecházejí středopolaři).

Hráči jsou vybaveni chrániči - povinná výbava je helma a rukavice, zbytek dle vlastního uvážení (obvykle se používají chrániče loktů a ramen/paží). Na nohy chrániče nejsou. Hra začíná face-off - ve vymezeném prostoru 3 hráči (opět většinou středopolaři) s každého týmu bojují o míč, po jeho vybojování nebo vyhození z vymezeného prostoru se do hry zapojují i ostatní hráči.

Face-off se provádí i po vstřelení gólu. Fieldlakros je především taktická hra, není tak kontaktní jako Boxlakros. Útočící hráči se většinou snaží přehrát obranu soupeře pomocí předem nacvičených signálů, rychlých a přesných nahrávek, čímž obvykle donutí obránce soupeře chybovat a těží pak z této chyby. Brání se především zónově, uprostřed zóny je pak osobní obrana.

Obránci získávají míč vyseknutím z hole soupeře, sražením protihráče s míčem k zemi nebo vybojováním po chybě (např. špatná přihrávka) útočících hráčů. Hůl na Fieldlakros je stejná jako na Boxlakros - skládá se z kovové tyče (z různých slitin) o délce přibližně 1 metr, obránci mohou mít hůl dlouhou až 1,8 metru (přičemž takto vybavení obránci mohou být na hřišti pouze čtyři najednou), na jejímž konci je "hlava", která má umělohmotný pevný obrys a je vypletena síťkou, do níž se chytá míč.

Ten je přibližně stejně velký jako tenisák, jeho váha je zhruba stejná jako váha hokejového puku a dobře skáče.

-khzs-

Klubovní schůzky

Út- od 15:00 do 18:30 hodin.

Čt-od 15:30 do 19:00 hodin.

Vedení 1. ZČ-KKH "Sportovní Lakrosový Klub Medvědi".

Vedoucí:

Zástupce vedoucího:

Členové

Lakrosové turnaje

Naše kronika

Každý, kdo by měl zájem vyzkoušet si tento sport a rozhodnout se, zda v něm bude chtít pokračovat, případně chtěl zjistit více informací, ať využije kontakt na našich webových stránkách nebo ať se rovnou dostaví na některý z našich tréninků. Určitě uvítáme každého zájemce a poradíme mu, jaký další postup zvolit.

Pro začínající hráče jsme schopni zajistit potřebnou hráčskou výstroj formou zapůjčení na tréninku, takže hned z počátku není potřeba řešit žádné investice do vybavení.

-khzs-

Věková hranice hraní lakrosu je u nás takováto:

Kluci: 5-10 LET

Kluci: 10-18 LET

Holky: 5-10 LET

Holky: 10-18 LET

Dospělí: 18-100 let (muži i ženy)

Členství v 1. ZČ-KKH KHZS Lakrosová Liga (sportovní klub) Medvědi je bezplatné. (Členové si hradí pouze: Klubová trička s logem klubu, klubovní kroje, dresy, a cesty na turnaje, akce, soustředění, tábory).

Indiánskou hru LAKROS, zvanou též (BAGATAWAY), hrajeme v 1.ZČ-KKH KHZS "Sportovní klub" Lakrosový klub Medvědi od jejího založení.

Pokud by o tuto hru projevili zájem i dnešní kluci a holky, mohou nás kontaktovat přes online lakrosový turnajový formulář, který máme na webu. V případě zájmu si mohou založit i sportovní lakrosový klub (ZČ-KKH KHZS), nebo se stát členem (členkou) již některého existujícího sportovního lakrosového klubu (ZČ-KKH KHZS).

Nebo si jen tak přijít zahrát s námi. Nemáš-li lakrosku, rádi ji zapůjčíme. Lakros hrajeme ve sportovních halách i venku na hřištích podle pravidel v těchto kategoriích:

Lakrosový hráč junior (ka)

Lakrosový hráč senior (ka)

Lakrosový hráč máma

Lakrosový hráč táta

Lakrosový hráč rodina

Lakrosový hráč členové

Lakrosový hráč fanoušci

-khzs-

Ženský lakros

Ženský lakros je velmi zjednodušeně Fieldlakrosem pro ženy, hraje se rovněž na fotbalovém hřišti, ale velmi se liší pravidly. Dospělé hráčky v poli nemusí mít žádné chrániče, nicméně obvykle mají chrániče zubů a očí(lakrosové brýle),které jsou pro hráčky do 18 let povinné.

-khzs-

Boxlakros

Boxlakros hrají týmy po pěti hráčích v poli a jednom brankáři. Hra se hraje na periody, nejčastěji 4 krát 15 minut. Hraje se na hřišti velikosti hokejového hřiště, nejčastěji na umělém trávníku. Hráči mají chrániče na horní část těla, tj. hruď, ledviny, lokty, ruce, hlavu. Hra začíná takzvaným "Face".

Při něm se za tzv. restraining lines (třetiny) postaví 4 hráči z každého týmu (nejčastěji 2 na obranou a 2 na útočnou třetinu) a jeden hráč jde doprostřed na face.

Po face se jedna strana zmocní míče a má 30 sekund na střelu na bránu, z čehož je deset sekund na překročení poloviny hřiště. Protihráči se snaží získat míč. Lakrosová hůl se skládá z kovové tyče (z různých slitin) o délce přibližně 1 metr, na jejímž konci je "hlava", která má umělohmotný pevný obrys a je vypletena síťkou, do níž se chytá. Ten je přibližně stejně velký jako tenisák, je poměrně těžký a dobře skáče.

-khzs-

Interkros

Interkros se hraje ve čtyřech hráčích v poli a jedním brankářem. Hraje se na tři třetiny po 15 minutách na hřišti pokud možno 20 x 40m. Většinou v tělocvičně ale i na venkovní umělé trávě.

Hráči nepotřebují žádné chrániče (někteří mají chrániče na oči, plastové brýle), protože hráči se sebe nesmí ani dotknout. Hráči mají kovové tyče (výjimečně ještě dřevěné) s kompletní umělohmotnou "hlavou".

Míče jsou vetší než u ostatních druhů lacrossu a jsou lehčí. V intercrosu není žádný face ani vhazování. Hráči si jednoduše na začátku hřiště střihnou a kdo vyhraje, má míč. V této verzi padá velmi mnoho gólů, ale samozřejmě záleží na brankáři a na schopnostech hráčů. Konečný výsledek může činit například 35:25, ale také 12:15. Doba na útok je omezena na 30s, míč v držení hráče na 3 sekundy, což činí interkros velmi rychlou a napínavou hrou. Interkros hrají muži i ženy společně, nicméně na úrovni mistrovství světa jsou soutěže oddělené.

-khzs-

Výpravy do přírody

So-7:00 do 19:30 hodin Výprava.

Ne-7:00 do 19:30 hodin Výprava.

Pouze ve zvolený víkendy.

Výlety

So-7:00 do 19:30 hodin Výprava.

Ne-7:00 do 19:30 hodin Výprava.

Pouze ve zvolený víkendy.

                               Kontakt

Mobil:

E-mail:

Pokud se chceš stát členem, kontaktuj nás.

O lakrosu

Kde se na severoamerickém kontinentě objevila hra lakros, se dnes už jen spekuluje. Který indiánský kmen ji začal hrát jako první, je opravdu lhostejné.

Důležité je, že lakros hráli indiáni mnoha kmenů po staletí a od nich se ho také Evropané naučili. Irokézové věří, že lakros TEWAARATHON byl dán jejich lidu Stvořitelem, aby jej hráli pro své i jeho potěšení.

Právě tak, jako rodiče cítí velkou radost při pozorování svých dovádějících dětí, indiáni dostali tento dar, aby se Stvořitel mohl těšit pohledem na "své děti". Ano, lakros byl hrán k ozdravování lidu, k potěše ducha a dobré fyzické kondici.

Pro lakros je fyzická vyspělost hráčů podmínkou. Proto se indiáni na důležité zápasy, které plnily funkce náboženské, léčebné či justiční, připravovali i několik měsíců. Náročné trénování Tewaarathonu nebylo však bráno jako povinnost, nýbrž jako vyznamenání a radost z možnosti užívat Stvořitelova šlechetného daru. Horlivost, se kterou indiáni nastupovali do hry, vnímali zpočátku bílí lidé po svém. To nepřispívalo k dobrému náhledu na její filozofii.

První osadníci ji zřejmě chápali jako "válečná cvičení" možná i proto, že algonkinské kmeny měly pro lakros svůj vlastní a bělochům lépe známý indiánský název BAGATAWAY, což skutečně v překladu znamená "Malý bratříček války".

Nadsazený termín, který akcentoval tvrdost této indiánské hry a snad i skutečnost, že někdy do zápasu nastupovaly svářící se vesnice, či celé kmeny. Hra se ovšem ve světe naší civilizace nestala známou jako Bagataway nebo Tewaarathon.

Název LA CROSSE byl přijat podle podoby konce lakrosové hole se zakřivením biskupské berly. Přesně tak totiž o tom podali svá svědectví francouzští misionáři. Prvním z nich byl otec Jean Breubeuf v roce 1632. Působil u irokézských Huronů a kmenů Neutrálů. Francouzský traper Nicolass Perrot vyložil již v roce 1662 pravidla o způsobu této hry do tří gólů. Ale teprve až za dalších sto let začal irokézský kmen Mohawků učit lakros francouzské Kanaďany v Montrealu.

Proč indiáni hráli (a Irokézové ještě dnes hrají) Tewaarathon s takovým nasazením? Nešlo jen o naplnění Stvořitelova daru. Medicinmani používali lakrosu k posvěcení léků, které "předepisovali" při léčení nemocí. Byl chápán též jako druhotná ozdravující síla, uctění Stvořitele a předznamenával svatý léčebný rituál. Prorok indiánského kmene Seneků Krásné jezero (Handsome Lake) žádal svůj lid, aby nezapomněl, že hra lakros je požehnáním Stvořitele svým dětem a nikdy toho nezneužil.

A indiáni jeho odkazu plně dostáli. Francouzští Kanaďané přemýšleli jinak než indiáni a díky evropské medicíně i jinak léčili. Škoda, že taktéž nedokázali řešit některé své spory hrou jako domorodci. Lakros je však velmi zaujal.

Nevšední zážitek znamenalo pro plukovníka W. Stone shlédnutí zápasu mezi irokézskými Mohawky a Seneky roku 1797, kterého se účastnilo přes 600 hráčů. Podobné pocity mohl mít malíř George Catlin, který v roce 1830 zachytil na svém plátně lakrosový rej čoktavských indiánů na prériích Arkansasu. V roce 1834 hráli Mohawkové lakros na atletických závodech v St.Pierrce v Montrealu, aby své hře získali popularitu diváckého sportu.

K prvnímu oficiálnímu střetnutí mezi Irokézy a Kanaďany došlo však až za dalších 10 let. Začalo tak vítězné tažení Irokézů trvající 17 let. Indiáni se zdáli neporazitelní. První lakrosový klub vznikl v Montrealu v roce 1856. Jeho počinem bylo zavedení nových pravidel, aby se "prý" lakros mohl stát konečně sportem. Důvod byl ovšem prozaičtější.

Bílý lidé museli upravit podmínky zápasu, pokud chtěli konečně indiány porazit. Nová pravidla například zkrátila hole a zmenšila hrací pole, které u indiánů mohlo mít i několik mil. O 120 let později se v Čechách rovněž tvoří pravidla.

Přerod lakrosu ve sport však musel projít v Kanadě ještě dalším zpřesněním a předěláním pravidel roku 1867 doktorem W.G.Beersem. Indiáni však stále zůstávají favority sportovních klání a bělošské týmy porážejí dál. V témž roce Irokézové dokonce podnikají spolu s francouzskými Kanaďany po Britských ostrovech lakrosové turné. Svůj národní sport předvedlo 14 Kanaďanů a 13 Irokézů i královně Viktorii.

Hráli v Anglii, Skotsku i v Irsku. První anglický lakrosový klub však vznikl až po osmi letech, tj. roku 1875 ve Stockportu, kde doposud ještě existuje! Po roce 1878 se lakros rozšířil i do Austrálie a na Nový Zéland. Indiánské týmy byly v roce 1880 vyloučeny z mezinárodních amatérských soutěží. Důvodem bylo přijetí finančních prostředků některými kluby pro úhradu svých sportovních výprav. Tento distanc sice nebyl striktně dodržován, ale trval neuvěřitelných 100 let.

Svou roli sehrál nezájem indiánů vracet se na bělochova sportovní kolbiště, když vládní politika vůči indiánům v obou státech nebyla nijak vstřícná. Neutěšené poměry v rezervacích jen signalizovaly snahu původní obyvatelstvo asimilovat.

V roce 1980 se Irokézové vrátili na světovou sportovní scénu. Bezpochyby velký podíl na jejich návratu měla pevná víra, že lakros jim byl dán a svěřen do opatrování Stvořitelem. Proto jej také nezapomněli hrát. Lakros ovšem mezitím žil ve světě bílých lidí svým vlastním životem. Kanaďané i Američané jej zvládli dokonale.

Stal se z něj především sport středních škol a universit. Pro zajímavost: Američané sehráli svůj první vítězný zápas s Kanaďany právě již v roce 1880. V roce 1904 zvítězila Kanada v lakrosovém turnaji na Olympijských hrách. Stejný úspěch zopakovali Kanaďané ještě o čtyři roky později.

V roce 1901 věnoval generální guvernér Kanady hrabě z Minto zlatý pohár pro soutěž seniorských týmů. Po 36 letech se "Minto Cup" stal soutěží juniorů. To už se lakros na Olympijských hrách nehrál, naposledy tomu bylo v Los Angeles roku 1932. Na řadě pozdějších olympiád byl zařazen pouze jako ukázkový sport.

Pro udržení lakrosu mezi indiány mnoho znamenala Indiánská škola v Carlisle v Pennsylvanii, která byla založena v roce 1879 díky generálu R.H.Prattovi. Měla k dispozici vlastní farmu, tiskárnu, kde se tiskly a vydávaly časopisy, hřiště pro ragby, košíkovou, fotbal, lakros a jiné sporty. Celkem se jich tu pěstovalo jedenáct. Studovala zde mládež z více než 70 kmenů, okolo 1500 osob.

Od roku 1910 po devět let Carlisle vítězně zdolává velké týmy J.Hopkinsovy university nejméně 3x a i mnoho dalších universitních týmů. Uznávaný historik lakrosové Dvorany slávy Milt Roberts ve své knize The Lacrosse Story vzpomíná na týmovou hvězdu školy v Carlisle Chauncey Whita.

V Carlisle se lakrosu také vyučil jeho pozdější slavný trenér v City College New York, náčelník Čerokíjů Leon A.Miller. Tento indián tu hrával v letech 1911-15 se spolužákem Jimem Thorperm, jedním z nejslavnějších atletů všech dob, o kterém novinář Gus Steiger mimo jiné napsal: "Dělal mnoho sportů, ale lakros měl ve svém srdci." Lakrosové klání pěstovalo mnoho indiánských kmenů, ale vlastním předobrazem sportovní podoby v Kanadě, USA ale i v Čechách byl původní lakros irokézských indiánů. To je důvod, proč stojí před Dvoranou slávy v centru amerického lakrosu v Baltimore sousoší k poctě Irokézů, od kterých "moderní hra lakrosu pochází".

-khzs-